Proč se cítíš provinile, když řekneš NE? | Carl Jung — Transcript
Full transcript
- 0:00Kokdiště po upřímném pronásleduje větší
- 0:03pocit viny než po souhlasu, který jde
- 0:06proti všemu, co právě potřebuješ.
- 0:09Možná znáš ten okamžik, kdy rozhovor
- 0:11skončí, druhý člověk se vrátí ke svému
- 0:14dni, ale v tobě pokračuje výslech.
- 0:18Nebylo to příliš tvrdé? Nemělo by přece
- 0:21jen zaznít ano. Zkus teď chvíli nic
- 0:25napravovat. Společně se podíváme na to,
- 0:28proč může obyčejné odmítnutí ohrozit
- 0:32představu, kterou o sobě nosíš, a
- 0:34později také na to, jak rozlišit
- 0:37skutečnou odpovědnost od viny, která se
- 0:40ozývá při změně starého návyku.
- 0:43Pokud ještě neodebíráte náš kanál,
- 0:45klikněte na odebírat. Je to pro nás
- 0:48opravdu důležité. A teď pokračujme.
- 0:52Začneme s myšleným příběhem Petry, které
- 0:55je 34 let a pracuje jako koordinátorka
- 0:58dopravy v logistické firmě v Brně. Každé
- 1:02ráno kontroluje zpožděné zásilky,
- 1:04odpovídá řidičům a řeší telefonáty,
- 1:07které přicházejí často všechny najednou.
- 1:10V kanceláři má pověst člověka, na
- 1:13kterého je spolehnutí. Když někdo
- 1:15potřebuje vyměnit směnu, obvykle se
- 1:18obrátí právě na n. Petra si důvěry váží.
- 1:23Postupně ale přestává rozlišovat mezi
- 1:25tím, že pomoc nabídnout může a tím, že
- 1:29ji nabídnout musí, pokud chce zůstat
- 1:32člověkem, kterého mají ostatní rádi.
- 1:36Jednoho čtvrtečního odpoledne ji kolega
- 1:38požádá, aby za něj vzala sobotní službu.
- 1:42Petra má po několika pracovních
- 1:44víkendech konečně naplánovaný výlet do
- 1:46Moravského krasu. Chvíli se dívá na
- 1:50otevřený kalendář a potom odpoví, že
- 1:53tentokrát nemůže. Kolega řekne, že zkusí
- 1:56někoho jiného. Nic dramatického se
- 1:59nestane. Přesto Petra ještě v tramvaji
- 2:02otevře jejich konverzaci a začne psát
- 2:05dodatek. Vysvětluje, že jí to opravdu
- 2:08mrzí. Popisuje poslední týdny. a nakonec
- 2:12nabídne, že by možná mohla přijet
- 2:14alespoň na dopoledne. Zprávu zatím
- 2:17neodešle. Už samotné odmítnutí však
- 2:21prožívá jako něco, co musí odčinit.
- 2:25Právě tady nám může pomoci Jungův pojem
- 2:28persona. Jung tím označoval společenskou
- 2:32stránku osobnosti, prostřednictvím které
- 2:34vstupujeme do vztahů a zastáváme své
- 2:37role. Ve praci se chováš jinak než mezi
- 2:40blízkými přáteli a při vyřizování
- 2:43reklamace jinak než u nedělní snídaně.
- 2:47To samo o sobě není přetvářka.
- 2:50Společenské role umožňují spolupráci,
- 2:53vytvářejí srozumitelná očekávání a
- 2:55chrání i část tvého soukromí. Potíž
- 2:59nastává ve chvíli, kdy se určitá role
- 3:02stane téměř jedinou přijatelnou odpovědí
- 3:05na otázku, kdo vlastně jsi.
- 3:08Pro Petru už spolehlivost neznamená
- 3:10pouze to, že dodrží dohodu. Znamená také
- 3:14dostupnost, ochotu ustoupit a schopnost
- 3:17nezařídit ostatním žádné nepohodlí. Z
- 3:21těchto vlastností si postupně vytvořila
- 3:23obraz, od kterého se obtížně vzdaluje.
- 3:27Když odmítne sobotní službu,
- 3:29nezpochybňuje pouze jednu pracovní
- 3:31prosbu. V jejím prožívání se otřese
- 3:35představa, že je tou, která vždycky
- 3:37pomůže. To je naše použití Jungovy
- 3:41myšlenky na běžnou situaci, nikoli
- 3:43tvrzení, že Jung vytvořil zvláštní
- 3:46teorii viny při odmítání. Jeho pojem ale
- 3:50umožňuje položit přesnější otázku. Co se
- 3:54v tobě vlastně cítí ohrožené, když někdo
- 3:57uslyší tvoje ne? Možná se neobáváš
- 4:00samotného konfliktu tolik jako možnosti,
- 4:03že přestaneš odpovídat obrazu hodného,
- 4:06ochotného nebo nenáročného člověka. Když
- 4:10se hodnota člověka v jeho vlastních
- 4:12očích příliš pevně spojí s jednou rolí,
- 4:15každá odchylka může působit jako osobní
- 4:18selhání. Pocit viny potom nepřichází
- 4:22pouze kvůli tomu, co se stalo druhému.
- 4:25Může souviset i s tím, že se rozchází
- 4:27skutečné rozhodnutí s požadavkem, jaké
- 4:31rozhodnutí by měl udělat někdo, jako jsi
- 4:33ty. Není nutné ten pocit zesměšňovat. Má
- 4:37svou historii a něco pro tebe znamená.
- 4:41Zkus si proto vybavit poslední odmítnutí
- 4:44a nevěnovat se zatím jeho správnosti.
- 4:47Zajímavější je, jaké označení se po něm
- 4:50objevilo v tvé hlavě. Sobectví, nevděk,
- 4:55nespolehlivost.
- 4:57Petra nakonec rozepsanou zprávu zavře a
- 5:00všimne si, že kolegovi žádnou sobotní
- 5:03pomoc neslíbila. Přesto jí připadá, že
- 5:06porušila nevyřčenou smlouvu o tom, jaká
- 5:09má být. Tím ovšem její příběh nekončí.
- 5:13Abychom pochopili sílu takové smlouvy,
- 5:16musíme se podívat na to, proč jedna
- 5:18krátká věta někdy probudí mnohem větší
- 5:21emoci, než by odpovídalo přítomné
- 5:24situaci. Někdy neodpovídáš jen na dnešní
- 5:28prosbu. Odpovídáš také na starý strach,
- 5:31který se ozve dřív, než si stihneš
- 5:34všimnout rozdílu mezi minulostí a
- 5:36přítomností.
- 5:38Právě proto můžeš mít připravenou
- 5:40klidnou větu a přesto z tvých úst
- 5:43najednou vychází dlouhé vysvětlování,
- 5:47omlouvání nebo souhlas.
- 5:50Takový okamžik lze z Jungova pohledu
- 5:52zkoumat prostřednictvím emocionálně
- 5:55zabarveného komplexu. Nejde o nálepku
- 5:58pro slabost, jde o pokus porozumět tomu,
- 6:02jak určitá citlivá témata ovlivňují naše
- 6:05prožívání a jednání.
- 6:08Jung chápal komplex jako soubor
- 6:10představ, vzpomínek a dalších
- 6:13psychických obsahů spojených výrazným
- 6:16citovým nábojem. Když se příslušné téma
- 6:20dotkne něčeho důležitého, nemusí se
- 6:22chovat jako neutrální informace, kterou
- 6:25jednoduše posoudíš a odložíš. Může se
- 6:29prosadit do pozornosti, změnit tón
- 6:32rozhovoru a zúžit prostor pro
- 6:34rozhodování. Znáš možná chvíli, kdy
- 6:37rozumově víš, že se nic zásadního
- 6:40neděje, ale tělo i myšlenky reagují jako
- 6:44by šlo o mnohem víc. To samo o sobě
- 6:48nepotvrzuje přítomnost konkrétního
- 6:50komplexu. Nabízí to však důvod podívat
- 6:53se blíže na souvislosti.
- 6:56Představ si smyšleného Tomáše, kterému
- 6:58je 41 let a pracuje jako servisní
- 7:01technik v Olomouci. Celý týden jezdí
- 7:04mezi provozovnami, opravuje platební
- 7:07terminály a často objedvá až odpoledne v
- 7:10autě. Na neděli si naplánuje odpočinek a
- 7:14opravu kuchyňské skříňky, která už měsíc
- 7:17nedovírá. V sobotu večer mu zavolá matka
- 7:20s návrhem společné návštěvy příbuzných.
- 7:23Tomáš jí řekne, že tentokrát nepojede.
- 7:26Matka si povzdechne a poznamená, že s
- 7:29ním počítala. Za několik vteřin Tomáš
- 7:32slibuje, že ráno přijede, ačkoli se na
- 7:35jeho únavě ani možnostech vůbec nic
- 7:38nezměnilo. V tomto smyšleném příběhu má
- 7:41ta reakce konkrétní pozadí. Když byl
- 7:44Tomáš dítě, rodina často oceňovala jeho
- 7:47schopnost nedělat starosti. Při změně
- 7:50plánu někdy následovalo dlouhé zklamané
- 7:53mlčení, kterému nerozuměl a které se
- 7:56snažil rychle ukončit. Zvykloto sledovat
- 8:00náladu druhých a přizpůsobit se ještě
- 8:03předtím, než o něco požádají.
- 8:06Dnešní matčin povzdech nemusí mít stejný
- 8:09význam jako někdejší rodinné situace. V
- 8:13Tomášově prožívání se s nimi přesto může
- 8:16propojit. Náhle už nejde jen o jednu
- 8:19nedělní návštěvu. Přidává se obava ze
- 8:22ztráty blízkosti.
- 8:24Tady je důležité neudělat z jednoho
- 8:27příběhu vysvětlení pro všechny lidi.
- 8:30Pocit viny může souviset se skutečně
- 8:33porušeným slibem, s aktuálním tlakem
- 8:35okolí, s pracovními podmínkami i s
- 8:38hodnotami, které vědomě zastáváš.
- 8:42Ne každé obtížné odmítnutí odkazuje k
- 8:45dětství. Jungův pojem komplexu nám však
- 8:48připomíná, že vědomé zdůvodnění nemusí
- 8:52zachytit všechny vrstvy reakce. Někdy
- 8:55říkáš, že přece jde jen o slušnost,
- 8:58zatímco tě ve skutečnosti nejvíc děsí
- 9:01možnost, že druhý člověk přestane
- 9:03odpovídat, urazí se nebo tě bude
- 9:06považovat za někoho jiného. Zkus si
- 9:09všimnout okamžiku, kdy běžná prosba
- 9:13začne znít jako zkouška vztahu. Jaká
- 9:16věta to způsobí? Možná připomenutí
- 9:19všeho, co pro tebe druhý udělal. Možná
- 9:23pouhé ticho na telefonu a možná se druhý
- 9:26vůbec nezlobí, jen potřebuje chvíli
- 9:29přemýšlet.
- 9:31Otázka pro tebe zní: Na jakou známou
- 9:34situaci se podobá chvíle, ve které už
- 9:37nedokážeš zůstat u svého původního
- 9:40rozhodnutí?
- 9:42Nemusíš hned najít první událost ani
- 9:44přesné vysvětlení. Už rozpoznání
- 9:47opakujícího se tématu může pomoci
- 9:50oddělit dnešní rozhovor od významu,
- 9:53který do něj vstupuje.
- 9:55Tomáš si po telefonátu všimne zvláštního
- 9:58nepoměru. Nedělní cestu lze domluvit
- 10:01jinak. Příbuzní nejsou v nouzi a matka
- 10:05má vlastní dopravu. Přesto cítí
- 10:08naléhavou potřebu všechno urovnat. Kdyby
- 10:12se v tu chvíli dokázal zastavit, mohl by
- 10:14si položit jednoduchou otázku. Co podle
- 10:17mě nastane, pokud zklamání druhého
- 10:20člověka hned neodstraním?
- 10:23Tato otázka ještě neříká, zda má jet.
- 10:27Pomáhá mu ale zjistit, z čeho své
- 10:29rozhodnutí dělá a otevírá další problém.
- 10:33Proč se někdy samotná potřeba odpočinku,
- 10:36samostatnosti nebo nesouhlasu začne
- 10:39jevit jako něco, co do přijatelného
- 10:42obrazu vlastní osobnosti vůbec nepatří?
- 10:46Možná tě nejvíc dráždí právě člověk,
- 10:49který si dovolí něco, co sobě dlouhodobě
- 10:52zakazuješ. Když někdo odejde z práce
- 10:55včas, odmítne další úkol nebo bez
- 10:58dlouhého vysvětlování změní plán, může v
- 11:01tobě jeho chování vyvolat překvapivě
- 11:04silný odpor. Někdy pro ten odpor
- 11:07existují konkrétní a oprávněné důvody.
- 11:11Jindy se v něm však objevuje i stopa
- 11:13vlastní možnosti, kterou nechceš uznat.
- 11:17Tady vstupuje do našeho tématu jungův
- 11:20pojem stínu.
- 11:23Stín zahrnuje stránky osobnosti, které
- 11:26vědomé já nepřijímá jako své nebo je
- 11:29nedokáže začlenit do představy o sobě.
- 11:33Často se mluví o nepříjemných
- 11:35vlastnostech, jako jsou závist,
- 11:37ješitnost nebo nepřiznaná touha ovládat
- 11:41situaci.
- 11:42Užitečné je ale pamatovat také na to, že
- 11:45člověk může odmítat vlastní rozhodnost,
- 11:48tvořivost nebo schopnost bránit své
- 11:51zájmy, pokud pro takové vlastnosti v
- 11:54jeho dosavadním životě nebylo místo.
- 11:57Stin proto nelze jednoduše zaměnit za
- 11:59zlo. Zároveň není správné každou
- 12:03odmítanou potřebu prohlásit za dobrou
- 12:05jen proto, že zůstávala stranou vědomí.
- 12:09Vezměme si smyšlenou Lenku, které je 29
- 12:12let a pracuje v malém grafickém studiu v
- 12:15Plzni. Připravuje obaly pro místní
- 12:17výrobce potravin a několikrát týdně
- 12:20zůstává v kanceláři po zavírací době.
- 12:23Její kolega v p:30 uloží soubory,
- 12:26oznámí, co dodělá ráno a odchází na
- 12:29plavání. Lenka pokaždé pocítí
- 12:32podráždění. Připadají, že ostatním chybí
- 12:36nasazení.
- 12:38Jednou večer přitom sedí nad třetí
- 12:40úpravou etikety, kterou původně ani
- 12:42neměla na starosti a uvědomí si, že na
- 12:46bazén myslí už několik měsíců. Ve skříni
- 12:49má stále zabalené nové plavecké brýle.
- 12:53Lenčino rozhořčení nelze vyložit z venčí
- 12:56jedinou vět. Možná má kolega skutečně
- 13:00méně práce. Možná vedení rozděluje úkoly
- 13:03nespravedlivě.
- 13:05V příběhu si ale Lenka postupně všimne
- 13:07ještě něčeho. Kolega dokončuje dohodnuté
- 13:11zakázky a odchod má schválený. Část
- 13:14jejího hněvu se vztahuje k tomu, že si
- 13:17dovoluje ukončit pracovní den bez
- 13:19viditelných výčitek. Právě to Lenka sama
- 13:22neumí. V jejím pojetí musí člověk,
- 13:25kterému záleží na ostatních, zůstávat k
- 13:28dispozici tak dlouho, dokud je potřeba.
- 13:31A nějaká potřeba se najde vždycky. Při
- 13:34takovém nastavení může být vlastní přání
- 13:37odejít domů vnímáno jako něco cizího a
- 13:40podezřelého. Lenka je potom s nás
- 13:43rozpozná u kolegy a odsoudí, než aby
- 13:46připustila, že stejnou potřebu má také.
- 13:50Jungovská práce se stínem by zde
- 13:52nespočívala v tom, že začne kolegu
- 13:55napodobovat bez ohledu na závazky. Šlo
- 13:58by o ochotu přiznat si vlastní podíl. I
- 14:01já chci mít část dne pro sebe. I já
- 14:04někdy nechci pomáhat. I ve mně se
- 14:06objevuje závist. Takové přiznání může
- 14:10být nepříjemné. Umožňuje ale rozhodovat
- 14:13o něčem, co už nemusí působit jen
- 14:16skrytě. Zkus se teď zeptat, které
- 14:19odmítnutí druhých v tobě vyvolává
- 14:21největší pobouření.
- 14:23Vadí ti, když někdo nepřijde na každé
- 14:26rodinné setkání? Když neodpoví okamžitě?
- 14:29Když odmítne neplacenou práci navíc?
- 14:32Potom se podívej na konkrétní okolnosti
- 14:35a teprve následně na vlastní reakci.
- 14:39Samotná intenzita podráždění není
- 14:41důkazem stínu ani projekce. Může tě však
- 14:44přivést k otázce, zda kromě skutečného
- 14:47problému nebráníš také pravidlo, které
- 14:50omezuje tvůj vlastní život. Komu bys
- 14:54připadal, případně připadala na obtíž,
- 14:57kdyby stejné chování bylo dovoleno i
- 15:00tobě?
- 15:02Lenka nakonec neudělá žádné velké gesto.
- 15:06Jedno úterý se předem domluví na rozsahu
- 15:08práce a v určený čas odejde. Cestou na
- 15:12zastávku má chuť napsat do skupinového
- 15:15chatu další nabídku pomoci.
- 15:18Současně ale cítí, že poprvé nečeká na
- 15:21úplné vyčerpání, aby mohla uznat potřebu
- 15:24odpočinku.
- 15:26Právě podobná chvíle může ukázat, proč
- 15:29vina někdy přichází při rozšiřování
- 15:32příliš úzkého obrazu sebe sama. Pořád
- 15:36však zbývá zásadní nejistota.
- 15:39Co když ostatní opravdu považují tvoje
- 15:42rozhodnutí za sobecké? A co když jejich
- 15:45odsouzení zatím existuje? Hlavně v
- 15:48představě, kterou do jejich mlčení
- 15:50vkládáš. Krátká odpověď v telefonu
- 15:53dokáže někdy obsáhnout celý rozsudek,
- 15:56přestože obsahuje jediné slovo. Druhý
- 15:59napíše dobře a v tobě se okamžitě objeví
- 16:02jistota, že už s tebou nechce mít nic
- 16:05společného. Začneš si vybavovat tón
- 16:08posledního rozhovoru, prohlížet starší
- 16:11zprávy a hledat důkaz, že odmítnutí
- 16:14všechno pokazilo. Jenže mezi tím, co
- 16:17zaznělo a tím, co prožíváš, může být
- 16:20značná vzdálenost.
- 16:22Abyom ji mohli zkoumat, potřebujeme
- 16:25porozumět projekci. Jung tímto pojmem
- 16:28popisoval proces, při kterém člověk
- 16:31prožívá vlastní neuvědomovaný psychický
- 16:34obsah jako něco, co náleží vnějšímu
- 16:37objektu, například jinému člověku. Nejde
- 16:41nutně o úmyslné vymýšlení. Z pohledu
- 16:44toho, kdo projekci prožívá, se příslušná
- 16:47vlastnost nebo postoj opravdu nachází
- 16:50venku. V našem tématu může být užitečné
- 16:53zkoumat, zda vlastní nepřijaté odsouzení
- 16:57sebe sama nepřipisuješ také druhému.
- 17:00Přesto musíme zůstat přesní. Ne každá
- 17:03obava z cizí reakce je projekcí a ne
- 17:06každý nepříjemný člověk pouze odráží
- 17:09tvůj vnitřní svět. Smyšlenému Markovi je
- 17:1337 let a pracuje v zákaznické podpoře v
- 17:16Ostravě. V pátek večer se těší na
- 17:19víkend, během kterého má přijít
- 17:21řemeslník opravit netěsnící okno.
- 17:24Kamarád ho požádá o pomoc se stěhováním.
- 17:28Marek mu napíše, že tentokrát nemůže,
- 17:30protože musí zůstat doma a potřebuje
- 17:33také odpočívat. Odpověď přijde za
- 17:36několik minut a je krátká. Kamarád
- 17:39sdělí, že to tedy nějak zařídí.
- 17:42Marek odloží telefon, ale za chvíli
- 17:45jejme znovu do ruky. V hlavě už má
- 17:48hotový příběh o tom, že se zachoval
- 17:50zbaběle a přátelství tím utrpělo.
- 17:54Co v tu chvíli skutečně ví? Ví, že
- 17:58kamarád požádal o pomoc a že ji
- 18:00tentokrát nedostane. Ví také, že odpověď
- 18:04byla stručná. Neví, zda kamarád píše ve
- 18:07spěchu, jestli je zklamaný, zda právě
- 18:10telefonuje do půjčovny dodávek, nebo
- 18:13jestli jejich vztah vůbec hodnotí.
- 18:16Markova představivost přesto doplní
- 18:18všechny mezery stejným směrem. Protože
- 18:22sám sebe obviňuje z nedostatku ochoty,
- 18:25slyší stejné obvinění i z druhé strany.
- 18:28Jungovský pohled by nás vedl k otázce,
- 18:31zda se část vlastního odsuzujícího
- 18:34postoje nepřesunula do obrazu kamaráda.
- 18:38Pro Marka by nebylo užitečné začít si
- 18:40naopak vnucovat jistotu, že se kamarád
- 18:43určitě nezlobí. Takovou jistotu nemá.
- 18:47Důležitější je připustit více možností a
- 18:51nepovažovat nejsmutnější vysvětlení za
- 18:54zjištěný fakt. Může uznat, že druhý má
- 18:57právo cítit zklamání a přesto z toho
- 19:00automaticky nevyvozovat konec důvěry.
- 19:04Pokud se později ukáže skutečný problém,
- 19:07lze o něm mluvit konkrétně. Jedna
- 19:10odmítnutá prosba totiž může v různých
- 19:12vztazích znamenat něco jiného a její
- 19:15význam nelze spolehlivě určit pouze
- 19:18podle intenzity tvého pocitu viny.
- 19:22Otázka pro tebe je proto velmi prostá.
- 19:25Co skutečně víš o reakci druhého člověka
- 19:28a co k ní přidáváš? Zkus si v duchu
- 19:31oddělit jeho slova od vlastního výkladu.
- 19:35Napsal, že mu to komplikuje situaci,
- 19:38nebo se z toho v tobě rovnou stalo
- 19:40přesvědčení, že už tě nemá rád. Řekl, že
- 19:44je zklamaný, nebo se k tomu připojil
- 19:46závěr, že zklamání nesmíš nikdy
- 19:49způsobit. Tohle rozlišování nemá
- 19:52zlehčovat vztahy. Pomáhá do nich vrátit
- 19:55skutečného druhého člověka, jehož
- 19:58prožívání může být složitější než role
- 20:01soudce, kterou mu tvá vina přisoudila.
- 20:05V Markově příběhu se kamarád ozve v
- 20:07neděli s fotografií sestavené postele a
- 20:10dotazem, zda oprava okna dopadla dobře.
- 20:14To nenabízí pravidlo, že každá obava
- 20:16bude vyvrácena. Ukazuje to jen, že
- 20:19původní jistota nebyla podložená.
- 20:23Marek se přesto přistihne, že chce při
- 20:26nejbližší příležitosti nabídnout
- 20:28mimořádně velkou protislužbu. Vnější
- 20:31rozsudek se nepotvrdil. Vnitřní tlak
- 20:35pokračuje a právě to nás vede dál.
- 20:39Pokud druhý člověk naše odmítnutí
- 20:42přijme, proč někdy stále cítíme, že
- 20:45vlastní potřeby neměly vůbec dostat tak
- 20:48velký prostor? Co když tvé podráždění
- 20:51není náhodná vada charakteru, ale
- 20:54upozornění, že se ve tvém rozhodování
- 20:57dlouho nedostává místa něčemu
- 21:00důležitému.
- 21:01Tuto možnost je třeba zkoumat opatrně.
- 21:05Únava, hněv, ani touha všechno odložit.
- 21:09nemají jediný význam a neprozrazují
- 21:12automaticky skrytou pravdu. Přesto nám
- 21:15mohou položit otázku, kterou soustavná
- 21:18ochota přehlušuje.
- 21:20Co se děje s částmi tvého života, které
- 21:23opakovaně ustupují pokaždé, když někdo
- 21:26jiný něco potřebuje.
- 21:28Jungal pojem kompenzace pro vztah, v
- 21:32němž nevědomé procesy mohou vyvažovat
- 21:35nebo doplňovat jednostranné vědomé
- 21:37zaměření.
- 21:39V jeho uvažování nemá vědomý pohled na
- 21:42sebe a na svět poslední slovo o celé
- 21:45psychice. Když se člověk příliš pevně
- 21:48drží určitého postoje, mohou se
- 21:51objevovat obsahy, které ukazují i jeho
- 21:54opomíjenou stránku. Není to jednoduchý
- 21:57přístroj na odhalování správných
- 22:00rozhodnutí. A už vůbec z toho neplyne,
- 22:03že každé nepříjemné rozpoložení obsahuje
- 22:06pokyn, který musíš poslechnout. Jde o
- 22:10možnost zkoumat souvislosti, nikoli o
- 22:13neomylný výklad vlastních pocitů.
- 22:17Představ si smyšlenou Hanu, které je 46
- 22:20let a pracuje jako účetník v Českých
- 22:23Budějovicích.
- 22:24V kanceláři kontroluje faktury, doma
- 22:27zařizuje většinu rodinných termínů a o
- 22:30víkendech pomáhá ve spolku, který pořádá
- 22:33sousedské akce. Každá z těchto činností
- 22:36jí někdy dává smysl. Problém je v jejich
- 22:40součtu a v tom, že Hana téměř nikdy
- 22:43nepřezkoumá nové požadavky podle svých
- 22:46skutečných možností. Když přijde další
- 22:49prosba, hledá volné místo v kalendáři,
- 22:52jako prázdné políčko samo dokazovalo, že
- 22:55má být někomu k dispozici. V poslední
- 22:58době ji začnou rozčilovat zvuky
- 23:01příchozích zpráv. Při vaření si
- 23:04představuje sobotu v malém penzionu u
- 23:06Třeboně, kde by nemusela nic
- 23:09organizovat. V zápětí se za tu představu
- 23:12zastydí. Vždyť ostatní přece nedělají
- 23:15nic hrozného, jen se ptají. Hana si tedy
- 23:19slíbí, že bude trpělivější a přijme
- 23:23další úkol. Večer potom odpoví
- 23:26podrážděně na obyčejný dotaz, kde leží
- 23:29nabíječka.
- 23:30Pocit viny má nyní dva zdroje. Stydí se
- 23:34za svou neochotu a zároveň ví, že její
- 23:37tón zasáhl člověka, který za celý
- 23:40nahromaděný tlak nemůže. V tomto bodě se
- 23:44vyplatí rozlišovat. Za ostrou odpověď
- 23:48může Hana převzít odpovědnost a omluvit
- 23:51se. Současně tím není vyřešeno
- 23:54uspořádání jejího dne. C pohledu Jungovy
- 23:57kompenzace bychom mohli zkoumat, zda se
- 24:00v jejich představách o samotě a v
- 24:03rostoucím odporu nehlásí o pozornost
- 24:06dlouhodobě opomíjená potřeba. Byla by
- 24:09chyba prohlásit podráždění za důkaz, že
- 24:12má odejít od všech závazků. Stejně málo
- 24:16by ale pomohlo požadovat jen další
- 24:19sebeovládání
- 24:20a nikdy se nezeptat, co přesně její
- 24:23vědomá představa správného života
- 24:25vylučuje.
- 24:27Možná si můžeš všimnout podobné
- 24:29nerovnováhy i u sebe. Když přemýšlíš o
- 24:33odmítnutí, věnuješ mnoho pozornosti
- 24:36tomu, co ztratí druhý člověk. Kolik
- 24:39pozornosti dostane to, čeho se při
- 24:42souhlasu vzdáš ty.
- 24:44Čas nemusí být předem zaplněný prací
- 24:47nebo návštěvou lékaře, aby měl hodnotu.
- 24:51Zároveň nelze každou povinnost odložit
- 24:54jen proto, že je nepříjemná.
- 24:57Otázka proto není, jak odstranit
- 24:59všechno, co zatěžuje. Je přesnější ptát
- 25:02se, které potřeby vstupují do
- 25:05rozhodování pravidelně a které se smějí
- 25:08ozvat teprve tehdy, když už nemáš sílu
- 25:11pokračovat. jestli v tom poznáváš
- 25:14vlastní zkušenost, můžeš teď do
- 25:16komentářů napsat krátkou větu. Učím se
- 25:19říkat ne. Nemusí znamenat, že od této
- 25:22chvíle odmítneš každou prosbu nebo že už
- 25:26nikdy nezměníš názor. Může vyjadřovat
- 25:29ochotu dát rozhodování trochu prostoru,
- 25:32aby souhlas nebyl jedinou odpovědí,
- 25:34kterou si dovolíš. Hana si právě takový
- 25:38prostor vytvoří u příští sousedské akce.
- 25:41Nabídne pomoc s vyúčtováním, ale
- 25:44organizaci občerstvení tentokrát
- 25:46nepřevezme. Nepřestává jí záležet na
- 25:50ostatních. Jen poprvé pojmenuje rozsah
- 25:53toho, co je schopná nabídnout.
- 25:56Úleva nepřijde hned. Hana má večer chuť
- 25:59zavolat a vzít si úkol zpět, protože
- 26:02představa zklamaných sousedů stále bolí.
- 26:06Současně si ale všimne, že po dlouhé
- 26:08době dokáže s někým mluvit bez tajného
- 26:11přání, aby už po ní nic nechtěl. Její
- 26:15odmítnutí nevyřešilo celý život, odkrylo
- 26:19však skutečný konflikt mezi péčí o
- 26:21vztahy a potřebou zachovat prostor pro
- 26:25vlastní život. A právě u tohoto
- 26:27konfliktu se teď zastavíme. Jak unést
- 26:31současně dvě důležité potřeby a najít
- 26:34odpověď, která vznikne z jejich
- 26:36poctivého zvážení.
- 26:38Co když v sobě nemusíš umlčet ani péči
- 26:41od druhého, ani vlastní neochotu, abys
- 26:44dokázal nebo dokázala odpovědět poctivě?
- 26:48Možná se právě o to dlouho snažíš.
- 26:51Nejprve chceš odstranit všechno, co by
- 26:53mohlo připomínat sobectví a potom čekáš,
- 26:57že správné rozhodnutí přijde samo. Jenže
- 27:01potřeba odpočinku nezmizí tím, že ji
- 27:04označíš za nevhodnou. A vztah k blízkému
- 27:07člověku se také neztratí jen proto, že
- 27:10už nemáš sílu splnit jeho přání.
- 27:14Někdy právě současná přítomnost obou
- 27:16skutečností vytváří napětí, ze kterého
- 27:20máš chuť co nejrychleji uniknout.
- 27:23Jung se zabýval tím, co se může
- 27:25odehrávat, když vědomý postoj narazí na
- 27:29obsahy, které do něj nezapadají.
- 27:32V této souvislosti popsal transcendentní
- 27:35funkci. To slovo může znít tajemně, ale
- 27:39zde označuje psychický proces, v němž
- 27:42vztah mezi vědomými a nevědomými obsahy
- 27:45umožňuje vznik nového postoje. Nejde o
- 27:49nadpřirozenou schopnost ani o záruku
- 27:52správného rozhodnutí.
- 27:54Podstatná je možnost nezůstat uzavřeně v
- 27:57jediné dosavadní perspektivě.
- 28:00Pro naše téma z toho plyne otázka, zda
- 28:03dokážeš chvíli snáš vnitřní rozpor, aniž
- 28:06jednu jeho stranu okamžitě prohlásíš za
- 28:09nepřípustnou.
- 28:11Představ si smyšleného Ondřeje, kterému
- 28:14je 32 let a pracuje jako vývojář v
- 28:17Pardubicích.
- 28:18Jeho sestra opravuje byt po předchozích
- 28:21nájemnících.
- 28:23Ondřej jí už několik sobot pomáhá
- 28:25natírat dveře, odvážet staré police a
- 28:28skládat nábytek. Má ji rád a ví, že na
- 28:32mnoho věcí zůstala sama. Když se však ve
- 28:35středu večer objeví další zpráva s
- 28:38dotazem na sobotu, ucítí odpor. Doma má
- 28:42nevybalené tašky z předchozího víkendu,
- 28:45na stole rozdělaný vlastní projekt a s
- 28:47kamarádem už dvakrát odložil společnou
- 28:50výjížďku na kole. Přesto se přistihne,
- 28:53že píše souhlas. V hlavě se mu střídají
- 28:57dvě věty. Jedna říká, že rodina si má
- 29:00pomáhat, druhá, že už takhle pokračovat
- 29:04nechce. Ondřej se je zpočátku snaží
- 29:06rozhodnout jako spor, ve kterém jedna
- 29:09musí vyhrát a druhá zmizet. Pokud přizná
- 29:13únavu, připadá si bezohledný. Pokud uzná
- 29:16sestřinu situaci, zdá se mu, že nemá
- 29:19právo odmítnout.
- 29:21Ve skutečnosti však obě vět popisují
- 29:23něco podstatného.
- 29:25Pomoc pro něj má hodnotu a jeho čas i
- 29:28síly mají omezený rozsah. To, že se tyto
- 29:33skutečnosti střetávají, ještě neznamená,
- 29:36že jedna z nich představuje
- 29:37charakterovou vadu. V našem příběhu
- 29:41Ondřej zprávu neodešle hned. Při krátké
- 29:44procházce si dovolí přiznat i myšlenku,
- 29:47kterou by nejraději přeskočil. Někdy má
- 29:50na sestru zlost, přestože rozumí její
- 29:53situaci. Zlost nemusí určovat jeho
- 29:56odpověď, ale patří k tomu, co právě
- 29:59prožívá. Když ji nemusí zapírat, dokáže
- 30:02přesněji rozpoznat, co mu vadí.
- 30:06Nejde jen o jednu sobotu. Vadí mu
- 30:08nejasné očekávání, že bude k dispozici
- 30:11tak dlouho, dokud byt nebude hotový.
- 30:15Potřebuje tedy mluvit o celkovém rozsahu
- 30:17pomoci, jinak se stejný rozhovor bude
- 30:20opakovat každý týden. Nakonec sestře
- 30:23sdělí, že tuto sobotu nepřijde a další
- 30:26pomoc potřebuje domlouvat jednotlivě
- 30:28podle možností. Zároveň jí nabídne
- 30:31kontakt na člověka, který může odvést
- 30:34zbývající nábytek. Nabídka však není
- 30:38povinnou vstupenkou k odmítnutí. Kdyby
- 30:40žádný kontakt neměl, omezení jeho
- 30:43možností by tím nepřestalo existovat.
- 30:46Důležité je, že odpověď nevzniká jen ze
- 30:50snahy zbavit se viny. Ondřej dokáže
- 30:53současně uznat sestřiny potřeby, vlastní
- 30:56neochotu i skutečnost, že pokračující
- 30:59pomoc vyžaduje novou dohodu. Sestra může
- 31:02být zklamaná. Taková reakce sama o sobě
- 31:06jeho rozhodnutí nevyvrací.
- 31:09Tento běžný rozhovor nelze jednoduše
- 31:12prohlásit za ukázkový případ Jungovy
- 31:14transcendentní funkce. Umožňuje ale
- 31:17přiblížit její důležitý motiv.
- 31:20Nové porozumění se někdy objeví teprve
- 31:23tehdy, když se přestaneš předčasně
- 31:26zbavovat všeho, co odporuje tvému
- 31:28obvyklému postoji. Výsledkem nemusí být
- 31:32půl hodiny pomoci místo celého dne.
- 31:35Někdy zůstane odpověď zcela záporná.
- 31:39Dindy se obheví hina dohoda nebo vědomý
- 31:42souhlas něčím náročným.
- 31:45Nový postoj se poznává také podle toho,
- 31:48zda dokážeš vidět cenu svého rozhodnutí
- 31:51a převzít za něj odpovědnost.
- 31:54Otázka pro tebe tedy zní: Můžeš
- 31:57připustit, že ti na člověku záleží a
- 31:59současně nechceš splnit jeho prosbu?
- 32:03Nemusíš hned vědět, co z toho vyplyne.
- 32:06Pro začátek stačí nevymazat ani jednu
- 32:08stranu. Ondřej stále cítí nepohodlý, ale
- 32:12už si nemusí vybírat mezi obrazem
- 32:14bezchybného bratra a představou naprosté
- 32:18bezohlednosti.
- 32:19Vzniká prostor pro konkrétní rozhodnutí
- 32:22konkrétního člověka. A právě tím se
- 32:25dostáváme k další otázce. Co se stane s
- 32:29tvým životem, když přestane být hlavním
- 32:32měřítkem to, zda tvá rozhodnutí dokážou
- 32:35schválit úplně všichni? Někteří lidé tě
- 32:38mohou začít vnímat jinak právě ve
- 32:40chvíli, kdy se tvé jednání stává
- 32:43poctivější.
- 32:44Není v tom automaticky důkaz, že jdeš
- 32:47správným směrem, ani důvod okamžitě
- 32:50ustoupit. Znamená to, že vztahy zahrnují
- 32:53očekávání a změna těchto očekávání může
- 32:57být nepříjemná pro všechny zúčastněné.
- 33:00Jestli dlouho odpovídáš na každou prosbu
- 33:03souhlasem, okolí si podle toho uspořádá
- 33:06své plány. První odmítnutí potom
- 33:09nepřináší pouze nové rozhodnutí. Přináší
- 33:12také novou informaci o tom, co od tebe
- 33:15lze očekávat.
- 33:17Tady má své místo Jungův pojem
- 33:20individuace.
- 33:21Jung jim označoval proces, ve kterém se
- 33:24člověk stává více sám sebou,
- 33:26prostřednictvím rozlišování a
- 33:29začleňování různých stránek vlastní
- 33:31psychiky. Nejde o úkol vytvořit dokonale
- 33:35originální osobnost, ani o oprávnění
- 33:38přehlížet ostatní. Individuace se týká
- 33:41vztahu vědomého já k širší psychické
- 33:44skutečnosti, kterou nemá plně pod
- 33:47kontrolou. V našem tématu nám umožňuje
- 33:50přemýšlet o tom, zda život řízený
- 33:52převážně snahou odpovídat očekáváním,
- 33:56ponechává dost prostoru pro vlastní
- 33:58hodnoty, omezení a skutečné vztahy.
- 34:02Smy myšlené Kláře je 39 let a pracuje v
- 34:06lékárně v Liberci. Když někdo onemocní,
- 34:09často převezme směnu, protože bydlí
- 34:11nedaleko a nemá malé děti. Právě tahle
- 34:15okolnost se postupně mění v nevyslovené
- 34:18pravidlo. Její volný čas jakoy
- 34:21potřeboval zvláštní obhajobu.
- 34:24Jednou má na sobotu domluvený výlet do
- 34:26jizerských hor s blízkou kamarádkou,
- 34:29která se před několika měsíci
- 34:31přestěhovala do jiného města. Když
- 34:33přijde žádost o další záskok, Klára
- 34:36odpoví, že už má vlastní program a směnu
- 34:39tentokrát nevezme. Jedna kolegyně její
- 34:43odpověď přijme bez poznámky. Druhá
- 34:46připomene, že sama kvůli dětem takovou
- 34:49možnost nemá. Vedoucí začne hledat další
- 34:52řešení. Klára přitom cítí známé sevření
- 34:56a přemýšlí, zda není výlet příliš
- 34:59malicherný důvod.
- 35:01Všimni si té otázky. Neptá se, zda má
- 35:05povinnost nastoupit podle rozpisu, nebo
- 35:07zda už záskok slíbila. Ptá se, zda je
- 35:11její způsob trávení volného času dost
- 35:13hodnotný, aby mohl obstát před potřebami
- 35:16ostatních.
- 35:18Jakmile přijme takové měřítko, téměř
- 35:21vždy se najde někdo s naléhavějším
- 35:23vysvětlením. Jungovský pohled by nás
- 35:26mohl vést k rozlišování mezi
- 35:28společenskou rolí a širší osobností,
- 35:32která se do ní nevejde celá. Klára je
- 35:35pracovnice lékárny, ale její život
- 35:38zahrnuje i přátelství, pohyb, samotu a
- 35:41zájmy, o kterých kolegové nic nevědí.
- 35:45Nemusí všechny tyto oblasti vystavit
- 35:47veřejnému posouzení, aby vůbec směly
- 35:50existovat. Zároveň její zaměstnání
- 35:54obsahuje skutečné závazky a odmítnutí se
- 35:57musí vztahovat ke konkrétním podmínkám.
- 36:01Pokud má směnu řádně naplánovanou, jde o
- 36:04jinou situaci než u dobrovolné výpomoci.
- 36:07Osobní růst tyto rozdíly neruší.
- 36:11Individuaci je proto zavádějící měřit
- 36:13počtem vyslovených ne. Člověk může
- 36:17odmítat také z pomsty, ze strachu z
- 36:19blízkosti nebo z touhy získat převahu.
- 36:23Stejně tak může vědomě souhlasit s
- 36:25náročnou pomocí, protože odpovídá jeho
- 36:28hodnotám. Pro naše uvažování je
- 36:31podstatné, kolik skutečného rozhodování
- 36:34v odpovědi je. Dokážeš rozpoznat vlastní
- 36:38motivy, připustíš jejich směs? Vidíš
- 36:42také následky pro druhé? Nebo se odpověď
- 36:45vytvoří automaticky ve chvíli, kdy
- 36:47hrozí, že si někdo pomyslí něco
- 36:49nepříjemného.
- 36:51Klára nakonec na výlet odjede. Část
- 36:54cesty ale sleduje telefon a má nutkání
- 36:57zjistit, zda je v lékárně všechno v
- 36:59pořádku. Nemá pocit vítězství, spíš
- 37:03zvláštní nejistotu, protože dělá něco
- 37:06nezvyklého a nedostává za to okamžité
- 37:09potvrzení. Právě tady může být užitečné
- 37:13připomenout, že nepříjemný pocit není
- 37:16spolehlivým měřítkem morální chyby. Ani
- 37:20příjemný pocit není zárukou správnosti.
- 37:23Emoce patří k rozhodování, ale potřebují
- 37:27být spojeny s fakty, s hodnotami a s
- 37:30ochotou zkoumat vlastní důvody. Jinak by
- 37:33každá změna, která přinese úzkost,
- 37:36musela být předem zakázaná.
- 37:39Zeptej se teď. Které rozhodnutí by
- 37:42odpovídalo tvým hodnotám, i kdyby po něm
- 37:45nepřišlo všeobecné uznání? Možná půjde o
- 37:49odmítnutí, možná naopak o pomoc, kterou
- 37:52ostatní považují za zbytečnou.
- 37:56Klára si postupně uvědomuje, že
- 37:58potřebuje umět žít i s různými názory na
- 38:01svou osobu. Neznamená to přestat
- 38:04naslouchat kritice, znamená to
- 38:06nepředávat každému názoru stejnou
- 38:09rozhodovací pravomoc. Tím však zůstává
- 38:12otevřený důležitý problém. Když samotné
- 38:15schválení okolí nestačí, podle čeho
- 38:18poznáš, že se jen pohodlně nevyhýbáš
- 38:22skutečné odpovědnosti?
- 38:24Výčitka svědomí a strach z cizího
- 38:27zklamání mohou znít velmi podobně. V
- 38:30obou případech se vracíš k rozhovoru,
- 38:33hledáš jiná slova a máš chuť něco
- 38:35napravit. Přesto se mohou vztahovat k
- 38:38odlišným skutečnostem.
- 38:41Jednou si porušil nebo porušila dohodu,
- 38:44na kterou někdo oprávně spoléhal.
- 38:47Podruhé se jen nenaplnilo přání, které
- 38:50nikdy nebylo společným závazkem. Dokud
- 38:53tyto situace zůstávají smíchané, můžeš
- 38:56se omlouvat za vlastní možnosti a
- 38:59současně přehlédnout chvíle, kdy je
- 39:02skutečně potřeba převzít odpovědnost.
- 39:05Jung rozlišoval vědomé já a samost, pro
- 39:09kterou se v češtině používá také
- 39:11označení bytostné já. Vědomé já je
- 39:15středem vědomí, zatímco samostí
- 39:19zahrnuje celistvost vědomé i nevědomé
- 39:22psychiky. Tento pojem nelze zaměnit za
- 39:26každou silnou intuici nebo přání. Když
- 39:29něco uvnitř působí naléhavě, ještě to
- 39:32neznamená, že promlouvá neomylná
- 39:35autorita. Pro naše téma je podstatné
- 39:38spíše připomenutí, že vědomá představa o
- 39:41vlastní dobrotě ani okamžitý pocit úlevy
- 39:44neobsahují celou pravdu o motivaci.
- 39:48Člověk potřebuje zůstávat otevřený tomu,
- 39:51co dosud přehlížel.
- 39:53Představ si smyšleného Pavla, kterému je
- 39:5650 let a pracuje jako elektrikář ve
- 39:59Zlíně. V pátek večer ho soused požádá,
- 40:03aby mu hned druhý den pomohl namontovat
- 40:05světla v nově upravené pracovně. Pavel
- 40:09má volnou sobotu a chce ji strávit na
- 40:11zahradě. Pomoc předem neslíbil a nejde o
- 40:15havárii. Sousedovi sdělí, že tento
- 40:18víkend nepřijde a případný termín mohou
- 40:21hledat později. Soused se zatváří
- 40:24nespokojeně a připomene, že pro
- 40:26odborníka by to přece byla chvilka.
- 40:29Pavel cítí vinu, přestože žádná dohoda
- 40:32nevznikla.
- 40:34O týden později se odehraje jiná
- 40:36situace. Pavel slíbil dceři, že ji v
- 40:40sobotu ráno odveze s několika krabicemi
- 40:42do nového bytu. Dcera podle toho
- 40:45objednala převzetí klíčů a zajistila
- 40:48pomoc kamarádky. Pavel však dostane chuť
- 40:51na výlet a večer před stěhováním oznámí,
- 40:54že nepřijede. I tentokrát může mluvit o
- 40:57potřebě vlastního času. Jenže tentokrát
- 41:01je součástí situace konkrétní slib,
- 41:04očekávatelné spoléhání druhého člověka a
- 41:08problém, který svým pozdním rozhodnutím
- 41:10vytváří.
- 41:12Obě soboty zahrnují jeho přání. Jejich
- 41:15morální a vztahové okolnosti se přesto
- 41:19podstatně liší. To neznamená, že slib
- 41:22nelze nikdy změnit. Může přijít nemoc,
- 41:25vyčerpání nebo jiná vážná okolnost,
- 41:29která si vynutí nové řešení. Důležité je
- 41:32však uznat, že změna dohody vyžaduje
- 41:35komunikaci a někdy také nápravu. Pokud
- 41:39Pavel bez dostatečného důvodu zruší
- 41:42pomoc na poslední chvíli, může se
- 41:44omluvit, přiznat vlastní podíl a pomoci
- 41:48si zajistit jinou dopravu. Taková
- 41:51odpovědnost není totéž jako nekonečné
- 41:54sebepotrestání.
- 41:56Vina se zde může vztahovat ke
- 41:58konkrétnímu jednání, o kterém lze
- 42:00mluvit. a jehož následky lze alespoň
- 42:03částečně napravit. U sousedovy pracovny
- 42:07je potřeba zkoumat něco jiného. Pavel se
- 42:10může zeptat, zda souseda předtím nějak
- 42:13neuvedl v omyl, zda nevznikla jiná
- 42:15dohoda, nebo zda nejde o okolnost,
- 42:18kterou přehlédl. Pokud nic takového
- 42:21nenajde, nemusí ze sousedovy
- 42:23nespokojenosti automaticky vyvodit
- 42:25vlastní provinění. Druhý člověk může mít
- 42:28pochopitelné přání, aniž z něj vzniká
- 42:31tvá povinnost.
- 42:33Tohle rozlišení nevydává jednoduchou
- 42:36univerzální odpověď. Vytváří však lepší
- 42:39otázky, než obecné obviňování sebe sama.
- 42:43Co přesně bylo slíbeno, s čím se oprávně
- 42:46počítalo a jaký dopad moje rozhodnutí
- 42:49skutečně má? Praktické rozlišování
- 42:52těchto situací je naše současné použití
- 42:55tématu. nikoli zvláštní test vytvořený
- 42:58Jungem. Jeho pojem samosti nám připomíná
- 43:02širší souvislost. Zralé rozhodování se
- 43:06nemůže opírat jen o ochranu příjemného
- 43:09obrazu sebe sama. Někdy potřebuješ uznat
- 43:12vlastní omezení, jindy vlastní
- 43:15pohodlnost a někdy obojí zároveň. Můžeš
- 43:18mít oprávněný důvod odmítnout a přitom
- 43:21odpovědět zbytečně zraňujícím tónem.
- 43:25Potom lze napravit tón, aniž by bylo
- 43:27nutné zrušit samotné odmítnutí.
- 43:30Rozdělení odpovědnosti podle konkrétních
- 43:33činů umožňuje jednat přesněji než pocit,
- 43:36že celé tvoje já je špatně. Zkus si
- 43:40položit otázku. Když se objeví vina,
- 43:43dokážeš pojmenovat jednání, za které ji
- 43:46cítíš? ne pouze označení jako sobectví
- 43:50nebo nevděk, ale konkrétní událost,
- 43:53slib, opomenutí či následek. Někdy právě
- 43:57takové pojmenování ukáže, co je potřeba
- 44:00napravit. Jindy odhalí, že se obviňuješ
- 44:03především za to, že nemáš neomezené
- 44:06možnosti. Pavel se v obou příbězích
- 44:09potřebuje zachovat jinak, přestože
- 44:12vnitřní nepohodlí může být podobné.
- 44:15Zbývá nám proto převést toto rozlišování
- 44:18do chvíle, kdy prosba teprve přichází a
- 44:21na dlouhé uvažování zdánlivě není čas.
- 44:25Nemusíš odpovědět rychle jen proto, že
- 44:28otázka zazněla rychle. Někdy je právě
- 44:31několik vteřin mezi prosbou a odpovědí
- 44:34místem, kde se začne měnit dlouhý návyk.
- 44:38Jestli se v citlivé situaci ozývá známý
- 44:41komplex, může ti připadat, že prostor
- 44:44pro volbu už není. Všechno tlačí k
- 44:47okamžitému uklidnění druhého člověka.
- 44:50Přesto lze zkusit jednoduchou praxi,
- 44:52která pomáhá oddělit pocit, okolnosti a
- 44:56vlastní odpověď. Je to současné cvičení
- 44:59v sebepozorování, které navazuje na naše
- 45:02uvažování.
- 45:04Nejde o metodu, kterou by pod tímto
- 45:06názvem vytvořil Jung.
- 45:08Ukážeme si je na smyšlené Elišce, které
- 45:11je 31 let a pracuje v knihovně v Hradci
- 45:14Králové. Připravuje čtenářské besedy,
- 45:17pomáhá návštěvníkům s vyhledáváním knih
- 45:20a spravuje rezervace studovny. Ve
- 45:23čtvrtek odpoledne ji kolegyně požádá,
- 45:26zda by příští týden nepřevzala ještě
- 45:29večerní setkání pro veřejnost. Eliška má
- 45:32už několik večerů obsazených a na
- 45:34zbývající den si naplánovala návštěvu
- 45:37sestry. Při žádosti se jí přesto
- 45:40okamžitě vybaví všechny případy, kdy jí
- 45:43kolegyně vyšla vstříc. Ještě než si
- 45:45zkontroluje kalendář, cítí nutkání
- 45:48slíbit, že to nějak zařídí.
- 45:51První krok spočívá v krátké pauze a
- 45:54pojmenování toho, co právě prožíváš.
- 45:58Eliška se nadechne a sdělí, že se
- 46:00potřebuje podívat na své možnosti a
- 46:03odpoví později během odpoledne. Výduchu
- 46:06si všimne napětí a myšlenky, že kolegyni
- 46:09nesmí zklamat. Nemusí se přesvědčovat,
- 46:12že její pocit je nesmyslný. Stačí jej
- 46:16rozpoznat jako pocit, který se objevil
- 46:18při konkrétní prosbě. Může si pro sebe
- 46:21říct, že teď přichází vina a strach z
- 46:25nepříjemné reakce. Pojmenování ještě nic
- 46:28nerozhoduje. Pomáhá však přestat
- 46:31zacházet s první emocí jako s hotovým
- 46:34pokynem. Pokud je situace naléhavá a na
- 46:37delší odklad není prostor, může být
- 46:40pauza opravdu krátká. Smyslem není
- 46:43vytvořit dokonalé podmínky, ani nacvičit
- 46:46slavnostní projev. Jde o malý okamžik,
- 46:49ve kterém si uvědomíš vlastní účast na
- 46:52rozhovoru. Jestli z tvých ústo
- 46:55automatické ano, lze někdy rozhovor
- 46:58znovu otevřít, především pokud se na něj
- 47:01ještě nezačalo spoléhat. Zároveň je
- 47:04třeba uznat případné komplikace změny.
- 47:08Cvičení neslibuje, že každá situace
- 47:10půjde snadno opravit. nabízí způsob, jak
- 47:14si příště všimnout okamžiku rozhodování
- 47:17o něco dříve. Druhý krok odděluje
- 47:20skutečnosti od předpokládaného
- 47:23odsouzení. Eliška se podívá do kalendáře
- 47:26a připomene si, že večerní akci dosud
- 47:30nepřislíbila.
- 47:31Zjistí také, že kolegyně hledá náhradu s
- 47:34týdenním předstihem. Potom si všimne
- 47:37vlastní doměnky, že odmítnutí určitě
- 47:41zničí jejich spolupráci. Pro takový
- 47:44závěr zatím nemá důkaz. Současně uzná,
- 47:48že kolegyně může být zklamaná a bude
- 47:51muset hledat jiné řešení. Projde si tedy
- 47:54to, co ví, co skutečně dluží na základě
- 47:57dohod a co pouze předvídá. Teprve do
- 48:01tohoto přehledu zahrne vlastní síly a
- 48:04další závazky.
- 48:06Třetí krok znamená formulovat odpověď a
- 48:09ponechat prostor první vlně nepohodlí,
- 48:12aniž podle ní automaticky přepíšeš celé
- 48:15rozhodnutí.
- 48:17Eliška kolegyni sdělí, že příští týden
- 48:20večerní akci nepřevezme, protože má své
- 48:23večery už rozvržené. nemusí předkládat
- 48:26seznam návštěv, domácích povinností ani
- 48:29důkaz dostatečné únavy. Pokud je potřeba
- 48:32vyjasnit pracovní povinnost, má smysl o
- 48:35ní mluvit přímo. Jestli však jde o
- 48:38dobrovolnou výpomoc, stačí srozumitelná
- 48:41odpověď. Eliška se potom vrátí k
- 48:44rozdělané práci a všimne si nutkání
- 48:47přidat nabídku, která by její odmítnutí
- 48:50prakticky zrušila. Právě tato poslední
- 48:54část bývá obtížná. Odpověď už zazněla,
- 48:58ale uvnitř se rozbíhá přesvědčování.
- 49:02Možná by ses přece jen mohl nebo mohla
- 49:05přizpůsobit.
- 49:07Možná je vlastní program zbytečný.
- 49:10Eliška si nemusí zakazovat změnu názoru,
- 49:13pokud objeví novou důležitou skutečnost.
- 49:17Zkoumá však, zda se opravdu změnily
- 49:20okolnosti nebo jen zesílila potřeba
- 49:23rychle odstranit nepříjemný pocit. To je
- 49:26významný rozdíl. Nepohodlý lze chvíli
- 49:30nést a pozorovat. Samo o sobě není novým
- 49:34závazkem vůči člověku, který položil
- 49:37otázku. Pro začátek si zkus vybrat malou
- 49:40běžnou situaci, ve které lze bezpečně
- 49:43požádat o chvíli na rozmyšlenou.
- 49:46Otázka pro tebe zní: U jaké prosby se
- 49:50daly tyto tři kroky skutečně vyzkoušet?
- 49:55Nemusí jít o nejcitlivější rodinné téma.
- 49:58Eliška také nezačíná změnou celého
- 50:01života. Učí se rozeznat tlak, zjistit
- 50:05okolnosti a vyslovit odpověď, za kterou
- 50:08může stát. Ani po takovém postupu ovšem
- 50:12nemusí vina zmizet. Co si tedy počít ve
- 50:15chvíli? Kdy už bylo neřečeno
- 50:17srozumitelně, žádný skutečný závazek
- 50:20nezůstal přehlédnutý a přesto se v tobě
- 50:24znovu ozývá známý výslech. Co když se
- 50:27první poctivé nepozná podle úlevy, ale
- 50:31podle toho, že po něm chvíli dokážeš
- 50:34zůstat v nejistotě.
- 50:37Na začátku jsme se ptali, proč může být
- 50:39těžší odmítnout, než znovu souhlasit
- 50:42proti vlastnímu přesvědčení.
- 50:45Teď se k té otázce vracíme s přesnějším
- 50:47rozlišením.
- 50:49Souhlas někdy rychle uklidní napětí,
- 50:52protože zachová známou roli, předejde
- 50:54očekávanému zklamání a nevyžaduje změnu
- 50:58zaběhnutého vztahu. Jeho cena se může
- 51:01objevit až večer, o víkendu nebo po
- 51:04několika měsících.
- 51:06Odmítnutí naproti tomu někdy přinese
- 51:09cenu okamžitě. Musíš slyšet vlastní
- 51:12rozhodnutí a počkat, co se stane dál.
- 51:16Vraťme se ke smyšlené Petře, 34leté
- 51:19koordinátorce dopravy z Brna. Je sobota
- 51:23ráno a ona stojí na nádraží s batohem,
- 51:26ve kterém má termosku, svačinu a lehkou
- 51:29bundu. Misto nástupu do další služby
- 51:32jede naplánovaný výlet do Moravského
- 51:34krasu. Telefon má v kapse, ale každých
- 51:37několik minut se ho dotkne, jako by
- 51:39mohla pohmatem poznat, zda přichází
- 51:42problém. Kolega si mezitím našel jiné
- 51:45řešení. Petra to ví. Přesto její mysl
- 51:49nabízí nový důvod, proč se cítit
- 51:51provinile. Možná sice nic neřekl, ale
- 51:55příště už ji nebude považovat za stejně
- 51:58ochotnou. Dříve by tento předpoklad
- 52:01stačil, aby změnila plán. Tentokrát se u
- 52:04něj zastaví. Připomene si, že kolegovi
- 52:08službu neslíbila. Nevznikla mimořádná
- 52:11situace, kterou by měla povinnost řešit
- 52:14a její odpověď byla slušná. Potom si
- 52:17položí jinou otázku, co se právě snaží
- 52:21zachovat. Nejde už o dopravu zásilek.
- 52:25Snaží se zachovat jistotu, že ji každý
- 52:28bude vnímat jako člověka, který pomůže
- 52:30vždy. A právě taková jistota nikdy
- 52:34nemůže být úplně v jejich rukou. I při
- 52:37největší ochotě by jednou přišla nemoc,
- 52:40souběh povinností nebo prostý nedostatek
- 52:44sil.
- 52:45Tady se propojují pojmy, které jsme
- 52:47postupně poznávali. Persona nám pomohla
- 52:50vidět společenskou roli a riziko příliš
- 52:53těsného ztotožnění s ní. Komplex nabídu
- 52:57způsob, jak zkoumat citlivé téma, které
- 53:00může ovlivňovat dnešní reakce. Stín
- 53:04připomněl, že potřeba samostatnosti a
- 53:06nesouhlasu může zůstat mimo přijatelný
- 53:09obraz vlastní osobnosti. Projekce
- 53:12otevřela otázku, nakolik do druhých
- 53:15vkládáme vlastní nepřiznané postoje. A
- 53:19individuace přinesla širší perspektivu
- 53:22života, ve kterém člověk postupně unese
- 53:25více ze své skutečnosti, včetně omezení,
- 53:28rozporů a odpovědnosti.
- 53:31Žádný z těchto pojmů nemusíš používat
- 53:34jako vysvětlení každé situace. Někdy je
- 53:37problém v nejasné dohodě, někdy ve
- 53:40způsobu komunikace a někdy ve skutečně
- 53:43nesplněné povinnosti. Jungovské
- 53:46uvažování zde slouží jako jedna možnost
- 53:49porozumění. Nemůže za tebe zjistit
- 53:52všechny okolnosti, ani rozhodnout, kolik
- 53:55pomoci máš nabídnout. Může ale
- 53:57zpochybnit předpoklad, že nejhlasitější
- 54:00vnitřní výčitka vždycky mluví jménem
- 54:03pravdy. Část její síly může vycházet z
- 54:06toho, jak dlouho se určitá představa o
- 54:09tobě opakovala a jak mnoho bezpečí si s
- 54:12ní dosud spojoval nebo spojovala. Petra
- 54:16během cesty nezíská nový životní názor,
- 54:19který by odstranil všechny pochybnosti.
- 54:22Když vlak vyjede z Brna, stále cítí
- 54:24neklid. Rozhodne se však, že kvůli němu
- 54:28nemusí znovu otevírat pracovní
- 54:30konverzaci. Dívá se z okna a vrací
- 54:34pozornost k tomu, co si pro dnešní den
- 54:36vybrala. Kdyby přišla skutečná nová
- 54:39informace, může ji posoudit. Pro tuto
- 54:43chvíli ale žádná nepřichází.
- 54:46Existuje jen známá potřeba ujistit se,
- 54:49že nikdo není nespokojený.
- 54:51Petra poprvé nechá tuto potřebu chvíli
- 54:54bez odpovědi.
- 54:56To neznamená, že každá vina časem sama
- 54:59odejde nebo že si na odmítání musíš
- 55:02jednoduše zvyknout. Důležité je, jak se
- 55:05k pocitu vztahuješ. Můžeš se ptát, k
- 55:08čemu odkazuje, zda je potřeba něco
- 55:11napravit a co se v něm opakuje. Pokud se
- 55:14ukáže skutečná chyba, lze ji přiznat bez
- 55:18odsouzení celé vlastní osoby. Pokud se
- 55:21žádné provinění neukáže, můžeš uznat
- 55:24nepohodlí a současně ponechat své
- 55:26rozhodnutí v platnosti. Obě možnosti
- 55:29vyžadují pozornost. V jedné se učíš
- 55:33napravovat své jednání, v druhé snášet,
- 55:36že ne každé cizí přání bude naplněno.
- 55:40Možná tě napadne, zda pak vztahy
- 55:42neztratí něco důležitého.
- 55:45Mohou se změnit. Některé dohody bude
- 55:48potřeba vyslovit a některé rozdíly
- 55:50přestanou být skryté pod samozřejm
- 55:53souhlasem.
- 55:54Současně se může objevit větší důvěra v
- 55:57to, co skutečně nabízíš. Když druhý
- 56:00člověk ví, že máš možnost odmítnout,
- 56:04může tvé ano získat jasnější význam.
- 56:08Ani to však není záruka harmonických
- 56:10vztahů. Lidé mají různé potřeby a někdy
- 56:14se neshodnou. Smyslem není odstranit
- 56:17všechny třecí plochy, ale mít možnost
- 56:20podílet se na vztahu jako člověk, jehož
- 56:23přítomnost zahrnuje také vlastní hlas.
- 56:27Zkus se proto na závěr zeptat. Které
- 56:30tvoje ano by mohlo být svobodnější,
- 56:33kdyby vedle něj smělo existovat také ne?
- 56:37Možná jde o pomoc, kterou chceš
- 56:39nabídnout z opravdového zájmu. Možná o
- 56:42setkání, na které se znovu začneš těšit,
- 56:45když nebude samozřejmou povinností.
- 56:48Jestli chceš tuto myšlenku pojmenovat i
- 56:50na venek, napiš do komentářů krátkou
- 56:53větu. Moje ne může být poctivé.
- 56:57Není to prohlášení, že máš vždy pravdu.
- 57:00Je to připomenutí, že odmítnutí nemusí
- 57:04být samo o sobě proviněním a že jeho
- 57:07význam závisí na skutečném jednání a
- 57:10okolnostech.
- 57:11Proč tedy někdy bolí poctivé ne víc než
- 57:15souhlas proti vlastní vůli? Protože může
- 57:18narušit roli, na kterou spoléháš,
- 57:21probudit staré citlivé téma a vystavit
- 57:24tě nejistotě, jak tě druzí přijmou.
- 57:27Zároveň může obsahovat skutečnou chybu,
- 57:30kterou je třeba rozpoznat. Rozdíl se
- 57:33neukáže pouze podle síly pocitu. Ukazuje
- 57:37se v ochotě podívat se na fakta, přiznat
- 57:40vlastní motivy, respektovat dohody a
- 57:43připustit i vlastní omezení.
- 57:46Nemusíš se stát člověkem bez výčitek.
- 57:50Můžeš se postupně stávat člověkem, který
- 57:53jim naslouchá dost pozorně, aby podle
- 57:56nich nemusel pokaždé jednat.
- 57:59Děkuji za společný čas a za pozornost,
- 58:02kterou věnuješ vlastnímu životu.
About this transcript
This page contains the full transcript of Proč se cítíš provinile, když řekneš NE? | Carl Jung by Jungova Stezka, generated from the public captions YouTube serves with the video. The transcript has 6,486 words across 1,156 segments, with the original timestamps preserved so you can click any line to jump to that moment in the embedded player.
What you can do with it
Use the transcript to take notes, quote the speaker, build a study guide, generate a summary with ChatGPT or Claude via the YouTube Summary tool, or export it as a timed subtitle file with YouTube to SRT. You can also re-open it in the transcriber to choose a caption track available on the video.
Free YouTube transcript tool
YouTube2Text is a free YouTube transcript generator — no signup, no daily limit. Paste any YouTube link and get the full transcript instantly, with timestamps, click-to-jump, caption language selection, AI prompts for ChatGPT, Claude, and Gemini, and exports to TXT, SRT, VTT, or Markdown.