YouTube2Text

Máš dar, o kterém nevíš. 5 znamení | Carl Jung — Transcript

by Svět Carla Junga · 8,170 words · 1,335 segments · language en · Watch on YouTube

Full transcript

  1. 0:00Zastavte se na chvíli. Ať právě jedete
  2. 0:02autobusem, vaříte večeři nebo ležíte pod
  3. 0:06měse sluchátky v uších, věnujte mi teď
  4. 0:08svou pozornost. Chci se vás zeptat na
  5. 0:11něco, na co se vás možná ještě nikdo
  6. 0:13nezeptal.
  7. 0:14Co když to, co na sobě od malička
  8. 0:16považujete za podivnost, za přehnanou
  9. 0:19citlivost nebo za zbytečnou slabost, je
  10. 0:22ve skutečnosti dar?
  11. 0:23Dar, který v sobě nosíte celý život a
  12. 0:26který jen čeká, až se na něj podíváte
  13. 0:28jinýma očima. Švýcarský psychiatr Carl
  14. 0:31Gustav Jung věřil, že takový skrytý dar
  15. 0:34se dá poznat podle určitých znamení.
  16. 0:37Dnes jich spolu projdeme pět a na úplném
  17. 0:40konci se k téhle otázce vrátíme, protože
  18. 0:43odpověď na ně nedám já, tu budete mít
  19. 0:45vy.
  20. 0:46Pokud ještě neodebíráte náš kanál,
  21. 0:48klikněte na odebírat. Je to pro nás
  22. 0:51opravdu důležité. A teď pokračujme.
  23. 0:54Možná teď cítíte mírnou nedůvěru.
  24. 0:57[hudba] Zní to trochu jako slib z
  25. 0:59reklamy, jako věta, kterou si člověk
  26. 1:01přečte na hrnku a za pět minut zapomene.
  27. 1:04Proto chci hned na začátku říct jednu
  28. 1:06důležitou věc. Nebudu vám vyprávět o
  29. 1:09magii, o tajných energiích ani o tom, že
  30. 1:12vesmír má pro vás připravený zázrak.
  31. 1:15Budeme mluvit o psychologii, o
  32. 1:17myšlenkách muže, který strávil přes 50
  33. 1:20let tím, že naslouchal lidem, jejich
  34. 1:23snům, strachům a zvláštnostem a který
  35. 1:26došel k závěru, že lidská duše je mnohem
  36. 1:28bohatší, než jsme ochotni si připustit.
  37. 1:32Carl Gustav Jung se narodil 26. července
  38. 1:35roku 1875
  39. 1:37v Keswilu, malé vesnici na břehu
  40. 1:40Bodamského jezera.
  41. 1:41Jeho otec byl venkovský farář a matku
  42. 1:44vnímal malý Carl jako dvojí bytost,
  43. 1:47jednou laskavou a obyčejnou, jindy
  44. 1:49zvláštně tajemnou.
  45. 1:51Byl to chlapec, který byl hodně sám.
  46. 1:54Pozoroval přírodu, kameny a vodu,
  47. 1:57přemýšlel o věcech, o kterých se s
  48. 1:58ostatními dětmi nedalo a často měl
  49. 2:01pocit, že v sobě nosí tajemství, které
  50. 2:04nikomu nesmí prozradit.
  51. 2:06Když mu bylo asi 10 let, udělal něco, co
  52. 2:09později popsal ve své knize Vzpomínek.
  53. 2:12Na konci dřevěného pravítka, které měl
  54. 2:14ve školním penálu, vyřezal malého
  55. 2:16mužíčka. Měřil jen několik centimetrů.
  56. 2:19Měl dlouhý kabát, cylindr [hudba]
  57. 2:22a lesklé černé boty. Karel ho natřel
  58. 2:25inkoustem, odřízl od pravítka a uložil
  59. 2:28do penálu, kde mu ustlal malou postýlku.
  60. 2:30Přidal k němu hladký podlouhlý kámen z
  61. 2:33Rýna, který pomaloval barvami tak, aby
  62. 2:35vypadal jako by měl horní a dolní
  63. 2:38polovinu. Penál pak schoval na trám na
  64. 2:40půdě, kam nikdo jiný nechodil. Kdykoliv
  65. 2:43se doma nebo ve škole dělo něco těžkého,
  66. 2:46vzpomněl si na svého ukrytého mužíčka a
  67. 2:48uklidnilo ho to. Občas za ním potají
  68. 2:51vylezl a nechal mu tam malý svitek
  69. 2:53papíru popsaný tajným písmem, které si
  70. 2:56sám vymyslel.
  71. 2:57Jung na tohle tajemství na dlouhá léta
  72. 2:59zapomněl. Vybavilo se mu znovu až když
  73. 3:02mu bylo kolem 35 let a studoval staré
  74. 3:05náboženské symboly. Narazil na popisy
  75. 3:08posvátných kamenů, které lidé v různých
  76. 3:10kulturách ukrývali a uctívali a najednou
  77. 3:13s úžasem poznal svůj vlastní dětský
  78. 3:16rituál. Pochopil, že malý chlapec na
  79. 3:19půdě nevymýšlel jen hloupou hru. Jeho
  80. 3:21psychika sama bez jakéhokoli návodu
  81. 3:24vytvořila obraz, který lidstvo zná po
  82. 3:27tisíciletí.
  83. 3:28V téže knize popisuje Jung ještě jednu
  84. 3:30věc, která je pro naše téma klíčová. Už
  85. 3:33jako dítě cítil, že v něm žijí jakoby
  86. 3:35dvě osobnosti. Nazval je prostě číslo
  87. 3:38jedna a číslo dvě.
  88. 3:40Osobnost číslo jedna byl obyčejný
  89. 3:42školák, syn svých rodičů, chlapec, který
  90. 3:45se musí učit, poslouchat a zapadnout.
  91. 3:48Osobnost číslo dvě byla jiná, starší,
  92. 3:51vážnější, blízká přírodě, snům a velkým
  93. 3:55otázkám. Jung výslovně zdůraznil, že
  94. 3:58nešlo o žádné rozštěpení ani o nemoc.
  95. 4:01Byl přesvědčen, že tahle hra mezi dvěma
  96. 4:03stránkami probíhá v každém člověku.
  97. 4:06Většina z nás jen tu druhou stránku
  98. 4:08časem přestane poslouchat. A tady se
  99. 4:10dostáváme k jádru. Pro Junga nebylo
  100. 4:13nevědomí jen sklepem, kam odkládáme
  101. 4:15všechno, co se nám nelíbí. Bylo to také
  102. 4:18místo, odkud přichází tvořivost, nové
  103. 4:20nápady a síla, o které vědomě nevíme.
  104. 4:24To, co v sobě schováváme, nemusí být jen
  105. 4:26bolest. Může to být i něco velmi
  106. 4:28cenného. Vezměme si Terezu. Je jí 34
  107. 4:32let. Pracuje jako účetní v jedné
  108. 4:34brněnské firmě a ve své práci je
  109. 4:37spolehlivá, přesná a oblíbená. Nikdo by
  110. 4:40ji nepopsal jako umělkyni. Ona sama už
  111. 4:43vůbec ne. Jenže Tereza má zvyk, o kterém
  112. 4:46skoro nikdo neví. Večer, když děti usnou
  113. 4:49a v bytě je ticho, otevře malý sešit a
  114. 4:52kreslí ptáky, ruce, tváře lidí z
  115. 4:55tramvaje, drobné rostliny z balkónu.
  116. 4:58Kreslí jen tak, bez plánu a bez cíle.
  117. 5:01Jednou si sešit zapomněla na stole v
  118. 5:03práci a kolegyně ho otevřela. Zeptala se
  119. 5:06jí, jestli to kreslila ona, protože je
  120. 5:08to nádherné. Tereza zrudla, sešit rychle
  121. 5:11zavřela a řekla, že je to jen čmárání,
  122. 5:14takové dětinské hlouposti, nic, o čem by
  123. 5:17stálo za to mluvit. Doma pak ten sešit
  124. 5:19na několik týdnů zavřela do šuplíku a
  125. 5:21nesáhla na něj.
  126. 5:23Proč to udělala? Proč se člověk stydí
  127. 5:26právě za to, co mu přináší radost a v
  128. 5:28čem je možná výjimečný? Jung by řekl, že
  129. 5:31Tereza se chová přesně jako malý Karel
  130. 5:34na půdě. Chrání něco křehkého a vzácného
  131. 5:37před světem, o kterém si myslí, že by to
  132. 5:39nepochopil. Jenže zatím co dítě schovává
  133. 5:43poklad, aby ho uchránilo, dospělý ho
  134. 5:45často schová tak dobře, že na něj
  135. 5:47nakonec sám zapomene.
  136. 5:49Zkuste teď na chvíli zavřít oči, pokud
  137. 5:51zrovna neřídíte, a položte si otázku.
  138. 5:55Jakou část sebe schováváte tak, jako
  139. 5:57Jung schovával svého mužíčka? Co děláte
  140. 6:00jen tehdy, když se nikdo nedívá? A a by
  141. 6:03vás přimělo zčervenat, kdyby to někdo
  142. 6:06náhodou objevil?
  143. 6:07Nemusíte odpovídat hned. Ta otázka s
  144. 6:10námi půjde celou dobu. Ale než se
  145. 6:12podíváme na první znamení skrytého daru,
  146. 6:15musíme pochopit, proč ho vůbec tak
  147. 6:17úspěšně ukrýváme. Jung na to měl jedno
  148. 6:20slovo a nosíte ho na sobě právě teď, i
  149. 6:23když o tom možná nevíte. Právě o něm si
  150. 6:25povíme v další kapitole.
  151. 6:28Každé ráno si nasazujete masku.
  152. 6:31Nemyslím to jako výčitku. Dělám to já,
  153. 6:33dělá to váš soused, dělá to každý, kdo
  154. 6:36kdy vešel do kanceláře, do třídy nebo do
  155. 6:39čekárny u lékaře. Jung pro tuhle masku
  156. 6:41zvolil slovo, které si vypůjčil z
  157. 6:43antického divadla. Persona. Tak se v
  158. 6:47latině říkalo masce, kterou herci nosili
  159. 6:49na jevišti, aby diváci poznali, jakou
  160. 6:52roli hrají. Podle Junga je persona něco
  161. 6:55jako kompromis mezi člověkem a
  162. 6:57společností. Je to obraz, který světu
  163. 6:59nabízíme, aby věděl, co od nás může
  164. 7:02čekat. Lékař vypadá a mluví jako lékař,
  165. 7:05učitelka jako učitelka, prodavač jako
  166. 7:08prodavač.
  167. 7:09Jung na osobě neviděl nic špatného.
  168. 7:12Naopak, považoval ji za nutnou. Bez ní
  169. 7:15bychom nemohli fungovat. Každé setkání
  170. 7:17by bylo vyčerpávající a nikdo by
  171. 7:20nevěděl, jak s námi jednat.
  172. 7:22Problém podle něj vzniká jinde. Ve
  173. 7:24chvíli, kdy člověk masku nosí tak
  174. 7:26dlouho, že ji začne považovat za svou
  175. 7:29tvář. Kdy už neví, kde končí jeho role a
  176. 7:32kde začíná on sám. [hudba] Jung tomu
  177. 7:35říkal ztotožnění s personou a viděl v
  178. 7:38něm jednu z velkých pastí dospělého
  179. 7:40života.
  180. 7:41A tady je spojení s naším tématem.
  181. 7:44Skrytý dar se málokdy vejde do role,
  182. 7:46kterou hrajeme. Účetní, která kreslí,
  183. 7:49nezapadá do představy o účetní. Inženýr,
  184. 7:52který píše básně, nezapadá do představy
  185. 7:55o inženýrovi. A tak to, co se do masky
  186. 7:58nevejde, odsuneme stranou. Ne proto, že
  187. 8:00by to bylo špatné, ale proto, že to ruší
  188. 8:03obraz, který jsme tak pečlivě budovali.
  189. 8:06Jung tohle znal z vlastního
  190. 8:08Na začátku 20. století byl úspěšným
  191. 8:11lékařem curyšské psychiatrické kliniky
  192. 8:13Burghölzli, uznávaným výzkumníkem a
  193. 8:16později nejbližším spolupracovníkem
  194. 8:18Zikmunda Freuda. Freud ho v dopisech
  195. 8:21označoval za svého nástupce a korunního
  196. 8:23prince psychoanalýzy.
  197. 8:25Jung měl tedy persónu, o jakou by mnozí
  198. 8:28stáli. Mladý, oceňovaný, s jasnou
  199. 8:31budoucností. A přesto mu právě tahle
  200. 8:34role začala být těsná. Jeho vlastní
  201. 8:36myšlenky o duši, o symbolech a o
  202. 8:39náboženství se do ní nevešly. Když se
  203. 8:41kolem roku 1913 s Freudem rozešel,
  204. 8:45přišel nejen o přátele a učitele, ale i
  205. 8:47o velkou část své profesní identity.
  206. 8:50Vzdal se dokonce místa soukromého
  207. 8:52docenta na curyšské univerzitě. Na čas
  208. 8:55ztratil půdu pod nohama.
  209. 8:57Jak uvidíme později, právě z tohoto pádu
  210. 8:59ale vyrostlo to nejcennější, co kdy
  211. 9:02vytvořil. Teď se přesuňme do současné
  212. 9:04Prahy. Ondřejovi je 41 let a 15 let
  213. 9:08pracoval v bance. Začínal na přepážce a
  214. 9:11postupně se vypracoval na vedoucího
  215. 9:13oddělení. Nosil dobře padnoucí obleky,
  216. 9:17měl vždy připravenou odpověď, uměl
  217. 9:19uklidnit nervózního klienta i přesvědčit
  218. 9:22náročného šéfa. Kolegové o něm říkali,
  219. 9:24že je to profesionál každým coulem.
  220. 9:27Ondřej to bral jako kompliment a vlastně
  221. 9:30i jako přesný popis sebe sama. Pak
  222. 9:33přišla reorganizace. Jeho oddělení se
  223. 9:35sloučilo s jiným a Ondřejova pozice
  224. 9:38zmizela. Dostal odstupné, slušné
  225. 9:40doporučení a podání ruky. První týden
  226. 9:44doma si připadal jako na dovolené. Druhý
  227. 9:47týden začal být neklidný. Třetí týden si
  228. 9:50všiml, že ráno vstane, oblékne si košili
  229. 9:53a pak neví, co dál. Jeho žena Lenka se
  230. 9:56ho jednou večer zeptala, co by vlastně
  231. 9:58dělal, kdyby nemusel nic, kdyby peníze
  232. 10:01nebyly problém a nikdo od něj nic
  233. 10:03nečekal. Ondřej otevřel ústa a zjistil,
  234. 10:07že nemá odpověď. Řekl jí, že neví a pak
  235. 10:10dodal něco, čeho samotného vyděsilo. Že
  236. 10:13asi neví ani to, kdo vlastně je, když
  237. 10:16není vedoucí oddělení.
  238. 10:18Tohle je přesně ten okamžik, který Jung
  239. 10:20popisoval. Maska spadla a pod ní není
  240. 10:23prázdno, ale něco neznámého.
  241. 10:26Ondřej si na to neznámé musel zvykat
  242. 10:28pomalu. Začal chodit na dlouhé procházky
  243. 10:31po Petříně a všímat si, co ho opravdu
  244. 10:33zajímá. Jednou mu jeho patnáctiletý syn
  245. 10:36přivedl domů kamaráda, který nerozuměl
  246. 10:39úlohám z ekonomie na gymnáziu. Ondřej si
  247. 10:41k nim přisedl a začal vysvětlovat.
  248. 10:44Nejdřív úroky, pak inflaci, pak to, jak
  249. 10:47funguje hypotéka.
  250. 10:49Kluci poslouchali s otevřenou pusou a na
  251. 10:51konci kamarád řekl, že tohle by měl
  252. 10:54Ondřej učit, protože ve škole jim to
  253. 10:56nikdo takhle srozumitelně nevysvětlí.
  254. 10:59Ondřej se zasmál, ale tu noc nemohl
  255. 11:02usnout. Uvědomil si, že nejvíc ho v
  256. 11:05bance vždycky bavily chvíle, kdy mohl
  257. 11:07někomu něco složitého vysvětlit tak, aby
  258. 11:10to pochopil. Ne prodej, ne tabulky, ne
  259. 11:13porady, vysvětlování. Ta schopnost tam
  260. 11:17byla celou dobu, jen byla schovaná pod
  261. 11:19oblekem a pod titulem. Nechci vám
  262. 11:22namlouvat, že ztráta práce je vždycky
  263. 11:24požehnání. Často je to těžké období plné
  264. 11:27strachu a nejistoty a Jung by to nikdy
  265. 11:30nezlehčoval, ale ukazuje se v něm jedna
  266. 11:32věc. Když maska na chvíli spadne, máme
  267. 11:35šanci zahlédnout, co pod ní celou dobu
  268. 11:38rostlo. A tak se vás zeptám, co by z vás
  269. 11:41zůstalo, kdyby vám zítra někdo vzal vaši
  270. 11:44práci, váš titul a vaši roli v rodině?
  271. 11:47Co by zbývalo, kdybyste to všechno na
  272. 11:49chvíli odložili stranou?
  273. 11:51Možná to zní děsivě, ale možná je to
  274. 11:53první krok k tomu, abyste svůj dar vůbec
  275. 11:56mohli najít.
  276. 11:58Teď už víme, proč dar schováváme. Je čas
  277. 12:01podívat se, podle čeho ho poznáme. A
  278. 12:04první znamení vás možná překvapí,
  279. 12:06protože ho nenajdete v sobě, ale v
  280. 12:08druhých lidech. V těch, kteří vás
  281. 12:11rozčilují a v těch, které tajně
  282. 12:13obdivujete.
  283. 12:15O nich bude příští kapitola.
  284. 12:17Vzpomeňte si na člověka, který vás
  285. 12:19dokáže vytočit jen tím, jak vejde do
  286. 12:21místnosti. Možná mluví příliš nahlas,
  287. 12:24možná je až drze sebejistý, možná se
  288. 12:27směje a vtipkuje ve chvílích, kdy by se
  289. 12:29vám nechtělo ani promluvit. A teď se
  290. 12:32připravte na nepříjemnou myšlenku. Jung
  291. 12:35by řekl, že právě tenhle člověk vám může
  292. 12:38ukazovat cestu k vašemu daru.
  293. 12:40Abychom tomu porozuměli, potřebujeme
  294. 12:42další Jungův pojem. Stín.
  295. 12:45Tak Jung nazýval tu část osobnosti,
  296. 12:47kterou si nechceme přiznat. Všechno, co
  297. 12:50neodpovídá našemu obrazu o sobě,
  298. 12:52všechno, co jsme se jako děti naučili
  299. 12:54potlačovat, protože to doma nebo ve
  300. 12:56škole nebylo vítané.
  301. 12:58Když se dnes řekne stín, většina lidí si
  302. 13:01představí něco temného. Zlost, závist,
  303. 13:04sobectví. A Jung skutečně věděl, že stín
  304. 13:07v sobě nese i takové věci.
  305. 13:10Zároveň ale psal, že stín není jen zlý.
  306. 13:13Obsahuje také vlastnosti dětské,
  307. 13:15nerozvinuté a nespoutané, které by náš
  308. 13:18život mohli oživit a obohatit, kdybychom
  309. 13:20jim dali prostor.
  310. 13:22Představte si dívku, které rodiče
  311. 13:24opakovali, že se nemá předvádět. Že
  312. 13:27slušná děvče nemluví nahlas, netlačí se
  313. 13:29dopředu a nechce být středem pozornosti.
  314. 13:32Ta dívka vyroste a její odvaha vystoupit
  315. 13:35před lidmi nezmizí. Jen se přesune do
  316. 13:38stínu. Stane se částí jí samé, o které
  317. 13:41neví. A jak se taková skrytá vlastnost
  318. 13:44projeví? Tady přichází druhý důležitý
  319. 13:46pojem. Projekce. Jung si všiml, že to,
  320. 13:50co v sobě nevidíme, často vidíme v
  321. 13:52druhých. Promítáme to na ně jako film na
  322. 13:55plátno. Proto nás někteří lidé tak silně
  323. 13:58rozčilují nebo tak silně fascinují. Jung
  324. 14:01upozorňoval, že nejlepším vodítkem je
  325. 14:04síla emoce. Když je naše reakce na
  326. 14:06někoho mnohem silnější, než by situace
  327. 14:08odpovídala, vyplatí se zeptat, jestli v
  328. 14:11tom druhém nevidíme kus sebe.
  329. 14:14Možná jste na internetu narazili větu,
  330. 14:16že stín je z 90% čisté zlato.
  331. 14:20Bývá připisována Jungovi, ale v jeho
  332. 14:23spisech je spolehlivě dohledat nelze,
  333. 14:25takže ji berte spíše jako pozdější
  334. 14:27volnou parafrázi.
  335. 14:29Podobně je to s pojmem zlatý stín, který
  336. 14:31dnes často slyšíte. Nepochází přímo od
  337. 14:34Junga, zpopularizovali ho až jeho
  338. 14:36pozdější následovníci. Myšlenka za ním
  339. 14:39však z Jungova díla vychází. To, co v
  340. 14:42druhých obdivujeme až příliš, může
  341. 14:44dřímat i v nás.
  342. 14:46Markétě je 29 let a učí přírodopis na
  343. 14:49základní škole v Olomouci. Je to pečlivá
  344. 14:52a laskavá učitelka. Děti ji mají rády.
  345. 14:56Jenže ve sborovně je jedna věc, která jí
  346. 14:58kazí náladu. Kolegyně Veronika.
  347. 15:01Veronika učí dějepis. Na poradách
  348. 15:04vždycky mluví první, na třídních
  349. 15:06schůzkách dokáže rodiče rozesmát a
  350. 15:08minulý rok vystupovala na krajské
  351. 15:10konferenci pro učitele.
  352. 15:12Markéta o ní říkala své kamarádce Hane,
  353. 15:14že se pořád musí předvádět a že je to
  354. 15:17trapné.
  355. 15:18Jednou večer, když spolu seděli v
  356. 15:20kavárně, je Hana přerušila uprostřed
  357. 15:22stížnosti a zeptala se jí, co by na té
  358. 15:25konferenci říkala ona, kdyby tam stála
  359. 15:27místo Veroniky.
  360. 15:28Markéta se nadechla a začala mluvit. O
  361. 15:31tom, jak by děti mohly poznávat přírodu
  362. 15:34přímo na školní zahrádce. O tom, že
  363. 15:36učebnice jsou nudné. O tom, jak by se
  364. 15:39dala učit ekologie bez strašení. Mluvila
  365. 15:42skoro čtvrt hodiny a oči jí přitom
  366. 15:44svítily.
  367. 15:45Hana se usmála a řekla jí, že takhle
  368. 15:48zapálenou ji ještě neviděla a zeptala
  369. 15:50se, proč tohle neřekne nahlas před
  370. 15:53ostatními. Markéta tu noc dlouho
  371. 15:55nespala. Vzpomněla si, jak jí maminka
  372. 15:58jako malé říkávala, ať se nevytahuje a
  373. 16:01neleze lidem na oči. Uvědomila si, že
  374. 16:04Veronika ji nerozčiluje proto, že by
  375. 16:06dělala něco špatně. Rozčiluje ji proto,
  376. 16:09že dělá přesně to, co by Markéta sama
  377. 16:11chtěla dělat, ale nikdy si to
  378. 16:13nedovolila.
  379. 16:14O měsíc později se přihlásila, že na
  380. 16:16schůzce s rodiči představí projekt
  381. 16:18školní zahrady. Ruce se jí třásly, hlas
  382. 16:21se jí na začátku zlomil, ale po
  383. 16:24přednášce za ní přišli tři rodiče, že by
  384. 16:26rádi pomohli a Markéta poprvé po letech
  385. 16:29cítila, že je úplně živá. Zajímavé bylo
  386. 16:32ještě něco. Veronika jí najednou
  387. 16:34přestala dráždit. Dokonce spolu začali
  388. 16:37plánovat společný projekt. Tady je
  389. 16:39potřeba říct jednu důležitou věc. Ne
  390. 16:42každá závist je ukazatelem daru. Když
  391. 16:45někomu závidíme drahé auto, nejspíš to
  392. 16:48nevypovídá o našem skrytém talentu.
  393. 16:50Jungova myšlenka míří jinam. Jde o
  394. 16:53vlastnosti, o způsoby bytí, odvahu,
  395. 16:56hravost, klid, schopnost se ozvat,
  396. 16:59schopnost tvořit. Jde o to, co nás na
  397. 17:02druhém nejen rozčiluje, ale zároveň
  398. 17:05zvláště přitahuje. Zkuste si teď vybavit
  399. 17:07jednoho člověka, kterého tajně
  400. 17:09obdivujete nebo který vás nesnesitelně
  401. 17:12dráždí.
  402. 17:13Pojmenujte si v duchu tři jeho
  403. 17:15vlastnosti a pak se zeptejte, která z
  404. 17:18nich by mohla, třeba jen v malé míře,
  405. 17:21patřit i vám. Nemusí to být hned celá ta
  406. 17:24vlastnost, stačí zrnko.
  407. 17:26První znamení tedy leží v druhých
  408. 17:28lidech. Druhé nás zavede mnohem blíž do
  409. 17:32vašeho vlastního dětství. Tam, kam se
  410. 17:34jeden z nejslavnějších psychiatrů Evropy
  411. 17:37musel ve 38 letech vrátit, aby nepřišel
  412. 17:40sám o sebe. Ten příběh vám povím v další
  413. 17:43kapitole.
  414. 17:44Představte si muže, který klečí na břehu
  415. 17:47jezera a z kamínků a bláta staví malou
  416. 17:49vesničku. Není mu 10, je mu 38 let a
  417. 17:53patří mezi nejznámější psychiatry
  418. 17:56Evropy. Tím mužem je Carl Gustav Jung.
  419. 18:00Bylo to v době, kdy se rozcházel s
  420. 18:01Freudem. Ten rozchod nepřišel ze dne na
  421. 18:04den. Jung na přelomu let 1911
  422. 18:08a 1912
  423. 18:10vydal knihu o proměnách a symbolech
  424. 18:12libida, ve které se od Freudova pojetí
  425. 18:14výrazně odchýlil a krátce na to jejich
  426. 18:17přátelství skončilo. Mnozí kolegové se
  427. 18:20od něj odvrátili. Jung později popsal
  428. 18:22tohle období jako dobu vnitřní
  429. 18:24nejistoty, kdy ztratil orientaci a
  430. 18:27nevěděl kudy dál.
  431. 18:29Měl rodinu, pacienty a povinnosti a
  432. 18:31zároveň se v něm vzdouvalo něco, čemu
  433. 18:33sám nerozuměl. Ve své knize Vzpomínky
  434. 18:36popisuje, jak se rozhodl pro zvláštní
  435. 18:39krok.
  436. 18:40Když nevěděl, co dál, rozhodl se nechat
  437. 18:42vést tím, co samo vystoupí z nevědomí. A
  438. 18:46první, co se mu vybavilo, byla vzpomínka
  439. 18:48z dětství. Kolem 10. nebo 11. roku
  440. 18:52vášnivě stavěl domečky a hrady z kostek,
  441. 18:55kamenů a bláta. Ta vzpomínka v něm
  442. 18:57vyvolala silné pohnutí. Uvědomil si, že
  443. 19:00v té dětské hře je pořád život, že ten
  444. 19:03malý chlapec má tvořivou sílu, která
  445. 19:05dospělému muži chybí. A pak přišlo to
  446. 19:08nejtěžší. Jung přiznává, že ho stálo
  447. 19:11velké přemáhání tu hru opravdu znovu
  448. 19:14začít. Připadalo mu to ponižující.
  449. 19:17Vážený lékař, otec rodiny a hraje si
  450. 19:20jako kluk. Přesto to udělal. Začal na
  451. 19:23břehu jezera u svého domu v Küsnachtu
  452. 19:25sbírat kameny a stavět chalupy, hrad,
  453. 19:29nakonec celou vesnici. Chyběl mu ještě
  454. 19:32kostel s oltářem a když jednou procházel
  455. 19:34podél vody, našel v písku červený kámen
  456. 19:37ve tvaru malé pyramidy. Okamžitě věděl,
  457. 19:40že to bude oltář.
  458. 19:42Stavěl každý den po obědě a když bylo
  459. 19:44hezky, i večer po posledním pacientovi.
  460. 19:47Ptal se sám sebe, co to vlastně dělá a
  461. 19:49proč. Odpověď nepřicházela ve slovech,
  462. 19:52ale jeho myšlenky se při té práci
  463. 19:54vyjasňovaly a začaly k němu přicházet
  464. 19:57obrazy a představy, které si pak
  465. 19:59zapisoval. Jung o tom později napsal, že
  466. 20:02to byl zlom v jeho osudu. A ta dětská
  467. 20:04hra neskončila na břehu jezera. O 10 let
  468. 20:07později, v roce 1923,
  469. 20:10začal Jung v Bolingenu na horním konci
  470. 20:13Curyšského jezera stavět kamennou věž.
  471. 20:16Stavěl ji a rozšiřoval desítky let. Sám
  472. 20:19tesal do kamene nápisy a jezdil tam, aby
  473. 20:22mohl žít prostěji, bez elektřiny, s
  474. 20:24vodou z pumpy a dřevem v kamnech. O té
  475. 20:27věži říkal, že je to jeho vyznání
  476. 20:29vytesané do kamene. Z kamínků malého
  477. 20:32chlapce se stal dům, ve kterém dospělý
  478. 20:34muž nacházel sám sebe.
  479. 20:36Co z toho plyne pro nás?
  480. 20:38Jung tím neříká, že máte začít stavět
  481. 20:41hrady z bláta. Říká něco jemnějšího.
  482. 20:44To, co nás jako děti pohltilo natolik,
  483. 20:46že jsme zapomněli načas, v sobě nese
  484. 20:49stopu energie, která v nás žije dál. Jen
  485. 20:52jsme ji v dospělosti odložili, protože
  486. 20:54se nehodila do rozvrhu ani do
  487. 20:56životopisu.
  488. 20:57Druhé znamení skrytého daru tedy zní
  489. 20:59takhle.
  490. 21:00Vraťte se k tomu, v čem jste jako děti
  491. 21:02úplně mizeli.
  492. 21:04Lukášovi je 38 let a pracuje jako
  493. 21:07logistik ve velkém skladu v Ostravě.
  494. 21:09Plánuje trasy, hlídá zásoby, řeší, aby
  495. 21:12všechno dorazilo včas. Jako kluk trávil
  496. 21:15celé víkendy na koberci v obýváku, kde z
  497. 21:18Merkuru a starých krabic stavěl
  498. 21:20železnice. Koleje se vinuly pod stolem,
  499. 21:23kolem křesla a až do předsíně, s mosty,
  500. 21:26nádražími a výhybkami. Rodiče se tomu
  501. 21:29smáli a říkali mu, že ztrácí čas a měl
  502. 21:32by se raději učit. Tak se učil.
  503. 21:34Vystudoval ekonomiku, našel stabilní
  504. 21:37práci a na železnice zapomněl.
  505. 21:40Loni na jaře ho požádal soused, pan
  506. 21:42Kubica, starší vdovec, jestli by mu
  507. 21:44nepomohl se zarostlou zahradou.
  508. 21:47Lukáš souhlasil, že mu pomůže vytrhat
  509. 21:49plevel. Jenže když stál uprostřed té
  510. 21:52divočiny, začal v ní vidět něco jiného.
  511. 21:55Cestičky, které by vedly od branky k
  512. 21:57altánu. Záhon, který by stínila stará
  513. 22:00jabloň. Místo, kde by se dalo sedět
  514. 22:03večer na slunci.
  515. 22:04Ten večer si sedl ke stolu a začal
  516. 22:07kreslit plánek. Pak další a další. Pan
  517. 22:10Kubica byl nadšený a když bylo v létě
  518. 22:13hotovo, přišli se podívat sousedé z celé
  519. 22:15ulice. Dvě rodiny se Lukáše zeptaly,
  520. 22:18jestli by jim nenavrhl zahradu taky.
  521. 22:21A Lukáš pochopil něco, co mu trvalo 30
  522. 22:23let. Jako dítě ho nebavily vlaky jako
  523. 22:26takové. Bavilo ho vytvářet prostor,
  524. 22:29kterým se něco pohybuje. Cesty, spojení,
  525. 22:32místa, kde se věci potkávají.
  526. 22:35I ve své práci byl nejšťastnější ve
  527. 22:37chvílích, kdy mohl navrhnout nové
  528. 22:39uspořádání skladu.
  529. 22:41Dnes chodí na večerní kurz zahradní
  530. 22:43architektury. Z práce neodešel, nic
  531. 22:46dramatického se nestalo, ale říká, že
  532. 22:48poprvé po letech má pocit, že dělá něco,
  533. 22:51co je opravdu jeho.
  534. 22:53Všimněte si, že nejde o doslovné
  535. 22:55opakování dětské hry. Jde o její
  536. 22:57podstatu. Dítě, které pořád něco
  537. 23:00vyprávělo, možná nemusí být herec, ale
  538. 23:03jeho darem může být slovo.
  539. 23:05Dítě, které se staralo o zraněné ptáčky,
  540. 23:08možná nemusí být veterinář, ale jeho
  541. 23:10darem může být péče.
  542. 23:12A pokud jste měli dětství těžké a na
  543. 23:14hraní v něm moc místa nebylo, nevadí.
  544. 23:17Stačí i krátké chvíle, třeba jediné
  545. 23:19odpoledne, kdy jste zapomněli na všechno
  546. 23:21kolem.
  547. 23:22Zkuste si teď vybavit sebe v 10 letech.
  548. 23:25Co vás tehdy dokázalo pohltit tak, že
  549. 23:28vás museli třikrát volat k večeři? A
  550. 23:30jakou vlastnost, jakou radost v sobě ta
  551. 23:33činnost skrývala?
  552. 23:34Druhé znamení vede do minulosti. Třetí
  553. 23:37je ze všech nejméně pohodlné. Neledá se
  554. 23:40totiž v tom, co vám jde, ale v tom, co
  555. 23:43vám jde nejhůř. Proč by zrovna tam měl
  556. 23:46být ukrytý dar, si vysvětlíme v příští
  557. 23:48kapitole. Většina rad o talentu zní
  558. 23:51stejně. Najděte, co vám jde nejlépe a to
  559. 23:54rozvíjejte. Je to rozumná rada. Jung by
  560. 23:57k ní ale přidal něco mnohem
  561. 23:59nepohodlnějšího.
  562. 24:01Řekl by, že kus vašeho skrytého daru
  563. 24:03leží právě tam, kde jste nejslabší.
  564. 24:06V roce 1921
  565. 24:08vydal Jung jednu ze svých nejvlivnějších
  566. 24:11knih, Psychologické typy. Popsal v ní
  567. 24:14nejprve dva základní postoje.
  568. 24:16Extraverzi, kdy je pozornost a energie
  569. 24:19člověka obrácena hlavně ven k lidem a k
  570. 24:21dění kolem. A introverzi, kdy se obrací
  571. 24:24spíše dovnitř k vlastním myšlenkám a
  572. 24:27prožitkům. K tomu přidal čtyři psychické
  573. 24:30funkce, čtyři způsoby, jak se člověk
  574. 24:33orientuje ve světě. Myšlení, které se
  575. 24:35ptá, co je pravda a jak věci logicky
  576. 24:38souvisejí. Cítění, které u Junga
  577. 24:41neznamená jen emoce, ale schopnost
  578. 24:43hodnotit, co je pro nás cenné a co ne.
  579. 24:46Smyslové vnímání, které zachycuje, co je
  580. 24:49tady a teď. A intuici, která zachycuje
  581. 24:53možnosti, souvislosti a to, co by mohlo
  582. 24:56být.
  583. 24:57Podle Junga má každý z nás jednu funkci
  584. 24:59nejrozvinutější.
  585. 25:01Ta nás vede, na ní se spoléháme, v ní
  586. 25:04jsme jako doma.
  587. 25:05Tyto funkce ovšem tvoří protilehlé
  588. 25:07dvojice. Myšlení stojí proti cítění a
  589. 25:10smyslové vnímání proti intuici. A
  590. 25:13funkce, která stojí naproti té hlavní,
  591. 25:16zůstává obvykle nejméně rozvinutá. Jung
  592. 25:19jí říkal funkce méně ceněná. Je pomalá,
  593. 25:22neobratná, dětinská a citlivá.
  594. 25:26Když se ve stresu prodere na povrch,
  595. 25:27často nás přepadne a zahanbí. Člověk,
  596. 25:30který žije logikou, se najednou rozpláče
  597. 25:33a neví proč. Člověk žijící vizemi a
  598. 25:36nápady najednou nezvládne zaplatit
  599. 25:38složenky.
  600. 25:39A tady přichází Jungova překvapivá
  601. 25:41myšlenka. Méně ceněná funkce je podle
  602. 25:44něj úzce spojená s nevědomím. Právě
  603. 25:47proto, že je nerozvinutá, zůstává živá,
  604. 25:50syrová a plná energie. A právě skrze ni
  605. 25:53může do našeho života vstoupit něco
  606. 25:55nového. Jung ji chápal jako bránu,
  607. 25:58kterou přichází to, co nám k celistvosti
  608. 26:00chybí. Dodejme ještě, že Jung sám
  609. 26:03varoval, aby se jeho typologie
  610. 26:05nepoužívala k nálepkování lidí. Nešlo mu
  611. 26:08o to, abyste se zařadili do šuplíky, ale
  612. 26:11abyste lépe pochopili, co ve vás zatím
  613. 26:13spí.
  614. 26:15Pavlovi je 45 let a pracuje jako
  615. 26:17konstruktér ve strojírenské firmě v
  616. 26:20Plzni. Je to člověk čísel, výkresů a
  617. 26:23přesných postupů. Doma se o něm žertuje,
  618. 26:26že by dokázal navrhnout i rozvrh na
  619. 26:28dovolenou s s
  620. 26:29na minuty. Když jeho žena chce mluvit o
  621. 26:31tom, jak se cítí, Pavel znejistí, začne
  622. 26:34navrhovat řešení a když to nezabírá,
  623. 26:37raději odejde do garáže. Sám o sobě
  624. 26:39říká, že city nejsou jeho parketa.
  625. 26:43Pak jeho otci Josefovi, kterému je 78
  626. 26:46let, lékaři zjistili demenci. Pavel se
  627. 26:49do situace vrhl tak, jak uměl. Udělal
  628. 26:52tabulku s léky, rozvrh návštěv, seznam
  629. 26:55pečovatelských služeb. Jenže otec byl
  630. 26:57čím dál zmatenější, rozrušený a
  631. 27:00rozčilený a žádná tabulka to nespravila.
  632. 27:03Jednoho odpoledne seděl Pavel vedle něj
  633. 27:05v kuchyni. Otec byl neklidný, nechápal,
  634. 27:08kde je a Pavlovi došly všechny nápady.
  635. 27:11Nevěděl, co dělat a tak prostě vzal otce
  636. 27:14za ruku a bez přemýšlení začal potichu
  637. 27:17broukat písničku, kterou mu otec zpíval,
  638. 27:19když byl malý.
  639. 27:20Otec se zarazil, podíval se na něj a
  640. 27:23začal zpívat s ním. Uklidnil se a chvíli
  641. 27:27byl zase sám sebou.
  642. 27:29Pavel se pak v autě rozplakal, poprvé po
  643. 27:31mnoha letech. Nebyly to jen slzy smutku,
  644. 27:34bylo to zjištění, že umí něco, o čem
  645. 27:37neměl tušení. Umí být s druhým člověkem
  646. 27:40bez plánu a bez řešení, [hudba] jen
  647. 27:42přítomný.
  648. 27:44Sestřička z denního stacionáře mu
  649. 27:46později řekla, že málo kdy vidí, aby byl
  650. 27:48někdo s pacientem tak klidný. A pak se
  651. 27:51dělo něco zvláštního i v práci. Mladší
  652. 27:54kolegové začali za Pavlem chodit, když
  653. 27:56měli starosti, protože u něj se dalo
  654. 27:58mluvit. Pavel z toho dodnes trochu
  655. 28:01rozpačitý, ale ví, že se v něm otevřelo
  656. 28:04něco, co tam bylo vždycky.
  657. 28:06Všimněte si, že Pavel se nestal
  658. 28:08psychoterapeutem. Jung nikdy netvrdil,
  659. 28:10že méně cenná funkce se promění v lesklý
  660. 28:13talent. Dar, který se skrz něj ukazuje,
  661. 28:16je spíše celistvost. Cítit, že člověk
  662. 28:19konečně žije celý a ne jen tou
  663. 28:22polovinou, kterou ukazuje světu.
  664. 28:24Zeptejte se teď sami sebe, které oblasti
  665. 28:27života se vyhýbáte se slovy, že to není
  666. 28:29nic pro vás. Jsou to city, tělo a
  667. 28:32praktické věci, fantazie a sny,
  668. 28:35plánování a řád. Možná právě tam čeká
  669. 28:39část vás, která je neohrabaná, ale
  670. 28:41nesmírně živá.
  671. 28:43A tady mám pro vás malou prosbu. Napište
  672. 28:46do komentáře jednu krátkou větu o tom,
  673. 28:48co vás jako dítě bavilo nejvíc. Nemusíte
  674. 28:51nic vysvětlovat, stačí jedna věta. Možná
  675. 28:54zjistíte, že už samotné napsání té věty
  676. 28:57ve vás něco probudí a možná pod ní
  677. 29:00najdete lidi, kteří měli stejnou dětskou
  678. 29:02vášeň jako vy.
  679. 29:04Třetí znamení tedy leží ve vaší slabé
  680. 29:06straně. Čtvrté přichází v noci, když
  681. 29:10spíte. Jung mu věnoval velkou část svého
  682. 29:13života a jeden jeho vlastní sen, který
  683. 29:15se mu zdál v roce 1909 na cestě do
  684. 29:18Ameriky, změnil celou jeho teorii. O něm
  685. 29:22a o tom, co vám mohou říct vaše sny,
  686. 29:24bude další kapitola. Zkuste si vybavit
  687. 29:27poslední sen, který se vám vrátil. Ne
  688. 29:30jednou, ale znovu a znovu. Třeba s
  689. 29:33odstupem měsíců nebo let. Možná v něm
  690. 29:35bloudíte domem, který znáte, a přesto v
  691. 29:38něm objevujete neznámé pokoje. Možná v
  692. 29:41něm utíkáte, létáte nebo stojíte před
  693. 29:44lidmi a nemůžete promluvit.
  694. 29:46Jung byl přesvědčen, že takové sny
  695. 29:48nejsou náhodný šum mozku. Považoval je
  696. 29:51za dopisy, které nám posílá ta část nás
  697. 29:54samých, kterou ve dne neslyšíme.
  698. 29:57V roce 1909 odcestoval Jung spolu se
  699. 30:00Sigmundem Freudrem do Spojených států,
  700. 30:02kde měli oba přednášet na univerzitě ve
  701. 30:05městě Worcester. Byli spolu sedm týdnů a
  702. 30:08každý den si navzájem vykládali sny.
  703. 30:11Během té cesty se Jungovi zdál sen,
  704. 30:13který později popsal ve vzpomínkách. Byl
  705. 30:16v neznámém domě o dvou patrech a přesto
  706. 30:18měl pocit, že je to jeho dům.
  707. 30:21Nahoře byl salon zařízený ve stylu
  708. 30:23rokoka se starými obrazy na stěnách.
  709. 30:26Sešel o patro níž a ocitl se v
  710. 30:28místnostech mnohem starších, ze
  711. 30:30středověku, s cihlovou podlahou a temným
  712. 30:33nábytkem. Našel těžké dveře a za nimi
  713. 30:36kamenné schody vedoucí do sklepa. Sklep
  714. 30:38měl klenbu a zdi, ve kterých poznal
  715. 30:41stavbu z římských dob. V podlaze objevil
  716. 30:44kamennou desku s kruhem. Zvedl ji a pod
  717. 30:46ní vedly úzké schody ještě hlouběji do
  718. 30:49nízké jeskyně. V prachu tam ležely
  719. 30:52kosti, rozbité nádoby a dvě lidské
  720. 30:55lebky. A pak se probudil.
  721. 30:57Freud se v tom snu zaměřil hlavně na
  722. 30:59lebky a hledal v nich skryté přání
  723. 31:02smrti. Jung cítil, že sen mluví o něčem
  724. 31:05jiném. Viděl v něm obraz lidské
  725. 31:07psychiky. Horní patro jako vědomí, nižší
  726. 31:11patra jako starší a starší vrstvy až k
  727. 31:13jeskyni, kde leží to, co nesdílíme jen
  728. 31:16jako jednotlivci, ale jako lidstvo.
  729. 31:19Tento sen se stal jedním z prvních
  730. 31:21impulzů k myšlence, kterou Jung později
  731. 31:23rozvinul jako kolektivní nevědomí a
  732. 31:26zároveň ukázal, jak rozdílně se ti dva
  733. 31:29muži začali na duši dívat. Pro naše téma
  734. 31:32je ale nejdůležitější jiná Jungova
  735. 31:34myšlenka. Sny podle něj plní kompenzační
  736. 31:37funkci. Co to znamená? Vědomí bývá
  737. 31:41jednostranné. Soustředí se na to, co
  738. 31:43považujeme za důležité a zbytek odsouvá.
  739. 31:46Zen pak často přináší právě to, co
  740. 31:49chybí, aby se rovnováha obnovila.
  741. 31:52Člověku, který se ve dne ponižuje, se
  742. 31:54může zdát, že je králem. Člověku, který
  743. 31:57se nadýmá pýchou, se může zdát, že padá.
  744. 32:01A člověku, který svůj dar zahodil, se
  745. 32:03může zdát právě o něm.
  746. 32:05Jung byl zároveň velmi opatrný. Odmítal
  747. 32:08snáře, kde si najdete symbol a vedle něj
  748. 32:11hotový význam. Tvrdil, že stejný obraz
  749. 32:14může u dvou lidí znamenat úplně něco
  750. 32:17jiného a že sen se dá pochopit jen v
  751. 32:19souvislosti s životem toho, komu se
  752. 32:21zdál. Sám přiznával, že když mu pacient
  753. 32:24sen vyprávěl, obvykle nejdříve netušil,
  754. 32:27co znamená a musel se s ním na smysl
  755. 32:29ptát společně. Doporučoval také sledovat
  756. 32:32celé řady snů, protože jednotlivý sen je
  757. 32:35jako jedna věta vytržená z dopisu.
  758. 32:38Teprve opakující se motivy ukazují, kam
  759. 32:41psychika míří. A ještě jednu věc je
  760. 32:43dobré říct jasně. Jung nepovažoval sny
  761. 32:46za předpovědi budoucnosti. pro něj
  762. 32:49jazykem duše, nikoliv věštbou.
  763. 32:52Jana je 52 let a pracuje jako zdravotní
  764. 32:55sestra v nemocnici v Českých
  765. 32:57Budějovicích. Má za sebou dlouhé noční
  766. 33:00směny, dvě dospělé děti a pověst ženy,
  767. 33:03která všechno zvládne. Už skoro 20 let
  768. 33:06se jí ale vrací stejný sen. Stojí na
  769. 33:09pódiu ve velkém sále, světla svítí, lidé
  770. 33:12čekají a ona má zpívat. Někdy se jí hlas
  771. 33:16rozezní tak krásně, že se probudí se
  772. 33:18slzami v očích.
  773. 33:20Jindy otevře ústa a nevyjde z nich ani
  774. 33:23tón.
  775. 33:24Jana ten sen dlouho brala jako
  776. 33:25zvláštnost, o které se nemluví.
  777. 33:28Jednou ho ale vyprávěla kolegyni na
  778. 33:30noční službě, když spolu pily čaj.
  779. 33:32Kolegyně se zeptala, jestli někdy
  780. 33:34zpívala a Jana si najednou vzpomněla.
  781. 33:37Jako dívka chodila do školního sboru.
  782. 33:40Sbor mistr jí chválil a chtěl, aby
  783. 33:42zpívala sólo na koncertě ke konci
  784. 33:44školního roku. Ze strachu tehdy
  785. 33:47onemocněla a nepřišla. Po prázdninách už
  786. 33:50se do sboru nevrátila. Pak přišla
  787. 33:52zdravotní škola, práce, rodina a na zpěv
  788. 33:55nezbyl čas. Když si to uvědomila, sen
  789. 33:58najednou dával smysl. Ta dvojí podoba,
  790. 34:01krásný hlas a hlas, který nevyjde, byla
  791. 34:04přesně jejím vztahem k vlastnímu daru.
  792. 34:07Touha a strach v jednom obraze. Jana se
  793. 34:10tedy po dlouhém váhání přihlásila do
  794. 34:13amatérského pěveckého sboru, který
  795. 34:15zkoušel v sále nedaleko náměstí.
  796. 34:18První měsíc stála v zadní řadě a zpívala
  797. 34:20tak potichu, že jí skoro nebylo slyšet.
  798. 34:23Po roce už zpívala krátké sólo na
  799. 34:26vánočním koncertě a ten zvláštní sen se
  800. 34:29jí od té doby vrátil jen jednou. Zpívala
  801. 34:31v něm a hlas jí nevypověděl.
  802. 34:34Neříkám, že každý sen o pódiu znamená,
  803. 34:37že máte jít zpívat. Pro někoho bude ten
  804. 34:40obraz znamenat potřebu viděn, pro jiného
  805. 34:43strach ze selhání v práci. Proto je
  806. 34:45dobré se usnu ptát, co ve vás vyvolává a
  807. 34:48s čím ve vašem životě souvisí. A pokud
  808. 34:51vás nějaké sny opakovaně trápí a
  809. 34:53nedovolí vám spát, je rozumné o nich
  810. 34:56mluvit s odborníkem. Sny nejsou
  811. 34:58nepřátelé, ale někdy potřebujeme
  812. 35:01průvodce, abychom jim porozuměli.
  813. 35:04Zkuste si teď položit otázku, jaký obraz
  814. 35:07nebo příběh se ve vašich snech vrací,
  815. 35:10kde se v něm cítíte nejvíc živí a kde se
  816. 35:12nejvíc bojíte. A co by se stalo,
  817. 35:15kdybyste si ho ode dneška zapisovali
  818. 35:17hned ráno po probuzení, dříve než zmizí.
  819. 35:20Čtvrté znamení tedy přichází zevnitř v
  820. 35:23noci. Páté se odehrává ve dne, na pomezí
  821. 35:27vnitřního a vnějšího světa. Jung ho
  822. 35:30zkoumal ve spolupráci s jedním z
  823. 35:31největších fyziků 20. století a sám
  824. 35:34přiznával, že jde o jednu z nejtěžších
  825. 35:37otázek, na které narazil. Jmenuje se
  826. 35:39synchronicita a v další kapitole se na
  827. 35:42ni podíváme pozorně a bez kouzel.
  828. 35:45Sedíte v pracovně psychiatra a vyprávíte
  829. 35:48mu svůj sen o zlatém skarabeovi a v tu
  830. 35:51chvíli na okno zaťuká brouk. To není
  831. 35:54začátek pohádky. Takhle popsal Carl
  832. 35:56Gustav Jung skutečnou příhodu ze své
  833. 35:59praxe. Jeho pacientkou byla mladá žena,
  834. 36:02vzdělaná, velmi racionální a podle
  835. 36:04Jungových slov tak opevněná svým
  836. 36:06rozumem, že terapie dlouho nikam
  837. 36:09nevedla. Všechno, co se jí snažil
  838. 36:11ukázat, dokázala chytře vysvětlit a
  839. 36:13odložit.
  840. 36:14Jednoho dne mu vyprávěla sen, ve kterém
  841. 36:17od kohosi dostala drahocenný šperk v
  842. 36:19podobě zlatého skarabea. Zatím co
  843. 36:22mluvila, Jung za sebou uslyšel jemné
  844. 36:24ťukání na okno. Otočil se a uviděl
  845. 36:27velkého brouka, který narážel do skla,
  846. 36:30jako by se chtěl dostat dovnitř. Otevřel
  847. 36:32okno a chytil ho.
  848. 36:34Byl to zlatohlávek. Brouk se
  849. 36:36zeleno-zlatě lesklými krovkami, který je
  850. 36:38ze všech brouků v našich zeměpisných
  851. 36:40šířkách skarabeovi nejpodobnější. Jung
  852. 36:43ho podal pacientce řekl jí, že tady je
  853. 36:46její skarabeus.
  854. 36:48Ten okamžik podle něj prolomil její
  855. 36:50zatvrzelý racionalismus a terapie se
  856. 36:53konečně pohnula dál.
  857. 36:55Jung tuhle příhodu popsal ve své práci o
  858. 36:57synchronicitě, kterou vydal v roce 1952
  859. 37:01v jedné knize s esejí Fyzika Wolfganga
  860. 37:04Pauliho.
  861. 37:05Synchronicitu definoval jako smysluplnou
  862. 37:07shodu mezi vnitřním stavem člověka a
  863. 37:10vnější událostí, mezi kterými není
  864. 37:12příčinná souvislost. Brouk na okno
  865. 37:15nezaťukal proto, že se pacientce zdál
  866. 37:17sen, a sen se jí nezdál proto, že venku
  867. 37:20létal brouk. A přesto se obě věci
  868. 37:23setkaly v jednom okamžiku a pro ně měly
  869. 37:25hluboký význam. Tady je potřeba být
  870. 37:28poctivý. Jung synchronicitu předkládal
  871. 37:31jako hypotézu, jako pokus pojmenovat
  872. 37:33zkušenost, kterou mnoho lidí zná. Nebyl
  873. 37:36to dokázaný přírodní zákon a věda ho
  874. 37:39dodnes za takový nepovažuje. Víme také,
  875. 37:41že lidská mysl má silný sklon hledat
  876. 37:44vzorce a všímat si hlavně toho, co nás
  877. 37:46už předem zajímá. Když přemýšlíte o
  878. 37:49koupi červeného auta, najednou vidíte
  879. 37:51červená auta všude. Nic z toho
  880. 37:54neznamená, že vám vesmír posílá tajné
  881. 37:56znamení. Psychologická hodnota
  882. 37:58synchronicity je jinde. V tom, že takové
  883. 38:01chvíle nám ukazují, co v nás právě žije
  884. 38:04a co se chce dostat k vědomí.
  885. 38:06S tím souvisí ještě jedna Jungova
  886. 38:08myšlenka, méně známá, ale pro naše téma
  887. 38:11velmi důležitá. V roce 1932
  888. 38:15měl přednášku o tom, jak se rozvíjí
  889. 38:17osobnost. Mluvil v ní o povolání, ovšem
  890. 38:20ne ve smyslu zaměstnání. Mluvil o
  891. 38:23vnitřním hlasu, o volání, které člověka
  892. 38:26táhne k jeho vlastní cestě. Podle Junga
  893. 38:29skutečná osobnost vzniká tehdy, když
  894. 38:31člověk tomuto vnitřnímu zákonu zůstane
  895. 38:34věrný, i když to znamená vybočit z toho,
  896. 38:37co od něj čeká okolí. A přiznával, že
  897. 38:40takové volání bývá zprvu tiché a snadno
  898. 38:43se přehluší.
  899. 38:45Kláře je 22 let a studuje práva v Hradci
  900. 38:48Králové. Vybrala si je, protože rodiče
  901. 38:50říkali, že je to jistota a protože měla
  902. 38:53dobré známky. Studium zvládá, ale každé
  903. 38:57ráno do fakulty jde s těžkým srdcem.
  904. 39:00Její babička byla od narození neslyšící
  905. 39:02a Klára s ní jako malá mluvila znakovou
  906. 39:05řečí.
  907. 39:06Byly to nejšťastnější chvíle jejího
  908. 39:08dětství.
  909. 39:09Babička před třemi lety zemřela a Klára
  910. 39:11na znakový jazyk skoro zapomněla.
  911. 39:14Jednoho podzimního týdne se pak stalo
  912. 39:16několik věcí za sebou. V tramvaji
  913. 39:19uviděla plakát na kurz českého znakového
  914. 39:21jazyka.
  915. 39:23Spolužák u oběda vyprávěl o svém
  916. 39:25neslyšícím bratranci, který nemůže najít
  917. 39:27práci. [hudba] A v pátek večer, když
  918. 39:30přepínala televizi, narazila na dokument
  919. 39:32o dětech, které se učí znakovat.
  920. 39:35Klára si toho všimla a trochu jí to
  921. 39:37vyděsilo.
  922. 39:38Její kamarádka jí řekla, že je to přece
  923. 39:40znamení.
  924. 39:41Klára o tom ale přemýšlela jinak a podle
  925. 39:44mě velmi moudře. Řekla si, že plakáty na
  926. 39:48kurzy visely v tramvaji vždycky, že lidé
  927. 39:51o neslyšících mluví častěji, než si
  928. 39:53myslela. Rozdíl je v tom, že teď jí to
  929. 39:55padá do oka a ptala se sama sebe proč.
  930. 39:59Odpověď byla nepříjemně jasná, protože
  931. 40:02tohle je v ní, protože ta část jejího
  932. 40:04života, kterou s babičkou pohřbila, se
  933. 40:07chce vrátit.
  934. 40:08Klára se přihlásila na kurz znakového
  935. 40:10jazyka. Po roce si podala přihlášku na
  936. 40:13speciální pedagogiku. Nezměnila směr
  937. 40:16kvůli znamení z nebes, změnila ho proto,
  938. 40:19že ty náhody ji donutily poctivě se
  939. 40:21zeptat, co sama chce. A to je možná ten
  940. 40:24nejzdravější způsob, jak se
  941. 40:26synchronicitou zacházet, ne jako s
  942. 40:28věžbou, ale jako s pozvánkou k otázce.
  943. 40:32Zkuste se teď zeptat i vy, co vám v
  944. 40:34poslední době opakovaně padá do oka,
  945. 40:37jaké téma se ve vašem životě objevuje
  946. 40:39znovu a znovu v rozhovorech, v knihách,
  947. 40:42v náhodných setkáních. A jaký tichý
  948. 40:45vnitřní hlas odkládáte už celé roky,
  949. 40:47protože se nehodí do plánu.
  950. 40:50Teď už máte všech pět znamení. Obdiv a
  951. 40:53podráždění vůči druhým, dětskou vášeň,
  952. 40:56slabou stránku, opakující se sny a tiché
  953. 40:59volání, které se ozývá v náhodách.
  954. 41:02Jestliže jsou tak zřetelná, nabízí se
  955. 41:04otázka. Proč se svého daru tolik bojíme?
  956. 41:08Proč ho tak často sami sabotujeme, i
  957. 41:10když ho vidíme? Na to se podíváme v
  958. 41:12další kapitole.
  959. 41:14Možná je to zvláštní, ale lidé se často
  960. 41:16nebojí toho, že selžou. Bojí se toho, že
  961. 41:20se jim to povede, protože pak by se
  962. 41:22museli změnit.
  963. 41:23Jung tohle napětí znal z praxe i z
  964. 41:26vlastního života a měl pro něj přesné
  965. 41:28nástroje. Na počátku své kariéry na
  966. 41:31klinice Burghölzli prováděl Jung
  967. 41:33asociační experimenty. Říkal lidem jedno
  968. 41:36slovo za druhým a oni měli co
  969. 41:38nejrychleji odpovědět prvním slovem,
  970. 41:40které je napadlo. Jung přitom měřil čas
  971. 41:43reakce. Zjistil, že u některých slov
  972. 41:46lidé zaváhají, zakoktají se, odpoví
  973. 41:49nesmyslně nebo slovo zopakují. Tato
  974. 41:52váhání nebyla náhodná. Ukazovala na
  975. 41:55místa, kde je v psychice silně citově
  976. 41:57nabitá skupina vzpomínek, představ a
  977. 42:00pocitů. Jung jim říkal komplexy. Toto
  978. 42:03slovo, které dnes používáme v běžné
  979. 42:05řeči, se do psychologie dostalo právě
  980. 42:08díky němu. Jung později napsal, že dnes
  981. 42:11každý ví, že lidé mají komplexy, ale
  982. 42:14méně se ví, že komplexy mohou mít je.
  983. 42:17Jinými slovy, komplex se může chovat
  984. 42:19jako samostatná síla, která v určitých
  985. 42:22chvílích převezme řízení. Pokud vám
  986. 42:25kdysi někdo důležitý řekl, že na něco
  987. 42:27nemáte, ta věta může žít v nevědomí
  988. 42:29desítky let. A pokaždé, když se
  989. 42:32přiblížíte ke svému daru, se ozve. Ne
  990. 42:35nahlas, ale jako náhlá únava, výmluva,
  991. 42:38odklad nebo zvláštní nechuť.
  992. 42:41Martinovi je 36 let a pracuje jako
  993. 42:44programátor v Liberci. Už od puberty ho
  994. 42:47přitahuje hudba. V hlavě slyší melodie,
  995. 42:50celé skladby, které by chtěl zapsat.
  996. 42:53Před lety si koupil klávesy, pak lepší
  997. 42:55software, pak sluchátka za několik
  998. 42:57tisíc. Začal snad 20 skladeb a žádnou
  999. 43:00nedokončil. Pokaždé našel důvod. Byl
  1000. 43:04unavený, potřeboval nejdříve lepší
  1001. 43:06vybavení, musel dodělat projekt v práci.
  1002. 43:09Jednou ho kamarád Tomáš poprosil, ať mu
  1003. 43:11něco ze své hudby pustí. Martin se
  1004. 43:14ohradil tak prudce, že se sám zarazil.
  1005. 43:17Řekl, že to ještě není hotové a že to
  1006. 43:19nikoho nezajímá. Tomáš pokrčil rameny a
  1007. 43:22změnil téma.
  1008. 43:24Martin ale celý večer myslel jen na to,
  1009. 43:26proč tak vybuchl.
  1010. 43:28Až později si vzpomněl na učitele
  1011. 43:29klavíru, ke kterému chodil ve 12 letech.
  1012. 43:32Ten mu po jednom přednesu řekl před
  1013. 43:34ostatními dětmi, že na hudbu nemá cit a
  1014. 43:37že by měl raději hrát fotbal.
  1015. 43:39Martin přestal chodit na hodiny a na tu
  1016. 43:41větu zapomněl. Jenže ona na něj
  1017. 43:44nezapomněla.
  1018. 43:45Každá nedokončená skladba byla způsob,
  1019. 43:48jak se vyhnout tomu, aby ji někdo znovu
  1020. 43:50vyslovil.
  1021. 43:51Když to pochopil, udělal malý krok.
  1022. 43:54Dokončil skladbu, která měla 30 sekund a
  1023. 43:57poslal ji Tomášovi.
  1024. 43:58Tomáš mu odepsal, že ji poslouchal
  1025. 44:00třikrát za sebou. Nebyl to začátek
  1026. 44:03slavné kariéry. Byl to konec jedné staré
  1027. 44:06věty.
  1028. 44:07Je tu ale i druhé nebezpečí, na které
  1029. 44:09Jung upozorňoval stejně důrazně.
  1030. 44:12Inflace.
  1031. 44:13Tak nazýval stav, kdy se člověk se svým
  1032. 44:16objevem ztotožní natolik, že ztratí půdu
  1033. 44:18pod nohama.
  1034. 44:20Když z daru udělá svou novou masku,
  1035. 44:22začne se cítit vyvolený a přestane vidět
  1036. 44:25realitu. Martin měl období, kdy chtěl ze
  1037. 44:28dne na den dát výpověď a stát se
  1038. 44:30skladatelem.
  1039. 44:31Nakonec zůstal v práci a skládá večer a
  1040. 44:34o víkendech.
  1041. 44:36Dar nepotřebuje velká gesta. Potřebuje
  1042. 44:38pevnou zem, ve které může růst.
  1043. 44:41Jung tohle zažil na vlastní kůži.
  1044. 44:44Od konce roku 1913 procházel obdobím,
  1045. 44:47kdy k němu z nevědomí přicházely silné
  1046. 44:50vize a fantazie.
  1047. 44:52Zapisoval si je do sešitů, kterým se
  1048. 44:54dnes říká Černé knihy a později je ve
  1049. 44:57zkrášlené podobě s vlastními malbami a
  1050. 45:00ozdobným písmem přepisoval do velké
  1051. 45:02knihy v červené kožené vazbě. Říká se jí
  1052. 45:05Červená kniha a pracoval na ní zhruba 16
  1053. 45:09let.
  1054. 45:09Za jeho života nebyla zveřejněna a vyšla
  1055. 45:12až v roce 2009.
  1056. 45:14V těch fantaziích se objevovaly vnitřní
  1057. 45:17postavy, s nimiž vedl rozhovory.
  1058. 45:19Nejdůležitější z nich byl moudrý stařec,
  1059. 45:22kterého nazval Filemón.
  1060. 45:24Jung později napsal, že od Filemóna se
  1061. 45:26naučil, že v psychice existují věci,
  1062. 45:29které nevytváří vědomé já, ale které
  1063. 45:32mají svůj vlastní život.
  1064. 45:34A teď to nejdůležitější. Během celého
  1065. 45:37toho bouřlivého období Jung pečlivě
  1066. 45:40udržoval svůj běžný život. Měl ženu
  1067. 45:43Emmu, pět dětí a pacienty, o které se
  1068. 45:45staral. Ve vzpomínkách napsal, že rodina
  1069. 45:48a práce pro něj byly pevným bodem, který
  1070. 45:51mu připomínal, že je skutečný člověk s
  1071. 45:53adresou a povinnostmi. Bez té opory by
  1072. 45:56ho podle vlastních slov vnitřní svět
  1073. 45:59mohl strhnout. To je možná největší
  1074. 46:01lekce celé té kapitoly. Ke svému daru se
  1075. 46:04nejbezpečněji přibližujeme tehdy, když
  1076. 46:07máme kde stát.
  1077. 46:09Položte si teď otázku, která může být
  1078. 46:11nepříjemná. Čeho se ve skutečnosti
  1079. 46:14bojíte víc? Že to nepůjde, nebo že to
  1080. 46:16půjde a váš život se kvůli tomu změní? A
  1081. 46:20jaká stará věta, kterou vám kdysi někdo
  1082. 46:22řekl, se ve vás ozve pokaždé, když se ke
  1083. 46:25svému daru přiblížíte?
  1084. 46:27V další kapitole přestaneme jen
  1085. 46:29přemýšlet. Dostanete jednoduché cvičení
  1086. 46:32o třech krocích, které můžete udělat
  1087. 46:34ještě dnes večer s tužkou a papírem. Je
  1088. 46:37inspirované tím, jak Jung pracoval s
  1089. 46:39vnitřními obrazy, ale je bezpečné a
  1090. 46:42srozumitelné pro každého. Všechno, co
  1091. 46:45jsme si zatím řekli, je k ničemu, pokud
  1092. 46:47to zůstane jen v hlavě.
  1093. 46:49Jung byl lékař a praktik, ne jen
  1094. 46:51teoretik. Proto vám teď nabídnu něco, co
  1095. 46:54můžete udělat sami ještě dnes.
  1096. 46:56Nejdříve krátce o tom, z čeho cvičení
  1097. 46:59vychází. V letech, kdy psal svou
  1098. 47:01červenou knihu, rozvinul Jung metodu,
  1099. 47:03které později říkal aktivní imaginace.
  1100. 47:07Popsal ji mimo jiné v práci o
  1101. 47:08transcendentní funkci, kterou napsal v
  1102. 47:11roce 1916,
  1103. 47:13ačkoliv vyšla až o mnoho let později.
  1104. 47:15[hudba] Jde o to nechat vynořit vnitřní
  1105. 47:18obraz nebo pocit a pak s ním vědomě
  1106. 47:20zacházet, pozorovat ho, ptát se ho,
  1107. 47:23kreslit ho, psát o něm. Ne ho vymýšlet
  1108. 47:26ani mu poroučet, ale vstoupit s ním do
  1109. 47:29rozhovoru. Jung zároveň varoval, že
  1110. 47:32hluboká práce tohoto druhu není pro
  1111. 47:34každého a lidem v těžké duševní krizi
  1112. 47:37doporučoval provádět ji jen s
  1113. 47:38odborníkem. Proto je cvičení, které vám
  1114. 47:41teď nabídnu, mnohem jednodušší a
  1115. 47:43jemnější. Je to spíše pozvánka než ponor
  1116. 47:46do hlubin. Budete potřebovat papír,
  1117. 47:49tužku a asi 15 minut klidu. Nic víc.
  1118. 47:53Prvním krokem je sběr. Napište si na
  1119. 47:56papír tři věci. První je člověk, kterého
  1120. 47:59obdivujete nebo který vás silně dráždí a
  1121. 48:02k němu jedna vlastnost, která vás na něm
  1122. 48:04nejvíc zasahuje. Druhá je činnost, ve
  1123. 48:07které jste jako děti úplně mizeli. Třetí
  1124. 48:10je obraz nebo motiv, který se vám vrací
  1125. 48:13ve snech nebo ve chvílích, kdy se
  1126. 48:15zasníte. Pokud vám nic nenapadne,
  1127. 48:17nevadí. Napište první, co přijde, i když
  1128. 48:20to bude vypadat bezvýznamně. Nehodnoťte,
  1129. 48:23jen sbírejte. Druhým krokem je hledání
  1130. 48:26nitě. Podívejte se na ty tři zápisy a
  1131. 48:29zeptejte se, co mají společného. Ne
  1132. 48:31doslova, ale v hloubce. Je to radost z
  1133. 48:34tvoření, potřeba být viděn, péče o
  1134. 48:37druhé, řád, krása, pohyb, příběh?
  1135. 48:41Napište tu společnou nit jedním nebo
  1136. 48:44dvěma slovy. Můžete si ji i nakreslit,
  1137. 48:46jakkoliv nešikovně. Jde o to, aby se
  1138. 48:49vnitřní obraz dostal ven, na papír, kde
  1139. 48:51ho můžete vidět. Třetím krokem je malý
  1140. 48:54čin. Vymyslete jednu konkrétní drobnost,
  1141. 48:58kterou během příštího týdne v tomto
  1142. 49:00směru uděláte. Musí být tak malá, aby
  1143. 49:02vás nevyděsila. Nepřihlásit se na
  1144. 49:05konzervatoř, ale zazpívat se v autě. Ne
  1145. 49:08napsat román, ale napsat jeden odstavec.
  1146. 49:11Neotevřít si ateliér, ale koupit si
  1147. 49:14skicák. Napište si ten čin na papír i
  1148. 49:17sednem, kdy ho uděláte.
  1149. 49:19Zdeňce je 63 let, je čerstvě v důchodu a
  1150. 49:22žije ve Znojmě. Celý život pracovala na
  1151. 49:25poště, vychovala dva syny a teď poprvé
  1152. 49:28nevěděla, co se sebou. [hudba] Cvičení
  1153. 49:30zkoušela s trochou nedůvěry jedno
  1154. 49:32nedělní odpoledne u kuchyňského stolu.
  1155. 49:35Jako člověka, kterého obdivuje, napsala
  1156. 49:38svou vnučku Elišku, která studuje oděvní
  1157. 49:40design v Brně. Jako vlastnost napsala
  1158. 49:43odvahu nosit barvy. Jako dětskou činnost
  1159. 49:46si vybavila, jak u babičky na venkově
  1160. 49:48šila z odstřižků látek šatičky pro
  1161. 49:51panenky celé hodiny, až ji museli volat
  1162. 49:53ke stolu. A jako opakující se obraz
  1163. 49:56napsala sen, který se jí vrací už léta.
  1164. 49:59Prochází v něm místností plnou látek
  1165. 50:01všech barev a nemůže se rozhodnout,
  1166. 50:04kterou vzít. Když se na ty tři řádky
  1167. 50:06podívala, něco se jí sevřelo v hrdle.
  1168. 50:09Nit byla jasná. Barvy, látky, tvoření
  1169. 50:13něčeho krásného z toho, co zbylo.
  1170. 50:16Do druhého kroku napsala jen dvě slova.
  1171. 50:19Šít barvy. A jako malý čin si
  1172. 50:21naplánovala, že ve středu zajde do
  1173. 50:23obchodu s látkami a koupí pár zbytků.
  1174. 50:26Koupila je. Z nich ušila ubrus pro
  1175. 50:29Eliščin pokoj na koleji. Eliška ho
  1176. 50:31vyfotila a poslala kamarádkám. O dva
  1177. 50:34měsíce později se Zdeňka přidala ke
  1178. 50:36skupině žen, které se jednou týdně
  1179. 50:38scházejí v knihovně a šijí deky z
  1180. 50:41látkových čtverců. Říká, že se na středy
  1181. 50:44těší jako dítě.
  1182. 50:45Nechci vám slibovat, že u vás to
  1183. 50:47proběhne stejně. Možná vám poprvé
  1184. 50:50nevyjde žádná zřetelná nit. Možná se
  1185. 50:52objeví až po několika týdnech. [hudba]
  1186. 50:55Možná zjistíte, že to, co jste
  1187. 50:57považovali za svůj dar, je ve
  1188. 50:58skutečnosti něco trochu jiného. To
  1189. 51:01všechno je v pořádku. Cvičení není test,
  1190. 51:04který můžete pokazit. Je to rozhovor se
  1191. 51:07sebou a rozhovory se rozvíjejí postupně.
  1192. 51:11A tak se vás zeptám, jaký nejmenší krok
  1193. 51:14jste ochotni udělat v příštích sedmi
  1194. 51:16dnech? Takový, který vás nic nestojí
  1195. 51:19kromě trochy odvahy.
  1196. 51:21Zbývá nám poslední kapitola. Podíváme se
  1197. 51:24v ní, kam celá ta cesta podle Junga
  1198. 51:26vede, co se stalo s lidmi z našich
  1199. 51:28příběhů a vrátíme se k otázce, kterou
  1200. 51:31jsem vám položil úplně na začátku. Teď
  1201. 51:33už na ní totiž můžete odpovědět sami. Na
  1202. 51:36začátku jsem vám slíbil, že odpověď
  1203. 51:38nebudu mít já. Pojďme se teď podívat,
  1204. 51:41jestli ji máte vy.
  1205. 51:43Všechno, o čem jsme dnes mluvili, se u
  1206. 51:45Junga skládá do jednoho velkého pojmu,
  1207. 51:48individuace.
  1208. 51:50To slovo zní technicky, ale jeho smysl
  1209. 51:52je velmi lidský. Individuace je podle
  1210. 51:55Junga celoživotní proces, ve kterém se
  1211. 51:57člověk stává tím, kým skutečně je. Ne
  1212. 52:01dokonalým, ne bezchybným, ale celistvým.
  1213. 52:04Jung zdůrazňoval, že to není totéž co
  1214. 52:07individualismus nebo sobecké zagledění
  1215. 52:10do sebe. Individuace neodděluje člověka
  1216. 52:13od světa, naopak ho s ním spojuje
  1217. 52:15hlouběji, protože člověk, který přijal
  1218. 52:18sám sebe, už nemusí bojovat s tím, co ve
  1219. 52:21druhých vidí.
  1220. 52:22Na této cestě jde o to propojit vědomé
  1221. 52:25já s nevědomým, odložit masku, když ji
  1222. 52:28nepotřebujeme, přijmout stín i s jeho
  1223. 52:31zlatem, dát prostor slabé funkci,
  1224. 52:34naslouchat snům, všimnout si volání. A
  1225. 52:37středem toho všeho je to, čemu Jung
  1226. 52:40říkal bytostné já. Ne ego, které o sobě
  1227. 52:43vědomě rozhoduje, ale střed i celek
  1228. 52:46osobnosti, který je větší než naše
  1229. 52:49vědomí.
  1230. 52:50Jung přirovnával vztah ega k bytostnému
  1231. 52:52já k tomu, jak se Země otáčí kolem
  1232. 52:55Slunce. Jak na tohle přišel?
  1233. 52:57Mezi lety 1918
  1234. 53:00a 1919
  1235. 53:02velel Jung táboru pro internované
  1236. 53:04britské vojáky švýcarském Château d'Oex.
  1237. 53:07Tehdy si každé ráno kreslil do sešitu
  1238. 53:09malý kruhový obrázek, mandalu.
  1239. 53:12Postupně si všiml, že se ty kresby mění
  1240. 53:14podle jeho vnitřního stavu.
  1241. 53:17Když byl rozrušený, mandala byla
  1242. 53:19narušená. Když našel rovnováhu, byla
  1243. 53:21souměrná.
  1244. 53:23Pochopil, že v nich jeho psychika sama
  1245. 53:25vyjadřuje své směřování k celistvosti.
  1246. 53:28Nikdo mu to neřekl. Objevil to tím, že
  1247. 53:31každý den udělal malou věc a pozorně se
  1248. 53:34na ni díval.
  1249. 53:35Jung prožil dlouhý život. Bolingenská
  1250. 53:38věž, kterou začal stavět ve 48 letech,
  1251. 53:41rostla s ním. Po smrti své ženy Emmy v
  1252. 53:44roce 1955
  1253. 53:46do ní přistavěl další patro a říkal, že
  1254. 53:49teprve tehdy pochopil, že ta věž
  1255. 53:51vyjadřuje i jeho samotného. Tesal do
  1256. 53:54kamene, maloval, psal, přijímal návštěvy
  1257. 53:57z celého světa. Zemřel 6. června roku
  1258. 54:011961
  1259. 54:03ve svém domě v Küsnachtu ve věku 85 let.
  1260. 54:07Chlapec, který kdysi na půdě schovával
  1261. 54:09vyřezávaného mužíčka a pomalovaný kámen,
  1262. 54:12nakonec postavil celý život z kamene.
  1263. 54:15Jeho dětská hra se stala jeho dílem.
  1264. 54:18A co lidé z našich příběhů?
  1265. 54:20Tereza, účetní z Brna, která schovávala
  1266. 54:23sešit s kresbami, ho jednoho dne vytáhla
  1267. 54:25ze šuplíku. Její kresby teď visí na
  1268. 54:28stěně malé kavárny nedaleko jejího
  1269. 54:30domova. Pořád pracuje jako účetní a
  1270. 54:33pořád kreslí večer, když děti spí. Jen
  1271. 54:36už se za to nestydí.
  1272. 54:38Ondřej z Prahy vede kurzy finanční
  1273. 54:40gramotnosti pro studenty. Markéta má se
  1274. 54:43svými žáky školní zahradu. Lukáš navrhl
  1275. 54:46už pět zahrad. Pavel se naučil být se
  1276. 54:48svým otcem, dokud to šlo, a dnes ho
  1277. 54:51kolegové vyhledávají, když potřebují být
  1278. 54:54vyslechnuti. Jana zpívá ve sboru. Klára
  1279. 54:57se učí znakovat a studuje obor, který jí
  1280. 55:00dává smysl. Martin dokončil první celou
  1281. 55:03skladbu. Zdeňka šije barevné deky. Žádný
  1282. 55:06z nich se nestal slavným. Všichni ale
  1283. 55:09udělali stejnou věc. Přestali svůj dar
  1284. 55:12schovávat.
  1285. 55:13Na internetu najdete spoustu věcí, které
  1286. 55:16se Jungovi připisují. Například tu, že
  1287. 55:19nejsem tím, co se mi stalo, ale tím, čím
  1288. 55:22se rozhodnu být. Je to krásná myšlenka,
  1289. 55:25ale v Jungově díle ji spolehlivě doložit
  1290. 55:27nelze, takže ji berte jako citát, který
  1291. 55:30mu lidé přisoudili, ne jako jeho slova.
  1292. 55:33To, co víme jistě, je jednodušší a možná
  1293. 55:35silnější. Jung celý život tvrdil, že
  1294. 55:38každý člověk v sobě nese něco
  1295. 55:40jedinečného, co se chce uskutečnit a že
  1296. 55:43duše má svou vlastní moudrost, pokud jí
  1297. 55:45dáme šanci promluvit. Teď se vraťme k
  1298. 55:48otázce z úplného začátku. Co když to, co
  1299. 55:51na sobě od malička považujete za
  1300. 55:53podivnost, za přehnanou citlivost nebo
  1301. 55:56za zbytečnou slabost, je ve skutečnosti
  1302. 55:58dar?
  1303. 55:59Prošli jsme spolu pět znamení. Lidé,
  1304. 56:02kteří vás dráždí nebo které obdivujete.
  1305. 56:05To, v čem jste jako děti mizeli. Vaše
  1306. 56:08slabá stránka. Sny, které se vracejí. A
  1307. 56:11tiché volání, které zaslechnete v
  1308. 56:13náhodách.
  1309. 56:14Pokud jste během poslechu alespoň jednou
  1310. 56:16ucítili, že něco z toho mluví o vás, pak
  1311. 56:19už odpověď znáte. Ta podivnost nebyla
  1312. 56:22chyba. Byla to adresa, na kterou vám
  1313. 56:24celý život chodily dopisy a jejich obsah
  1314. 56:27teď můžete začít číst. Neznamená to, že
  1315. 56:30musíte zítra změnit život. Jung by vám
  1316. 56:33spíše poradil, abyste zůstali pevně stát
  1317. 56:36ve svém každodenním světě a každý den
  1318. 56:38udělali jeden malý krok směrem k sobě.
  1319. 56:41Jako on se svými kameny na břehu jezera.
  1320. 56:44Jako on se svými ranými mandalami.
  1321. 56:47Na rozloučenou mám pro vás poslední
  1322. 56:49prosbu. Napište do komentáře jednu
  1323. 56:51krátkou větu o tom, jaký dar jste v sobě
  1324. 56:54dnes poznali. Třeba jen jedno slovo.
  1325. 56:57Možná to bude poprvé, kdy ho vyslovíte
  1326. 56:59nahlas. A možná tím dodáte odvahu
  1327. 57:01někomu, kdo bude váš komentář číst a
  1328. 57:04pozná se v něm.
  1329. 57:06Děkuji vám, že jste se mnou celou tu
  1330. 57:08dobu byli. Ať už posloucháte v autě, v
  1331. 57:10kuchyni nebo pod mě se sluchátky v
  1332. 57:12uších, přeji vám, abyste svůj dar
  1333. 57:15přestali schovávat. Nemusí být velký.
  1334. 57:17Stačí, když bude váš. Mějte se krásně a
  1335. 57:21na shledanou.

About this transcript

This page contains the full transcript of Máš dar, o kterém nevíš. 5 znamení | Carl Jung by Svět Carla Junga, generated from the public captions YouTube serves with the video. The transcript has 8,170 words across 1,335 segments, with the original timestamps preserved so you can click any line to jump to that moment in the embedded player.

What you can do with it

Use the transcript to take notes, quote the speaker, build a study guide, generate a summary with ChatGPT or Claude via the YouTube Summary tool, or export it as a timed subtitle file with YouTube to SRT. You can also re-open it in the transcriber to choose a caption track available on the video.

Free YouTube transcript tool

YouTube2Text is a free YouTube transcript generator — no signup, no daily limit. Paste any YouTube link and get the full transcript instantly, with timestamps, click-to-jump, caption language selection, AI prompts for ChatGPT, Claude, and Gemini, and exports to TXT, SRT, VTT, or Markdown.