SOUSTO - Josef Abrhám, režie Igor Chaun (Velmi uvěřitelné příběhy) — Transcript

Full transcript

1. 0:10Amen.
2. 0:23[Hudba]
3. 0:41Jakmile se objeví ten grofs, tak mi ho
4. 0:43sem pusťte. Paní
5. 0:46Tombiová, chtěl bych dneska domů o něco
6. 1:00dříve. Právě bylo 14 hodin. Posloucháte
7. 1:03rozhlasové zpravodajství BBC.
8. 1:05Vyslechněte si politický komentář o
9. 1:07chystané cestě prezidenta NXAna do Číny
10. 1:09a Sovětského svazu a dále zamyšlení nad
11. 1:12možnou souvislostí mezi probíhající
12. 1:13stávkou britských horníků a krveprojitým
13. 1:16Londonem.
14. 1:18Dobrý den. Běžte dál, pany RSI.
15. 1:22Zdravím. Zdravím paní Tombiová. Dneska
16. 1:25vám to sluší. Ta růžová vám jde kletit.
17. 1:28Akorát. Dobrý den, pane Grosi. Zdravím
18. 1:30vás, doktore. Tak jak se cítíte? Co
19. 1:33manželka? No pojďme na to. Já dneska
20. 1:35hrozně spěchám. Já potřebuju chytit
21. 1:37ještě jednu aukci v
22. 1:39Eastendu. Pojďme na
23. 1:45to. No tak mi zkuste říci, jaký jste
24. 1:48podle svého vlastního názoru udělal od
25. 1:51poslední návštěvy pokrok. Co nového jste
26. 1:54si mezitím o svém životě ujasnil? Jo,
27. 1:56můj život, doktore, takto se musím smát.
28. 2:00Já o něj totiž pořád bojuju. Pořád. A to
29. 2:03hned se trojím nepřítelem, s osudem, s
30. 2:08manželkou a sám se sebou. Tak je to,
31. 2:12doktore. To je osud, že se mi nedaří.
32. 2:15Osud, rozumíte? Osud si mě
33. 2:18vybral a teď mě háže klacky pod
34. 2:23nohy. Pak manželka, ta její láska,
35. 2:27pečlivost, jo, celá ta
36. 2:29připosranost. No a nakonec já sám. No to
37. 2:33je ten nejhorší nepřítel,
38. 2:37doktore. Já
39. 2:39nevím, pořád ve mně roste. Je silnější
40. 2:44než
41. 2:44já. No možná, že je to v tom,
42. 2:47že Sledujete mě, doktore?
43. 2:51Ano, jistě, jistě. Zkuste mi říci,
44. 2:53jestli když vypočítáváte příznaky svého
45. 2:56stavu, jestli přitom
46. 2:59nepociťujete jistou zálibu.
47. 3:03Rozumíte? V tomto svém
48. 3:06stavu jsou případy, kdy pacient je tak
49. 3:08pohlcen prožívajícími emocemi, že mu
50. 3:11nezbývá prostor pro jejich eh racionální
51. 3:15chápání a tudíž pro moji
52. 3:19léčbu. Rozumíte? Podívejte se, pane
53. 3:23Grossi. Eh, u lajka budí takový člověk,
54. 3:27jako jste vy. Promiňte, jistý souc, ale
55. 3:32tomu se já nemohu
56. 3:34oddat.
57. 3:37Rozumíte? Protože tím bych ztratil
58. 3:40odstup a možnost
59. 3:42léčby.
60. 3:44Ano. Vemte to jako příklad. Podívejte
61. 3:47se, já vám nyní chci pomoct. a v rámci
62. 3:50své odbornosti udělám, co bude v mých
63. 3:52silách, ale nemohu se ve vašem
64. 3:56případě jaksi
65. 3:59přímo citově angažovat. Ano, protože tím
66. 4:03bych ztratil odstup a možnost léčby.
67. 4:06Zanášel bych si váš případ sobě domů a
68. 4:10byl bych podrážděný a nedotklivý. No a
69. 4:14stejně to se svým životem musíte dělat i
70. 4:18vy, pane
71. 4:20Grosi. Musíte si dát pozor na to, na to
72. 4:24sebepozorování a
73. 4:27sebelásku. To je váš
74. 4:29problém. V tom se topíte. Podívejte se,
75. 4:33musíte brát ty životní situace a
76. 4:36události jako obyčejné a normální. Ale v
77. 4:39tom je právě ta moje odlišnost.
78. 4:42To to mi nejde, víte, doktore, takový to
79. 4:45to zvládání všedních situací, takových
80. 4:48obyčejných situací. No, v tom vidím tu
81. 4:53odlišnost. Příšerná přecitlivělost,
82. 4:56doktore. Já já s tím ani nemůžu žít,
83. 5:01existovat. A pak taková, víte, to jsem
84. 5:04dřív neměl, taková jako plačtivost.
85. 5:11Řekněte mi nějaký příklad, pane Krosi.
86. 5:14No dneska ráno třeba, tak vezmu si vám
87. 5:17do ruky nějaký noviny. Jen tak si
88. 5:19listuju a
89. 5:21najednou najednou vám čtu, že v severním
90. 5:24ledovém moři zamrzlo stádo tulení. Jako
91. 5:29uvízlo v ledu, víte, že by se zadusili.
92. 5:33A
93. 5:34tak tam připlaval
94. 5:36nedoborec, proklestil
95. 5:38cestu, našel jí moře a oni oni
96. 5:43vyplavali, zachránili
97. 5:49se. No
98. 5:51tak no tak, pane Grosi,
99. 5:55nochejte tak zhloboka, tím si to
100. 5:57zhoršíte. Já
101. 6:01promiňte. No nic. Tak dneska toho
102. 6:03necháme. Co
103. 6:05říkáte? Propíň.
104. 6:08[Hudba]
105. 7:22Ano,
106. 7:29Marie. Ano, Marie.
107. 7:55Ča tady musí pořád zatovat závis.
108. 8:20Ah.
109. 8:27[Hudba]
110. 8:42Kde jsi byla? Já jsem na tebe volal.
111. 8:45Já jsem tě neslyšela.
112. 8:48A kde jsi
113. 8:50byla? V kuchyni. Dělám ti
114. 8:59večeři. Co to bude?
115. 9:03Už je to
116. 9:04hotové.
117. 9:09Skopové. Skopové. Hm.
118. 9:15Chvilku si zřímně, Roberte. Já tě to
119. 9:19přinesu sem.
120. 10:21[Hudba]
121. 10:36[Hudba]
122. 11:13Jaké to je, Roberte?
123. 11:17No dobré.
124. 11:23Tys to
125. 11:30měla? Ty máš
126. 11:35hlad. Ty jsi zase nejedla. Ale jedla.
127. 11:43Od té doby, co se rodiče zabili, tak ty
128. 11:45chátráš.
129. 11:48Hrozně jdeš dolů, víš
130. 11:52to? Musíš chodit
131. 11:54ven na vzduch a na světlo a ne tu být
132. 11:57pořád
133. 11:59zavřená. Víš
134. 12:04to? Víš, že vypadáš hrozně.
135. 12:17Sníž to všechno, Roberte.
136. 12:25[Potlesk]
137. 12:27Ano,
138. 12:29Marie, kdykoliv mi předložíš jídlo,
139. 12:33jakjkoli
140. 12:34žvanec, tvářeš se jako mučednice,
141. 12:37posadíš se naproti mně, pozoruješ mě a
142. 12:40políkáš
143. 12:41siliny. Je to
144. 12:45normální. Vdyť ty nejíš jako jiný
145. 12:48lidi. Ty se prostě živíš kuchyňskejma
146. 12:51zbytkama.
147. 12:53Ty si neřekneš jako jiný lidi, teď je
148. 12:55čas mýho jídla. Ty nemáš takové teď.
149. 13:01Ty již tu a tam a nejlépe po mně, po
150. 13:06bratrovi. Ty když dojíš zbytek, máš
151. 13:08pocit, že ubylom méně, že že jsi
152. 13:13způsobila menší škodu, že jsi snědla
153. 13:20snědene. Máš to z těch časů, co jsme
154. 13:22museli šetřit.
155. 13:25Tolik jsme přece nikdy šetřit nemuseli.
156. 13:28Vždyť já už prosperuju. Jsme bohatý.
157. 13:35A teď mě nech
158. 13:37bejt. Nech mě žrát z mýho. Ah.
159. 14:17A nesměla
160. 14:18bych
161. 14:20Aspoň ochutnat.
162. 14:24[Hudba]
163. 14:33Ne,
164. 14:37nesmělo. Tak ty mě celou tu dobu
165. 14:40pozoruješ, díváš se, jak jim a celou tu
166. 14:44dobu se jen osměluješ říct si o poslední
167. 14:49sousto. Ty mě nepožádáš, dokud je talíř
168. 14:52plný. To se ještě neodvádíš. Neuneseš
169. 14:55ten velkolepý pohled na vrchovatou
170. 14:58porci. Z toho si ještě nedovedeš
171. 15:00představit, že by ti něco patřilo. Ty
172. 15:03mumie, ty čekáš, až jídla ubude, až se
173. 15:08smrskne na talíři i v tvých očích. A pak
174. 15:12si teprve dovolíš jako labka, jako
175. 15:14straka zaútočit a něco pozřít. Ty čekáš
176. 15:18jako sub, až se porce změní v zbytek a
177. 15:22pak se ti to teprve v vosku odblokuje a
178. 15:25ty můžeš jíst.
179. 15:29Já bych ti ještě možná dal, dokud jsem
180. 15:30na začátku, dokud mám plný talíř, kdy si
181. 15:33teprve rozvrhuju, co a jak pozřu, v
182. 15:35jakém pořadí, ale pak jakmile jako jako
183. 15:38velekněz do chrámu vstoupím do obřadu
184. 15:41jídla, pak už to jídlo musím pozřít
185. 15:44celé, protože ono to má celé svoji
186. 15:46stavbu. svůj řád. S čím do obřadu vejdu,
187. 15:50s tím musím obřad vykonat. Nelze mě na
188. 15:53konci
189. 15:54okrást. Na začátku se žádnostivost
190. 15:57teprve rodí, ale fakt v průběhu jídla,
191. 16:00když se všechno stupňuje, vibruje ve mně
192. 16:03a hraje, pak už to nejde mě krást. Spolu
193. 16:06s jídlem stoupá i moje chuť na něj. Co
194. 16:09bych o řeknil, na začátku nemůže chybět
195. 16:12v závěru. Já žvíkám a slidím a všechno
196. 16:16ve mně zpívá, všechno spěje k poslednímu
197. 16:22soustup k
198. 16:32vyvrcholení. Já jsem ti, Roberte, dala
199. 16:34schválně víc, abys to nesnědl.
200. 16:52Ono Marie, vždyť ti to
201. 16:55říkám. To s tím
202. 16:58nesouvisí. Vezmi si tedy na
203. 17:02začátku, ale nech
204. 17:06mě nech mě, prosím tě, dojíst.
205. 17:13Roberte, chladne ti to. Jakmile ten
206. 17:17Louis stuhne, nedá se to
207. 17:25jíst. Ne, já už to nebudu
208. 17:30jíst. Zavřel se mi žaludek.
209. 17:39Dobře, já ti to ohřeju
210. 17:54později. Ano,
211. 17:58Marie, já už to nebudu jíst.
212. 18:05[Hudba]
213. 18:12[Hudba]
214. 18:29[Hudba]
215. 18:32الله
216. 18:34[Hudba]
217. 18:47H
218. 18:55[Hudba]