Máš dar, o kterém nevíš. 5 znamení | Carl Jung — Transcript
Full transcript
- 0:00Zastavte se na chvíli. Ať právě jedete
- 0:02autobusem, vaříte večeři nebo ležíte pod
- 0:06měse sluchátky v uších, věnujte mi teď
- 0:08svou pozornost. Chci se vás zeptat na
- 0:11něco, na co se vás možná ještě nikdo
- 0:13nezeptal.
- 0:14Co když to, co na sobě od malička
- 0:16považujete za podivnost, za přehnanou
- 0:19citlivost nebo za zbytečnou slabost, je
- 0:22ve skutečnosti dar?
- 0:23Dar, který v sobě nosíte celý život a
- 0:26který jen čeká, až se na něj podíváte
- 0:28jinýma očima. Švýcarský psychiatr Carl
- 0:31Gustav Jung věřil, že takový skrytý dar
- 0:34se dá poznat podle určitých znamení.
- 0:37Dnes jich spolu projdeme pět a na úplném
- 0:40konci se k téhle otázce vrátíme, protože
- 0:43odpověď na ně nedám já, tu budete mít
- 0:45vy.
- 0:46Pokud ještě neodebíráte náš kanál,
- 0:48klikněte na odebírat. Je to pro nás
- 0:51opravdu důležité. A teď pokračujme.
- 0:54Možná teď cítíte mírnou nedůvěru.
- 0:57[hudba] Zní to trochu jako slib z
- 0:59reklamy, jako věta, kterou si člověk
- 1:01přečte na hrnku a za pět minut zapomene.
- 1:04Proto chci hned na začátku říct jednu
- 1:06důležitou věc. Nebudu vám vyprávět o
- 1:09magii, o tajných energiích ani o tom, že
- 1:12vesmír má pro vás připravený zázrak.
- 1:15Budeme mluvit o psychologii, o
- 1:17myšlenkách muže, který strávil přes 50
- 1:20let tím, že naslouchal lidem, jejich
- 1:23snům, strachům a zvláštnostem a který
- 1:26došel k závěru, že lidská duše je mnohem
- 1:28bohatší, než jsme ochotni si připustit.
- 1:32Carl Gustav Jung se narodil 26. července
- 1:35roku 1875
- 1:37v Keswilu, malé vesnici na břehu
- 1:40Bodamského jezera.
- 1:41Jeho otec byl venkovský farář a matku
- 1:44vnímal malý Carl jako dvojí bytost,
- 1:47jednou laskavou a obyčejnou, jindy
- 1:49zvláštně tajemnou.
- 1:51Byl to chlapec, který byl hodně sám.
- 1:54Pozoroval přírodu, kameny a vodu,
- 1:57přemýšlel o věcech, o kterých se s
- 1:58ostatními dětmi nedalo a často měl
- 2:01pocit, že v sobě nosí tajemství, které
- 2:04nikomu nesmí prozradit.
- 2:06Když mu bylo asi 10 let, udělal něco, co
- 2:09později popsal ve své knize Vzpomínek.
- 2:12Na konci dřevěného pravítka, které měl
- 2:14ve školním penálu, vyřezal malého
- 2:16mužíčka. Měřil jen několik centimetrů.
- 2:19Měl dlouhý kabát, cylindr [hudba]
- 2:22a lesklé černé boty. Karel ho natřel
- 2:25inkoustem, odřízl od pravítka a uložil
- 2:28do penálu, kde mu ustlal malou postýlku.
- 2:30Přidal k němu hladký podlouhlý kámen z
- 2:33Rýna, který pomaloval barvami tak, aby
- 2:35vypadal jako by měl horní a dolní
- 2:38polovinu. Penál pak schoval na trám na
- 2:40půdě, kam nikdo jiný nechodil. Kdykoliv
- 2:43se doma nebo ve škole dělo něco těžkého,
- 2:46vzpomněl si na svého ukrytého mužíčka a
- 2:48uklidnilo ho to. Občas za ním potají
- 2:51vylezl a nechal mu tam malý svitek
- 2:53papíru popsaný tajným písmem, které si
- 2:56sám vymyslel.
- 2:57Jung na tohle tajemství na dlouhá léta
- 2:59zapomněl. Vybavilo se mu znovu až když
- 3:02mu bylo kolem 35 let a studoval staré
- 3:05náboženské symboly. Narazil na popisy
- 3:08posvátných kamenů, které lidé v různých
- 3:10kulturách ukrývali a uctívali a najednou
- 3:13s úžasem poznal svůj vlastní dětský
- 3:16rituál. Pochopil, že malý chlapec na
- 3:19půdě nevymýšlel jen hloupou hru. Jeho
- 3:21psychika sama bez jakéhokoli návodu
- 3:24vytvořila obraz, který lidstvo zná po
- 3:27tisíciletí.
- 3:28V téže knize popisuje Jung ještě jednu
- 3:30věc, která je pro naše téma klíčová. Už
- 3:33jako dítě cítil, že v něm žijí jakoby
- 3:35dvě osobnosti. Nazval je prostě číslo
- 3:38jedna a číslo dvě.
- 3:40Osobnost číslo jedna byl obyčejný
- 3:42školák, syn svých rodičů, chlapec, který
- 3:45se musí učit, poslouchat a zapadnout.
- 3:48Osobnost číslo dvě byla jiná, starší,
- 3:51vážnější, blízká přírodě, snům a velkým
- 3:55otázkám. Jung výslovně zdůraznil, že
- 3:58nešlo o žádné rozštěpení ani o nemoc.
- 4:01Byl přesvědčen, že tahle hra mezi dvěma
- 4:03stránkami probíhá v každém člověku.
- 4:06Většina z nás jen tu druhou stránku
- 4:08časem přestane poslouchat. A tady se
- 4:10dostáváme k jádru. Pro Junga nebylo
- 4:13nevědomí jen sklepem, kam odkládáme
- 4:15všechno, co se nám nelíbí. Bylo to také
- 4:18místo, odkud přichází tvořivost, nové
- 4:20nápady a síla, o které vědomě nevíme.
- 4:24To, co v sobě schováváme, nemusí být jen
- 4:26bolest. Může to být i něco velmi
- 4:28cenného. Vezměme si Terezu. Je jí 34
- 4:32let. Pracuje jako účetní v jedné
- 4:34brněnské firmě a ve své práci je
- 4:37spolehlivá, přesná a oblíbená. Nikdo by
- 4:40ji nepopsal jako umělkyni. Ona sama už
- 4:43vůbec ne. Jenže Tereza má zvyk, o kterém
- 4:46skoro nikdo neví. Večer, když děti usnou
- 4:49a v bytě je ticho, otevře malý sešit a
- 4:52kreslí ptáky, ruce, tváře lidí z
- 4:55tramvaje, drobné rostliny z balkónu.
- 4:58Kreslí jen tak, bez plánu a bez cíle.
- 5:01Jednou si sešit zapomněla na stole v
- 5:03práci a kolegyně ho otevřela. Zeptala se
- 5:06jí, jestli to kreslila ona, protože je
- 5:08to nádherné. Tereza zrudla, sešit rychle
- 5:11zavřela a řekla, že je to jen čmárání,
- 5:14takové dětinské hlouposti, nic, o čem by
- 5:17stálo za to mluvit. Doma pak ten sešit
- 5:19na několik týdnů zavřela do šuplíku a
- 5:21nesáhla na něj.
- 5:23Proč to udělala? Proč se člověk stydí
- 5:26právě za to, co mu přináší radost a v
- 5:28čem je možná výjimečný? Jung by řekl, že
- 5:31Tereza se chová přesně jako malý Karel
- 5:34na půdě. Chrání něco křehkého a vzácného
- 5:37před světem, o kterém si myslí, že by to
- 5:39nepochopil. Jenže zatím co dítě schovává
- 5:43poklad, aby ho uchránilo, dospělý ho
- 5:45často schová tak dobře, že na něj
- 5:47nakonec sám zapomene.
- 5:49Zkuste teď na chvíli zavřít oči, pokud
- 5:51zrovna neřídíte, a položte si otázku.
- 5:55Jakou část sebe schováváte tak, jako
- 5:57Jung schovával svého mužíčka? Co děláte
- 6:00jen tehdy, když se nikdo nedívá? A a by
- 6:03vás přimělo zčervenat, kdyby to někdo
- 6:06náhodou objevil?
- 6:07Nemusíte odpovídat hned. Ta otázka s
- 6:10námi půjde celou dobu. Ale než se
- 6:12podíváme na první znamení skrytého daru,
- 6:15musíme pochopit, proč ho vůbec tak
- 6:17úspěšně ukrýváme. Jung na to měl jedno
- 6:20slovo a nosíte ho na sobě právě teď, i
- 6:23když o tom možná nevíte. Právě o něm si
- 6:25povíme v další kapitole.
- 6:28Každé ráno si nasazujete masku.
- 6:31Nemyslím to jako výčitku. Dělám to já,
- 6:33dělá to váš soused, dělá to každý, kdo
- 6:36kdy vešel do kanceláře, do třídy nebo do
- 6:39čekárny u lékaře. Jung pro tuhle masku
- 6:41zvolil slovo, které si vypůjčil z
- 6:43antického divadla. Persona. Tak se v
- 6:47latině říkalo masce, kterou herci nosili
- 6:49na jevišti, aby diváci poznali, jakou
- 6:52roli hrají. Podle Junga je persona něco
- 6:55jako kompromis mezi člověkem a
- 6:57společností. Je to obraz, který světu
- 6:59nabízíme, aby věděl, co od nás může
- 7:02čekat. Lékař vypadá a mluví jako lékař,
- 7:05učitelka jako učitelka, prodavač jako
- 7:08prodavač.
- 7:09Jung na osobě neviděl nic špatného.
- 7:12Naopak, považoval ji za nutnou. Bez ní
- 7:15bychom nemohli fungovat. Každé setkání
- 7:17by bylo vyčerpávající a nikdo by
- 7:20nevěděl, jak s námi jednat.
- 7:22Problém podle něj vzniká jinde. Ve
- 7:24chvíli, kdy člověk masku nosí tak
- 7:26dlouho, že ji začne považovat za svou
- 7:29tvář. Kdy už neví, kde končí jeho role a
- 7:32kde začíná on sám. [hudba] Jung tomu
- 7:35říkal ztotožnění s personou a viděl v
- 7:38něm jednu z velkých pastí dospělého
- 7:40života.
- 7:41A tady je spojení s naším tématem.
- 7:44Skrytý dar se málokdy vejde do role,
- 7:46kterou hrajeme. Účetní, která kreslí,
- 7:49nezapadá do představy o účetní. Inženýr,
- 7:52který píše básně, nezapadá do představy
- 7:55o inženýrovi. A tak to, co se do masky
- 7:58nevejde, odsuneme stranou. Ne proto, že
- 8:00by to bylo špatné, ale proto, že to ruší
- 8:03obraz, který jsme tak pečlivě budovali.
- 8:06Jung tohle znal z vlastního
- 8:08Na začátku 20. století byl úspěšným
- 8:11lékařem curyšské psychiatrické kliniky
- 8:13Burghölzli, uznávaným výzkumníkem a
- 8:16později nejbližším spolupracovníkem
- 8:18Zikmunda Freuda. Freud ho v dopisech
- 8:21označoval za svého nástupce a korunního
- 8:23prince psychoanalýzy.
- 8:25Jung měl tedy persónu, o jakou by mnozí
- 8:28stáli. Mladý, oceňovaný, s jasnou
- 8:31budoucností. A přesto mu právě tahle
- 8:34role začala být těsná. Jeho vlastní
- 8:36myšlenky o duši, o symbolech a o
- 8:39náboženství se do ní nevešly. Když se
- 8:41kolem roku 1913 s Freudem rozešel,
- 8:45přišel nejen o přátele a učitele, ale i
- 8:47o velkou část své profesní identity.
- 8:50Vzdal se dokonce místa soukromého
- 8:52docenta na curyšské univerzitě. Na čas
- 8:55ztratil půdu pod nohama.
- 8:57Jak uvidíme později, právě z tohoto pádu
- 8:59ale vyrostlo to nejcennější, co kdy
- 9:02vytvořil. Teď se přesuňme do současné
- 9:04Prahy. Ondřejovi je 41 let a 15 let
- 9:08pracoval v bance. Začínal na přepážce a
- 9:11postupně se vypracoval na vedoucího
- 9:13oddělení. Nosil dobře padnoucí obleky,
- 9:17měl vždy připravenou odpověď, uměl
- 9:19uklidnit nervózního klienta i přesvědčit
- 9:22náročného šéfa. Kolegové o něm říkali,
- 9:24že je to profesionál každým coulem.
- 9:27Ondřej to bral jako kompliment a vlastně
- 9:30i jako přesný popis sebe sama. Pak
- 9:33přišla reorganizace. Jeho oddělení se
- 9:35sloučilo s jiným a Ondřejova pozice
- 9:38zmizela. Dostal odstupné, slušné
- 9:40doporučení a podání ruky. První týden
- 9:44doma si připadal jako na dovolené. Druhý
- 9:47týden začal být neklidný. Třetí týden si
- 9:50všiml, že ráno vstane, oblékne si košili
- 9:53a pak neví, co dál. Jeho žena Lenka se
- 9:56ho jednou večer zeptala, co by vlastně
- 9:58dělal, kdyby nemusel nic, kdyby peníze
- 10:01nebyly problém a nikdo od něj nic
- 10:03nečekal. Ondřej otevřel ústa a zjistil,
- 10:07že nemá odpověď. Řekl jí, že neví a pak
- 10:10dodal něco, čeho samotného vyděsilo. Že
- 10:13asi neví ani to, kdo vlastně je, když
- 10:16není vedoucí oddělení.
- 10:18Tohle je přesně ten okamžik, který Jung
- 10:20popisoval. Maska spadla a pod ní není
- 10:23prázdno, ale něco neznámého.
- 10:26Ondřej si na to neznámé musel zvykat
- 10:28pomalu. Začal chodit na dlouhé procházky
- 10:31po Petříně a všímat si, co ho opravdu
- 10:33zajímá. Jednou mu jeho patnáctiletý syn
- 10:36přivedl domů kamaráda, který nerozuměl
- 10:39úlohám z ekonomie na gymnáziu. Ondřej si
- 10:41k nim přisedl a začal vysvětlovat.
- 10:44Nejdřív úroky, pak inflaci, pak to, jak
- 10:47funguje hypotéka.
- 10:49Kluci poslouchali s otevřenou pusou a na
- 10:51konci kamarád řekl, že tohle by měl
- 10:54Ondřej učit, protože ve škole jim to
- 10:56nikdo takhle srozumitelně nevysvětlí.
- 10:59Ondřej se zasmál, ale tu noc nemohl
- 11:02usnout. Uvědomil si, že nejvíc ho v
- 11:05bance vždycky bavily chvíle, kdy mohl
- 11:07někomu něco složitého vysvětlit tak, aby
- 11:10to pochopil. Ne prodej, ne tabulky, ne
- 11:13porady, vysvětlování. Ta schopnost tam
- 11:17byla celou dobu, jen byla schovaná pod
- 11:19oblekem a pod titulem. Nechci vám
- 11:22namlouvat, že ztráta práce je vždycky
- 11:24požehnání. Často je to těžké období plné
- 11:27strachu a nejistoty a Jung by to nikdy
- 11:30nezlehčoval, ale ukazuje se v něm jedna
- 11:32věc. Když maska na chvíli spadne, máme
- 11:35šanci zahlédnout, co pod ní celou dobu
- 11:38rostlo. A tak se vás zeptám, co by z vás
- 11:41zůstalo, kdyby vám zítra někdo vzal vaši
- 11:44práci, váš titul a vaši roli v rodině?
- 11:47Co by zbývalo, kdybyste to všechno na
- 11:49chvíli odložili stranou?
- 11:51Možná to zní děsivě, ale možná je to
- 11:53první krok k tomu, abyste svůj dar vůbec
- 11:56mohli najít.
- 11:58Teď už víme, proč dar schováváme. Je čas
- 12:01podívat se, podle čeho ho poznáme. A
- 12:04první znamení vás možná překvapí,
- 12:06protože ho nenajdete v sobě, ale v
- 12:08druhých lidech. V těch, kteří vás
- 12:11rozčilují a v těch, které tajně
- 12:13obdivujete.
- 12:15O nich bude příští kapitola.
- 12:17Vzpomeňte si na člověka, který vás
- 12:19dokáže vytočit jen tím, jak vejde do
- 12:21místnosti. Možná mluví příliš nahlas,
- 12:24možná je až drze sebejistý, možná se
- 12:27směje a vtipkuje ve chvílích, kdy by se
- 12:29vám nechtělo ani promluvit. A teď se
- 12:32připravte na nepříjemnou myšlenku. Jung
- 12:35by řekl, že právě tenhle člověk vám může
- 12:38ukazovat cestu k vašemu daru.
- 12:40Abychom tomu porozuměli, potřebujeme
- 12:42další Jungův pojem. Stín.
- 12:45Tak Jung nazýval tu část osobnosti,
- 12:47kterou si nechceme přiznat. Všechno, co
- 12:50neodpovídá našemu obrazu o sobě,
- 12:52všechno, co jsme se jako děti naučili
- 12:54potlačovat, protože to doma nebo ve
- 12:56škole nebylo vítané.
- 12:58Když se dnes řekne stín, většina lidí si
- 13:01představí něco temného. Zlost, závist,
- 13:04sobectví. A Jung skutečně věděl, že stín
- 13:07v sobě nese i takové věci.
- 13:10Zároveň ale psal, že stín není jen zlý.
- 13:13Obsahuje také vlastnosti dětské,
- 13:15nerozvinuté a nespoutané, které by náš
- 13:18život mohli oživit a obohatit, kdybychom
- 13:20jim dali prostor.
- 13:22Představte si dívku, které rodiče
- 13:24opakovali, že se nemá předvádět. Že
- 13:27slušná děvče nemluví nahlas, netlačí se
- 13:29dopředu a nechce být středem pozornosti.
- 13:32Ta dívka vyroste a její odvaha vystoupit
- 13:35před lidmi nezmizí. Jen se přesune do
- 13:38stínu. Stane se částí jí samé, o které
- 13:41neví. A jak se taková skrytá vlastnost
- 13:44projeví? Tady přichází druhý důležitý
- 13:46pojem. Projekce. Jung si všiml, že to,
- 13:50co v sobě nevidíme, často vidíme v
- 13:52druhých. Promítáme to na ně jako film na
- 13:55plátno. Proto nás někteří lidé tak silně
- 13:58rozčilují nebo tak silně fascinují. Jung
- 14:01upozorňoval, že nejlepším vodítkem je
- 14:04síla emoce. Když je naše reakce na
- 14:06někoho mnohem silnější, než by situace
- 14:08odpovídala, vyplatí se zeptat, jestli v
- 14:11tom druhém nevidíme kus sebe.
- 14:14Možná jste na internetu narazili větu,
- 14:16že stín je z 90% čisté zlato.
- 14:20Bývá připisována Jungovi, ale v jeho
- 14:23spisech je spolehlivě dohledat nelze,
- 14:25takže ji berte spíše jako pozdější
- 14:27volnou parafrázi.
- 14:29Podobně je to s pojmem zlatý stín, který
- 14:31dnes často slyšíte. Nepochází přímo od
- 14:34Junga, zpopularizovali ho až jeho
- 14:36pozdější následovníci. Myšlenka za ním
- 14:39však z Jungova díla vychází. To, co v
- 14:42druhých obdivujeme až příliš, může
- 14:44dřímat i v nás.
- 14:46Markétě je 29 let a učí přírodopis na
- 14:49základní škole v Olomouci. Je to pečlivá
- 14:52a laskavá učitelka. Děti ji mají rády.
- 14:56Jenže ve sborovně je jedna věc, která jí
- 14:58kazí náladu. Kolegyně Veronika.
- 15:01Veronika učí dějepis. Na poradách
- 15:04vždycky mluví první, na třídních
- 15:06schůzkách dokáže rodiče rozesmát a
- 15:08minulý rok vystupovala na krajské
- 15:10konferenci pro učitele.
- 15:12Markéta o ní říkala své kamarádce Hane,
- 15:14že se pořád musí předvádět a že je to
- 15:17trapné.
- 15:18Jednou večer, když spolu seděli v
- 15:20kavárně, je Hana přerušila uprostřed
- 15:22stížnosti a zeptala se jí, co by na té
- 15:25konferenci říkala ona, kdyby tam stála
- 15:27místo Veroniky.
- 15:28Markéta se nadechla a začala mluvit. O
- 15:31tom, jak by děti mohly poznávat přírodu
- 15:34přímo na školní zahrádce. O tom, že
- 15:36učebnice jsou nudné. O tom, jak by se
- 15:39dala učit ekologie bez strašení. Mluvila
- 15:42skoro čtvrt hodiny a oči jí přitom
- 15:44svítily.
- 15:45Hana se usmála a řekla jí, že takhle
- 15:48zapálenou ji ještě neviděla a zeptala
- 15:50se, proč tohle neřekne nahlas před
- 15:53ostatními. Markéta tu noc dlouho
- 15:55nespala. Vzpomněla si, jak jí maminka
- 15:58jako malé říkávala, ať se nevytahuje a
- 16:01neleze lidem na oči. Uvědomila si, že
- 16:04Veronika ji nerozčiluje proto, že by
- 16:06dělala něco špatně. Rozčiluje ji proto,
- 16:09že dělá přesně to, co by Markéta sama
- 16:11chtěla dělat, ale nikdy si to
- 16:13nedovolila.
- 16:14O měsíc později se přihlásila, že na
- 16:16schůzce s rodiči představí projekt
- 16:18školní zahrady. Ruce se jí třásly, hlas
- 16:21se jí na začátku zlomil, ale po
- 16:24přednášce za ní přišli tři rodiče, že by
- 16:26rádi pomohli a Markéta poprvé po letech
- 16:29cítila, že je úplně živá. Zajímavé bylo
- 16:32ještě něco. Veronika jí najednou
- 16:34přestala dráždit. Dokonce spolu začali
- 16:37plánovat společný projekt. Tady je
- 16:39potřeba říct jednu důležitou věc. Ne
- 16:42každá závist je ukazatelem daru. Když
- 16:45někomu závidíme drahé auto, nejspíš to
- 16:48nevypovídá o našem skrytém talentu.
- 16:50Jungova myšlenka míří jinam. Jde o
- 16:53vlastnosti, o způsoby bytí, odvahu,
- 16:56hravost, klid, schopnost se ozvat,
- 16:59schopnost tvořit. Jde o to, co nás na
- 17:02druhém nejen rozčiluje, ale zároveň
- 17:05zvláště přitahuje. Zkuste si teď vybavit
- 17:07jednoho člověka, kterého tajně
- 17:09obdivujete nebo který vás nesnesitelně
- 17:12dráždí.
- 17:13Pojmenujte si v duchu tři jeho
- 17:15vlastnosti a pak se zeptejte, která z
- 17:18nich by mohla, třeba jen v malé míře,
- 17:21patřit i vám. Nemusí to být hned celá ta
- 17:24vlastnost, stačí zrnko.
- 17:26První znamení tedy leží v druhých
- 17:28lidech. Druhé nás zavede mnohem blíž do
- 17:32vašeho vlastního dětství. Tam, kam se
- 17:34jeden z nejslavnějších psychiatrů Evropy
- 17:37musel ve 38 letech vrátit, aby nepřišel
- 17:40sám o sebe. Ten příběh vám povím v další
- 17:43kapitole.
- 17:44Představte si muže, který klečí na břehu
- 17:47jezera a z kamínků a bláta staví malou
- 17:49vesničku. Není mu 10, je mu 38 let a
- 17:53patří mezi nejznámější psychiatry
- 17:56Evropy. Tím mužem je Carl Gustav Jung.
- 18:00Bylo to v době, kdy se rozcházel s
- 18:01Freudem. Ten rozchod nepřišel ze dne na
- 18:04den. Jung na přelomu let 1911
- 18:08a 1912
- 18:10vydal knihu o proměnách a symbolech
- 18:12libida, ve které se od Freudova pojetí
- 18:14výrazně odchýlil a krátce na to jejich
- 18:17přátelství skončilo. Mnozí kolegové se
- 18:20od něj odvrátili. Jung později popsal
- 18:22tohle období jako dobu vnitřní
- 18:24nejistoty, kdy ztratil orientaci a
- 18:27nevěděl kudy dál.
- 18:29Měl rodinu, pacienty a povinnosti a
- 18:31zároveň se v něm vzdouvalo něco, čemu
- 18:33sám nerozuměl. Ve své knize Vzpomínky
- 18:36popisuje, jak se rozhodl pro zvláštní
- 18:39krok.
- 18:40Když nevěděl, co dál, rozhodl se nechat
- 18:42vést tím, co samo vystoupí z nevědomí. A
- 18:46první, co se mu vybavilo, byla vzpomínka
- 18:48z dětství. Kolem 10. nebo 11. roku
- 18:52vášnivě stavěl domečky a hrady z kostek,
- 18:55kamenů a bláta. Ta vzpomínka v něm
- 18:57vyvolala silné pohnutí. Uvědomil si, že
- 19:00v té dětské hře je pořád život, že ten
- 19:03malý chlapec má tvořivou sílu, která
- 19:05dospělému muži chybí. A pak přišlo to
- 19:08nejtěžší. Jung přiznává, že ho stálo
- 19:11velké přemáhání tu hru opravdu znovu
- 19:14začít. Připadalo mu to ponižující.
- 19:17Vážený lékař, otec rodiny a hraje si
- 19:20jako kluk. Přesto to udělal. Začal na
- 19:23břehu jezera u svého domu v Küsnachtu
- 19:25sbírat kameny a stavět chalupy, hrad,
- 19:29nakonec celou vesnici. Chyběl mu ještě
- 19:32kostel s oltářem a když jednou procházel
- 19:34podél vody, našel v písku červený kámen
- 19:37ve tvaru malé pyramidy. Okamžitě věděl,
- 19:40že to bude oltář.
- 19:42Stavěl každý den po obědě a když bylo
- 19:44hezky, i večer po posledním pacientovi.
- 19:47Ptal se sám sebe, co to vlastně dělá a
- 19:49proč. Odpověď nepřicházela ve slovech,
- 19:52ale jeho myšlenky se při té práci
- 19:54vyjasňovaly a začaly k němu přicházet
- 19:57obrazy a představy, které si pak
- 19:59zapisoval. Jung o tom později napsal, že
- 20:02to byl zlom v jeho osudu. A ta dětská
- 20:04hra neskončila na břehu jezera. O 10 let
- 20:07později, v roce 1923,
- 20:10začal Jung v Bolingenu na horním konci
- 20:13Curyšského jezera stavět kamennou věž.
- 20:16Stavěl ji a rozšiřoval desítky let. Sám
- 20:19tesal do kamene nápisy a jezdil tam, aby
- 20:22mohl žít prostěji, bez elektřiny, s
- 20:24vodou z pumpy a dřevem v kamnech. O té
- 20:27věži říkal, že je to jeho vyznání
- 20:29vytesané do kamene. Z kamínků malého
- 20:32chlapce se stal dům, ve kterém dospělý
- 20:34muž nacházel sám sebe.
- 20:36Co z toho plyne pro nás?
- 20:38Jung tím neříká, že máte začít stavět
- 20:41hrady z bláta. Říká něco jemnějšího.
- 20:44To, co nás jako děti pohltilo natolik,
- 20:46že jsme zapomněli načas, v sobě nese
- 20:49stopu energie, která v nás žije dál. Jen
- 20:52jsme ji v dospělosti odložili, protože
- 20:54se nehodila do rozvrhu ani do
- 20:56životopisu.
- 20:57Druhé znamení skrytého daru tedy zní
- 20:59takhle.
- 21:00Vraťte se k tomu, v čem jste jako děti
- 21:02úplně mizeli.
- 21:04Lukášovi je 38 let a pracuje jako
- 21:07logistik ve velkém skladu v Ostravě.
- 21:09Plánuje trasy, hlídá zásoby, řeší, aby
- 21:12všechno dorazilo včas. Jako kluk trávil
- 21:15celé víkendy na koberci v obýváku, kde z
- 21:18Merkuru a starých krabic stavěl
- 21:20železnice. Koleje se vinuly pod stolem,
- 21:23kolem křesla a až do předsíně, s mosty,
- 21:26nádražími a výhybkami. Rodiče se tomu
- 21:29smáli a říkali mu, že ztrácí čas a měl
- 21:32by se raději učit. Tak se učil.
- 21:34Vystudoval ekonomiku, našel stabilní
- 21:37práci a na železnice zapomněl.
- 21:40Loni na jaře ho požádal soused, pan
- 21:42Kubica, starší vdovec, jestli by mu
- 21:44nepomohl se zarostlou zahradou.
- 21:47Lukáš souhlasil, že mu pomůže vytrhat
- 21:49plevel. Jenže když stál uprostřed té
- 21:52divočiny, začal v ní vidět něco jiného.
- 21:55Cestičky, které by vedly od branky k
- 21:57altánu. Záhon, který by stínila stará
- 22:00jabloň. Místo, kde by se dalo sedět
- 22:03večer na slunci.
- 22:04Ten večer si sedl ke stolu a začal
- 22:07kreslit plánek. Pak další a další. Pan
- 22:10Kubica byl nadšený a když bylo v létě
- 22:13hotovo, přišli se podívat sousedé z celé
- 22:15ulice. Dvě rodiny se Lukáše zeptaly,
- 22:18jestli by jim nenavrhl zahradu taky.
- 22:21A Lukáš pochopil něco, co mu trvalo 30
- 22:23let. Jako dítě ho nebavily vlaky jako
- 22:26takové. Bavilo ho vytvářet prostor,
- 22:29kterým se něco pohybuje. Cesty, spojení,
- 22:32místa, kde se věci potkávají.
- 22:35I ve své práci byl nejšťastnější ve
- 22:37chvílích, kdy mohl navrhnout nové
- 22:39uspořádání skladu.
- 22:41Dnes chodí na večerní kurz zahradní
- 22:43architektury. Z práce neodešel, nic
- 22:46dramatického se nestalo, ale říká, že
- 22:48poprvé po letech má pocit, že dělá něco,
- 22:51co je opravdu jeho.
- 22:53Všimněte si, že nejde o doslovné
- 22:55opakování dětské hry. Jde o její
- 22:57podstatu. Dítě, které pořád něco
- 23:00vyprávělo, možná nemusí být herec, ale
- 23:03jeho darem může být slovo.
- 23:05Dítě, které se staralo o zraněné ptáčky,
- 23:08možná nemusí být veterinář, ale jeho
- 23:10darem může být péče.
- 23:12A pokud jste měli dětství těžké a na
- 23:14hraní v něm moc místa nebylo, nevadí.
- 23:17Stačí i krátké chvíle, třeba jediné
- 23:19odpoledne, kdy jste zapomněli na všechno
- 23:21kolem.
- 23:22Zkuste si teď vybavit sebe v 10 letech.
- 23:25Co vás tehdy dokázalo pohltit tak, že
- 23:28vás museli třikrát volat k večeři? A
- 23:30jakou vlastnost, jakou radost v sobě ta
- 23:33činnost skrývala?
- 23:34Druhé znamení vede do minulosti. Třetí
- 23:37je ze všech nejméně pohodlné. Neledá se
- 23:40totiž v tom, co vám jde, ale v tom, co
- 23:43vám jde nejhůř. Proč by zrovna tam měl
- 23:46být ukrytý dar, si vysvětlíme v příští
- 23:48kapitole. Většina rad o talentu zní
- 23:51stejně. Najděte, co vám jde nejlépe a to
- 23:54rozvíjejte. Je to rozumná rada. Jung by
- 23:57k ní ale přidal něco mnohem
- 23:59nepohodlnějšího.
- 24:01Řekl by, že kus vašeho skrytého daru
- 24:03leží právě tam, kde jste nejslabší.
- 24:06V roce 1921
- 24:08vydal Jung jednu ze svých nejvlivnějších
- 24:11knih, Psychologické typy. Popsal v ní
- 24:14nejprve dva základní postoje.
- 24:16Extraverzi, kdy je pozornost a energie
- 24:19člověka obrácena hlavně ven k lidem a k
- 24:21dění kolem. A introverzi, kdy se obrací
- 24:24spíše dovnitř k vlastním myšlenkám a
- 24:27prožitkům. K tomu přidal čtyři psychické
- 24:30funkce, čtyři způsoby, jak se člověk
- 24:33orientuje ve světě. Myšlení, které se
- 24:35ptá, co je pravda a jak věci logicky
- 24:38souvisejí. Cítění, které u Junga
- 24:41neznamená jen emoce, ale schopnost
- 24:43hodnotit, co je pro nás cenné a co ne.
- 24:46Smyslové vnímání, které zachycuje, co je
- 24:49tady a teď. A intuici, která zachycuje
- 24:53možnosti, souvislosti a to, co by mohlo
- 24:56být.
- 24:57Podle Junga má každý z nás jednu funkci
- 24:59nejrozvinutější.
- 25:01Ta nás vede, na ní se spoléháme, v ní
- 25:04jsme jako doma.
- 25:05Tyto funkce ovšem tvoří protilehlé
- 25:07dvojice. Myšlení stojí proti cítění a
- 25:10smyslové vnímání proti intuici. A
- 25:13funkce, která stojí naproti té hlavní,
- 25:16zůstává obvykle nejméně rozvinutá. Jung
- 25:19jí říkal funkce méně ceněná. Je pomalá,
- 25:22neobratná, dětinská a citlivá.
- 25:26Když se ve stresu prodere na povrch,
- 25:27často nás přepadne a zahanbí. Člověk,
- 25:30který žije logikou, se najednou rozpláče
- 25:33a neví proč. Člověk žijící vizemi a
- 25:36nápady najednou nezvládne zaplatit
- 25:38složenky.
- 25:39A tady přichází Jungova překvapivá
- 25:41myšlenka. Méně ceněná funkce je podle
- 25:44něj úzce spojená s nevědomím. Právě
- 25:47proto, že je nerozvinutá, zůstává živá,
- 25:50syrová a plná energie. A právě skrze ni
- 25:53může do našeho života vstoupit něco
- 25:55nového. Jung ji chápal jako bránu,
- 25:58kterou přichází to, co nám k celistvosti
- 26:00chybí. Dodejme ještě, že Jung sám
- 26:03varoval, aby se jeho typologie
- 26:05nepoužívala k nálepkování lidí. Nešlo mu
- 26:08o to, abyste se zařadili do šuplíky, ale
- 26:11abyste lépe pochopili, co ve vás zatím
- 26:13spí.
- 26:15Pavlovi je 45 let a pracuje jako
- 26:17konstruktér ve strojírenské firmě v
- 26:20Plzni. Je to člověk čísel, výkresů a
- 26:23přesných postupů. Doma se o něm žertuje,
- 26:26že by dokázal navrhnout i rozvrh na
- 26:28dovolenou s s
- 26:29na minuty. Když jeho žena chce mluvit o
- 26:31tom, jak se cítí, Pavel znejistí, začne
- 26:34navrhovat řešení a když to nezabírá,
- 26:37raději odejde do garáže. Sám o sobě
- 26:39říká, že city nejsou jeho parketa.
- 26:43Pak jeho otci Josefovi, kterému je 78
- 26:46let, lékaři zjistili demenci. Pavel se
- 26:49do situace vrhl tak, jak uměl. Udělal
- 26:52tabulku s léky, rozvrh návštěv, seznam
- 26:55pečovatelských služeb. Jenže otec byl
- 26:57čím dál zmatenější, rozrušený a
- 27:00rozčilený a žádná tabulka to nespravila.
- 27:03Jednoho odpoledne seděl Pavel vedle něj
- 27:05v kuchyni. Otec byl neklidný, nechápal,
- 27:08kde je a Pavlovi došly všechny nápady.
- 27:11Nevěděl, co dělat a tak prostě vzal otce
- 27:14za ruku a bez přemýšlení začal potichu
- 27:17broukat písničku, kterou mu otec zpíval,
- 27:19když byl malý.
- 27:20Otec se zarazil, podíval se na něj a
- 27:23začal zpívat s ním. Uklidnil se a chvíli
- 27:27byl zase sám sebou.
- 27:29Pavel se pak v autě rozplakal, poprvé po
- 27:31mnoha letech. Nebyly to jen slzy smutku,
- 27:34bylo to zjištění, že umí něco, o čem
- 27:37neměl tušení. Umí být s druhým člověkem
- 27:40bez plánu a bez řešení, [hudba] jen
- 27:42přítomný.
- 27:44Sestřička z denního stacionáře mu
- 27:46později řekla, že málo kdy vidí, aby byl
- 27:48někdo s pacientem tak klidný. A pak se
- 27:51dělo něco zvláštního i v práci. Mladší
- 27:54kolegové začali za Pavlem chodit, když
- 27:56měli starosti, protože u něj se dalo
- 27:58mluvit. Pavel z toho dodnes trochu
- 28:01rozpačitý, ale ví, že se v něm otevřelo
- 28:04něco, co tam bylo vždycky.
- 28:06Všimněte si, že Pavel se nestal
- 28:08psychoterapeutem. Jung nikdy netvrdil,
- 28:10že méně cenná funkce se promění v lesklý
- 28:13talent. Dar, který se skrz něj ukazuje,
- 28:16je spíše celistvost. Cítit, že člověk
- 28:19konečně žije celý a ne jen tou
- 28:22polovinou, kterou ukazuje světu.
- 28:24Zeptejte se teď sami sebe, které oblasti
- 28:27života se vyhýbáte se slovy, že to není
- 28:29nic pro vás. Jsou to city, tělo a
- 28:32praktické věci, fantazie a sny,
- 28:35plánování a řád. Možná právě tam čeká
- 28:39část vás, která je neohrabaná, ale
- 28:41nesmírně živá.
- 28:43A tady mám pro vás malou prosbu. Napište
- 28:46do komentáře jednu krátkou větu o tom,
- 28:48co vás jako dítě bavilo nejvíc. Nemusíte
- 28:51nic vysvětlovat, stačí jedna věta. Možná
- 28:54zjistíte, že už samotné napsání té věty
- 28:57ve vás něco probudí a možná pod ní
- 29:00najdete lidi, kteří měli stejnou dětskou
- 29:02vášeň jako vy.
- 29:04Třetí znamení tedy leží ve vaší slabé
- 29:06straně. Čtvrté přichází v noci, když
- 29:10spíte. Jung mu věnoval velkou část svého
- 29:13života a jeden jeho vlastní sen, který
- 29:15se mu zdál v roce 1909 na cestě do
- 29:18Ameriky, změnil celou jeho teorii. O něm
- 29:22a o tom, co vám mohou říct vaše sny,
- 29:24bude další kapitola. Zkuste si vybavit
- 29:27poslední sen, který se vám vrátil. Ne
- 29:30jednou, ale znovu a znovu. Třeba s
- 29:33odstupem měsíců nebo let. Možná v něm
- 29:35bloudíte domem, který znáte, a přesto v
- 29:38něm objevujete neznámé pokoje. Možná v
- 29:41něm utíkáte, létáte nebo stojíte před
- 29:44lidmi a nemůžete promluvit.
- 29:46Jung byl přesvědčen, že takové sny
- 29:48nejsou náhodný šum mozku. Považoval je
- 29:51za dopisy, které nám posílá ta část nás
- 29:54samých, kterou ve dne neslyšíme.
- 29:57V roce 1909 odcestoval Jung spolu se
- 30:00Sigmundem Freudrem do Spojených států,
- 30:02kde měli oba přednášet na univerzitě ve
- 30:05městě Worcester. Byli spolu sedm týdnů a
- 30:08každý den si navzájem vykládali sny.
- 30:11Během té cesty se Jungovi zdál sen,
- 30:13který později popsal ve vzpomínkách. Byl
- 30:16v neznámém domě o dvou patrech a přesto
- 30:18měl pocit, že je to jeho dům.
- 30:21Nahoře byl salon zařízený ve stylu
- 30:23rokoka se starými obrazy na stěnách.
- 30:26Sešel o patro níž a ocitl se v
- 30:28místnostech mnohem starších, ze
- 30:30středověku, s cihlovou podlahou a temným
- 30:33nábytkem. Našel těžké dveře a za nimi
- 30:36kamenné schody vedoucí do sklepa. Sklep
- 30:38měl klenbu a zdi, ve kterých poznal
- 30:41stavbu z římských dob. V podlaze objevil
- 30:44kamennou desku s kruhem. Zvedl ji a pod
- 30:46ní vedly úzké schody ještě hlouběji do
- 30:49nízké jeskyně. V prachu tam ležely
- 30:52kosti, rozbité nádoby a dvě lidské
- 30:55lebky. A pak se probudil.
- 30:57Freud se v tom snu zaměřil hlavně na
- 30:59lebky a hledal v nich skryté přání
- 31:02smrti. Jung cítil, že sen mluví o něčem
- 31:05jiném. Viděl v něm obraz lidské
- 31:07psychiky. Horní patro jako vědomí, nižší
- 31:11patra jako starší a starší vrstvy až k
- 31:13jeskyni, kde leží to, co nesdílíme jen
- 31:16jako jednotlivci, ale jako lidstvo.
- 31:19Tento sen se stal jedním z prvních
- 31:21impulzů k myšlence, kterou Jung později
- 31:23rozvinul jako kolektivní nevědomí a
- 31:26zároveň ukázal, jak rozdílně se ti dva
- 31:29muži začali na duši dívat. Pro naše téma
- 31:32je ale nejdůležitější jiná Jungova
- 31:34myšlenka. Sny podle něj plní kompenzační
- 31:37funkci. Co to znamená? Vědomí bývá
- 31:41jednostranné. Soustředí se na to, co
- 31:43považujeme za důležité a zbytek odsouvá.
- 31:46Zen pak často přináší právě to, co
- 31:49chybí, aby se rovnováha obnovila.
- 31:52Člověku, který se ve dne ponižuje, se
- 31:54může zdát, že je králem. Člověku, který
- 31:57se nadýmá pýchou, se může zdát, že padá.
- 32:01A člověku, který svůj dar zahodil, se
- 32:03může zdát právě o něm.
- 32:05Jung byl zároveň velmi opatrný. Odmítal
- 32:08snáře, kde si najdete symbol a vedle něj
- 32:11hotový význam. Tvrdil, že stejný obraz
- 32:14může u dvou lidí znamenat úplně něco
- 32:17jiného a že sen se dá pochopit jen v
- 32:19souvislosti s životem toho, komu se
- 32:21zdál. Sám přiznával, že když mu pacient
- 32:24sen vyprávěl, obvykle nejdříve netušil,
- 32:27co znamená a musel se s ním na smysl
- 32:29ptát společně. Doporučoval také sledovat
- 32:32celé řady snů, protože jednotlivý sen je
- 32:35jako jedna věta vytržená z dopisu.
- 32:38Teprve opakující se motivy ukazují, kam
- 32:41psychika míří. A ještě jednu věc je
- 32:43dobré říct jasně. Jung nepovažoval sny
- 32:46za předpovědi budoucnosti. pro něj
- 32:49jazykem duše, nikoliv věštbou.
- 32:52Jana je 52 let a pracuje jako zdravotní
- 32:55sestra v nemocnici v Českých
- 32:57Budějovicích. Má za sebou dlouhé noční
- 33:00směny, dvě dospělé děti a pověst ženy,
- 33:03která všechno zvládne. Už skoro 20 let
- 33:06se jí ale vrací stejný sen. Stojí na
- 33:09pódiu ve velkém sále, světla svítí, lidé
- 33:12čekají a ona má zpívat. Někdy se jí hlas
- 33:16rozezní tak krásně, že se probudí se
- 33:18slzami v očích.
- 33:20Jindy otevře ústa a nevyjde z nich ani
- 33:23tón.
- 33:24Jana ten sen dlouho brala jako
- 33:25zvláštnost, o které se nemluví.
- 33:28Jednou ho ale vyprávěla kolegyni na
- 33:30noční službě, když spolu pily čaj.
- 33:32Kolegyně se zeptala, jestli někdy
- 33:34zpívala a Jana si najednou vzpomněla.
- 33:37Jako dívka chodila do školního sboru.
- 33:40Sbor mistr jí chválil a chtěl, aby
- 33:42zpívala sólo na koncertě ke konci
- 33:44školního roku. Ze strachu tehdy
- 33:47onemocněla a nepřišla. Po prázdninách už
- 33:50se do sboru nevrátila. Pak přišla
- 33:52zdravotní škola, práce, rodina a na zpěv
- 33:55nezbyl čas. Když si to uvědomila, sen
- 33:58najednou dával smysl. Ta dvojí podoba,
- 34:01krásný hlas a hlas, který nevyjde, byla
- 34:04přesně jejím vztahem k vlastnímu daru.
- 34:07Touha a strach v jednom obraze. Jana se
- 34:10tedy po dlouhém váhání přihlásila do
- 34:13amatérského pěveckého sboru, který
- 34:15zkoušel v sále nedaleko náměstí.
- 34:18První měsíc stála v zadní řadě a zpívala
- 34:20tak potichu, že jí skoro nebylo slyšet.
- 34:23Po roce už zpívala krátké sólo na
- 34:26vánočním koncertě a ten zvláštní sen se
- 34:29jí od té doby vrátil jen jednou. Zpívala
- 34:31v něm a hlas jí nevypověděl.
- 34:34Neříkám, že každý sen o pódiu znamená,
- 34:37že máte jít zpívat. Pro někoho bude ten
- 34:40obraz znamenat potřebu viděn, pro jiného
- 34:43strach ze selhání v práci. Proto je
- 34:45dobré se usnu ptát, co ve vás vyvolává a
- 34:48s čím ve vašem životě souvisí. A pokud
- 34:51vás nějaké sny opakovaně trápí a
- 34:53nedovolí vám spát, je rozumné o nich
- 34:56mluvit s odborníkem. Sny nejsou
- 34:58nepřátelé, ale někdy potřebujeme
- 35:01průvodce, abychom jim porozuměli.
- 35:04Zkuste si teď položit otázku, jaký obraz
- 35:07nebo příběh se ve vašich snech vrací,
- 35:10kde se v něm cítíte nejvíc živí a kde se
- 35:12nejvíc bojíte. A co by se stalo,
- 35:15kdybyste si ho ode dneška zapisovali
- 35:17hned ráno po probuzení, dříve než zmizí.
- 35:20Čtvrté znamení tedy přichází zevnitř v
- 35:23noci. Páté se odehrává ve dne, na pomezí
- 35:27vnitřního a vnějšího světa. Jung ho
- 35:30zkoumal ve spolupráci s jedním z
- 35:31největších fyziků 20. století a sám
- 35:34přiznával, že jde o jednu z nejtěžších
- 35:37otázek, na které narazil. Jmenuje se
- 35:39synchronicita a v další kapitole se na
- 35:42ni podíváme pozorně a bez kouzel.
- 35:45Sedíte v pracovně psychiatra a vyprávíte
- 35:48mu svůj sen o zlatém skarabeovi a v tu
- 35:51chvíli na okno zaťuká brouk. To není
- 35:54začátek pohádky. Takhle popsal Carl
- 35:56Gustav Jung skutečnou příhodu ze své
- 35:59praxe. Jeho pacientkou byla mladá žena,
- 36:02vzdělaná, velmi racionální a podle
- 36:04Jungových slov tak opevněná svým
- 36:06rozumem, že terapie dlouho nikam
- 36:09nevedla. Všechno, co se jí snažil
- 36:11ukázat, dokázala chytře vysvětlit a
- 36:13odložit.
- 36:14Jednoho dne mu vyprávěla sen, ve kterém
- 36:17od kohosi dostala drahocenný šperk v
- 36:19podobě zlatého skarabea. Zatím co
- 36:22mluvila, Jung za sebou uslyšel jemné
- 36:24ťukání na okno. Otočil se a uviděl
- 36:27velkého brouka, který narážel do skla,
- 36:30jako by se chtěl dostat dovnitř. Otevřel
- 36:32okno a chytil ho.
- 36:34Byl to zlatohlávek. Brouk se
- 36:36zeleno-zlatě lesklými krovkami, který je
- 36:38ze všech brouků v našich zeměpisných
- 36:40šířkách skarabeovi nejpodobnější. Jung
- 36:43ho podal pacientce řekl jí, že tady je
- 36:46její skarabeus.
- 36:48Ten okamžik podle něj prolomil její
- 36:50zatvrzelý racionalismus a terapie se
- 36:53konečně pohnula dál.
- 36:55Jung tuhle příhodu popsal ve své práci o
- 36:57synchronicitě, kterou vydal v roce 1952
- 37:01v jedné knize s esejí Fyzika Wolfganga
- 37:04Pauliho.
- 37:05Synchronicitu definoval jako smysluplnou
- 37:07shodu mezi vnitřním stavem člověka a
- 37:10vnější událostí, mezi kterými není
- 37:12příčinná souvislost. Brouk na okno
- 37:15nezaťukal proto, že se pacientce zdál
- 37:17sen, a sen se jí nezdál proto, že venku
- 37:20létal brouk. A přesto se obě věci
- 37:23setkaly v jednom okamžiku a pro ně měly
- 37:25hluboký význam. Tady je potřeba být
- 37:28poctivý. Jung synchronicitu předkládal
- 37:31jako hypotézu, jako pokus pojmenovat
- 37:33zkušenost, kterou mnoho lidí zná. Nebyl
- 37:36to dokázaný přírodní zákon a věda ho
- 37:39dodnes za takový nepovažuje. Víme také,
- 37:41že lidská mysl má silný sklon hledat
- 37:44vzorce a všímat si hlavně toho, co nás
- 37:46už předem zajímá. Když přemýšlíte o
- 37:49koupi červeného auta, najednou vidíte
- 37:51červená auta všude. Nic z toho
- 37:54neznamená, že vám vesmír posílá tajné
- 37:56znamení. Psychologická hodnota
- 37:58synchronicity je jinde. V tom, že takové
- 38:01chvíle nám ukazují, co v nás právě žije
- 38:04a co se chce dostat k vědomí.
- 38:06S tím souvisí ještě jedna Jungova
- 38:08myšlenka, méně známá, ale pro naše téma
- 38:11velmi důležitá. V roce 1932
- 38:15měl přednášku o tom, jak se rozvíjí
- 38:17osobnost. Mluvil v ní o povolání, ovšem
- 38:20ne ve smyslu zaměstnání. Mluvil o
- 38:23vnitřním hlasu, o volání, které člověka
- 38:26táhne k jeho vlastní cestě. Podle Junga
- 38:29skutečná osobnost vzniká tehdy, když
- 38:31člověk tomuto vnitřnímu zákonu zůstane
- 38:34věrný, i když to znamená vybočit z toho,
- 38:37co od něj čeká okolí. A přiznával, že
- 38:40takové volání bývá zprvu tiché a snadno
- 38:43se přehluší.
- 38:45Kláře je 22 let a studuje práva v Hradci
- 38:48Králové. Vybrala si je, protože rodiče
- 38:50říkali, že je to jistota a protože měla
- 38:53dobré známky. Studium zvládá, ale každé
- 38:57ráno do fakulty jde s těžkým srdcem.
- 39:00Její babička byla od narození neslyšící
- 39:02a Klára s ní jako malá mluvila znakovou
- 39:05řečí.
- 39:06Byly to nejšťastnější chvíle jejího
- 39:08dětství.
- 39:09Babička před třemi lety zemřela a Klára
- 39:11na znakový jazyk skoro zapomněla.
- 39:14Jednoho podzimního týdne se pak stalo
- 39:16několik věcí za sebou. V tramvaji
- 39:19uviděla plakát na kurz českého znakového
- 39:21jazyka.
- 39:23Spolužák u oběda vyprávěl o svém
- 39:25neslyšícím bratranci, který nemůže najít
- 39:27práci. [hudba] A v pátek večer, když
- 39:30přepínala televizi, narazila na dokument
- 39:32o dětech, které se učí znakovat.
- 39:35Klára si toho všimla a trochu jí to
- 39:37vyděsilo.
- 39:38Její kamarádka jí řekla, že je to přece
- 39:40znamení.
- 39:41Klára o tom ale přemýšlela jinak a podle
- 39:44mě velmi moudře. Řekla si, že plakáty na
- 39:48kurzy visely v tramvaji vždycky, že lidé
- 39:51o neslyšících mluví častěji, než si
- 39:53myslela. Rozdíl je v tom, že teď jí to
- 39:55padá do oka a ptala se sama sebe proč.
- 39:59Odpověď byla nepříjemně jasná, protože
- 40:02tohle je v ní, protože ta část jejího
- 40:04života, kterou s babičkou pohřbila, se
- 40:07chce vrátit.
- 40:08Klára se přihlásila na kurz znakového
- 40:10jazyka. Po roce si podala přihlášku na
- 40:13speciální pedagogiku. Nezměnila směr
- 40:16kvůli znamení z nebes, změnila ho proto,
- 40:19že ty náhody ji donutily poctivě se
- 40:21zeptat, co sama chce. A to je možná ten
- 40:24nejzdravější způsob, jak se
- 40:26synchronicitou zacházet, ne jako s
- 40:28věžbou, ale jako s pozvánkou k otázce.
- 40:32Zkuste se teď zeptat i vy, co vám v
- 40:34poslední době opakovaně padá do oka,
- 40:37jaké téma se ve vašem životě objevuje
- 40:39znovu a znovu v rozhovorech, v knihách,
- 40:42v náhodných setkáních. A jaký tichý
- 40:45vnitřní hlas odkládáte už celé roky,
- 40:47protože se nehodí do plánu.
- 40:50Teď už máte všech pět znamení. Obdiv a
- 40:53podráždění vůči druhým, dětskou vášeň,
- 40:56slabou stránku, opakující se sny a tiché
- 40:59volání, které se ozývá v náhodách.
- 41:02Jestliže jsou tak zřetelná, nabízí se
- 41:04otázka. Proč se svého daru tolik bojíme?
- 41:08Proč ho tak často sami sabotujeme, i
- 41:10když ho vidíme? Na to se podíváme v
- 41:12další kapitole.
- 41:14Možná je to zvláštní, ale lidé se často
- 41:16nebojí toho, že selžou. Bojí se toho, že
- 41:20se jim to povede, protože pak by se
- 41:22museli změnit.
- 41:23Jung tohle napětí znal z praxe i z
- 41:26vlastního života a měl pro něj přesné
- 41:28nástroje. Na počátku své kariéry na
- 41:31klinice Burghölzli prováděl Jung
- 41:33asociační experimenty. Říkal lidem jedno
- 41:36slovo za druhým a oni měli co
- 41:38nejrychleji odpovědět prvním slovem,
- 41:40které je napadlo. Jung přitom měřil čas
- 41:43reakce. Zjistil, že u některých slov
- 41:46lidé zaváhají, zakoktají se, odpoví
- 41:49nesmyslně nebo slovo zopakují. Tato
- 41:52váhání nebyla náhodná. Ukazovala na
- 41:55místa, kde je v psychice silně citově
- 41:57nabitá skupina vzpomínek, představ a
- 42:00pocitů. Jung jim říkal komplexy. Toto
- 42:03slovo, které dnes používáme v běžné
- 42:05řeči, se do psychologie dostalo právě
- 42:08díky němu. Jung později napsal, že dnes
- 42:11každý ví, že lidé mají komplexy, ale
- 42:14méně se ví, že komplexy mohou mít je.
- 42:17Jinými slovy, komplex se může chovat
- 42:19jako samostatná síla, která v určitých
- 42:22chvílích převezme řízení. Pokud vám
- 42:25kdysi někdo důležitý řekl, že na něco
- 42:27nemáte, ta věta může žít v nevědomí
- 42:29desítky let. A pokaždé, když se
- 42:32přiblížíte ke svému daru, se ozve. Ne
- 42:35nahlas, ale jako náhlá únava, výmluva,
- 42:38odklad nebo zvláštní nechuť.
- 42:41Martinovi je 36 let a pracuje jako
- 42:44programátor v Liberci. Už od puberty ho
- 42:47přitahuje hudba. V hlavě slyší melodie,
- 42:50celé skladby, které by chtěl zapsat.
- 42:53Před lety si koupil klávesy, pak lepší
- 42:55software, pak sluchátka za několik
- 42:57tisíc. Začal snad 20 skladeb a žádnou
- 43:00nedokončil. Pokaždé našel důvod. Byl
- 43:04unavený, potřeboval nejdříve lepší
- 43:06vybavení, musel dodělat projekt v práci.
- 43:09Jednou ho kamarád Tomáš poprosil, ať mu
- 43:11něco ze své hudby pustí. Martin se
- 43:14ohradil tak prudce, že se sám zarazil.
- 43:17Řekl, že to ještě není hotové a že to
- 43:19nikoho nezajímá. Tomáš pokrčil rameny a
- 43:22změnil téma.
- 43:24Martin ale celý večer myslel jen na to,
- 43:26proč tak vybuchl.
- 43:28Až později si vzpomněl na učitele
- 43:29klavíru, ke kterému chodil ve 12 letech.
- 43:32Ten mu po jednom přednesu řekl před
- 43:34ostatními dětmi, že na hudbu nemá cit a
- 43:37že by měl raději hrát fotbal.
- 43:39Martin přestal chodit na hodiny a na tu
- 43:41větu zapomněl. Jenže ona na něj
- 43:44nezapomněla.
- 43:45Každá nedokončená skladba byla způsob,
- 43:48jak se vyhnout tomu, aby ji někdo znovu
- 43:50vyslovil.
- 43:51Když to pochopil, udělal malý krok.
- 43:54Dokončil skladbu, která měla 30 sekund a
- 43:57poslal ji Tomášovi.
- 43:58Tomáš mu odepsal, že ji poslouchal
- 44:00třikrát za sebou. Nebyl to začátek
- 44:03slavné kariéry. Byl to konec jedné staré
- 44:06věty.
- 44:07Je tu ale i druhé nebezpečí, na které
- 44:09Jung upozorňoval stejně důrazně.
- 44:12Inflace.
- 44:13Tak nazýval stav, kdy se člověk se svým
- 44:16objevem ztotožní natolik, že ztratí půdu
- 44:18pod nohama.
- 44:20Když z daru udělá svou novou masku,
- 44:22začne se cítit vyvolený a přestane vidět
- 44:25realitu. Martin měl období, kdy chtěl ze
- 44:28dne na den dát výpověď a stát se
- 44:30skladatelem.
- 44:31Nakonec zůstal v práci a skládá večer a
- 44:34o víkendech.
- 44:36Dar nepotřebuje velká gesta. Potřebuje
- 44:38pevnou zem, ve které může růst.
- 44:41Jung tohle zažil na vlastní kůži.
- 44:44Od konce roku 1913 procházel obdobím,
- 44:47kdy k němu z nevědomí přicházely silné
- 44:50vize a fantazie.
- 44:52Zapisoval si je do sešitů, kterým se
- 44:54dnes říká Černé knihy a později je ve
- 44:57zkrášlené podobě s vlastními malbami a
- 45:00ozdobným písmem přepisoval do velké
- 45:02knihy v červené kožené vazbě. Říká se jí
- 45:05Červená kniha a pracoval na ní zhruba 16
- 45:09let.
- 45:09Za jeho života nebyla zveřejněna a vyšla
- 45:12až v roce 2009.
- 45:14V těch fantaziích se objevovaly vnitřní
- 45:17postavy, s nimiž vedl rozhovory.
- 45:19Nejdůležitější z nich byl moudrý stařec,
- 45:22kterého nazval Filemón.
- 45:24Jung později napsal, že od Filemóna se
- 45:26naučil, že v psychice existují věci,
- 45:29které nevytváří vědomé já, ale které
- 45:32mají svůj vlastní život.
- 45:34A teď to nejdůležitější. Během celého
- 45:37toho bouřlivého období Jung pečlivě
- 45:40udržoval svůj běžný život. Měl ženu
- 45:43Emmu, pět dětí a pacienty, o které se
- 45:45staral. Ve vzpomínkách napsal, že rodina
- 45:48a práce pro něj byly pevným bodem, který
- 45:51mu připomínal, že je skutečný člověk s
- 45:53adresou a povinnostmi. Bez té opory by
- 45:56ho podle vlastních slov vnitřní svět
- 45:59mohl strhnout. To je možná největší
- 46:01lekce celé té kapitoly. Ke svému daru se
- 46:04nejbezpečněji přibližujeme tehdy, když
- 46:07máme kde stát.
- 46:09Položte si teď otázku, která může být
- 46:11nepříjemná. Čeho se ve skutečnosti
- 46:14bojíte víc? Že to nepůjde, nebo že to
- 46:16půjde a váš život se kvůli tomu změní? A
- 46:20jaká stará věta, kterou vám kdysi někdo
- 46:22řekl, se ve vás ozve pokaždé, když se ke
- 46:25svému daru přiblížíte?
- 46:27V další kapitole přestaneme jen
- 46:29přemýšlet. Dostanete jednoduché cvičení
- 46:32o třech krocích, které můžete udělat
- 46:34ještě dnes večer s tužkou a papírem. Je
- 46:37inspirované tím, jak Jung pracoval s
- 46:39vnitřními obrazy, ale je bezpečné a
- 46:42srozumitelné pro každého. Všechno, co
- 46:45jsme si zatím řekli, je k ničemu, pokud
- 46:47to zůstane jen v hlavě.
- 46:49Jung byl lékař a praktik, ne jen
- 46:51teoretik. Proto vám teď nabídnu něco, co
- 46:54můžete udělat sami ještě dnes.
- 46:56Nejdříve krátce o tom, z čeho cvičení
- 46:59vychází. V letech, kdy psal svou
- 47:01červenou knihu, rozvinul Jung metodu,
- 47:03které později říkal aktivní imaginace.
- 47:07Popsal ji mimo jiné v práci o
- 47:08transcendentní funkci, kterou napsal v
- 47:11roce 1916,
- 47:13ačkoliv vyšla až o mnoho let později.
- 47:15[hudba] Jde o to nechat vynořit vnitřní
- 47:18obraz nebo pocit a pak s ním vědomě
- 47:20zacházet, pozorovat ho, ptát se ho,
- 47:23kreslit ho, psát o něm. Ne ho vymýšlet
- 47:26ani mu poroučet, ale vstoupit s ním do
- 47:29rozhovoru. Jung zároveň varoval, že
- 47:32hluboká práce tohoto druhu není pro
- 47:34každého a lidem v těžké duševní krizi
- 47:37doporučoval provádět ji jen s
- 47:38odborníkem. Proto je cvičení, které vám
- 47:41teď nabídnu, mnohem jednodušší a
- 47:43jemnější. Je to spíše pozvánka než ponor
- 47:46do hlubin. Budete potřebovat papír,
- 47:49tužku a asi 15 minut klidu. Nic víc.
- 47:53Prvním krokem je sběr. Napište si na
- 47:56papír tři věci. První je člověk, kterého
- 47:59obdivujete nebo který vás silně dráždí a
- 48:02k němu jedna vlastnost, která vás na něm
- 48:04nejvíc zasahuje. Druhá je činnost, ve
- 48:07které jste jako děti úplně mizeli. Třetí
- 48:10je obraz nebo motiv, který se vám vrací
- 48:13ve snech nebo ve chvílích, kdy se
- 48:15zasníte. Pokud vám nic nenapadne,
- 48:17nevadí. Napište první, co přijde, i když
- 48:20to bude vypadat bezvýznamně. Nehodnoťte,
- 48:23jen sbírejte. Druhým krokem je hledání
- 48:26nitě. Podívejte se na ty tři zápisy a
- 48:29zeptejte se, co mají společného. Ne
- 48:31doslova, ale v hloubce. Je to radost z
- 48:34tvoření, potřeba být viděn, péče o
- 48:37druhé, řád, krása, pohyb, příběh?
- 48:41Napište tu společnou nit jedním nebo
- 48:44dvěma slovy. Můžete si ji i nakreslit,
- 48:46jakkoliv nešikovně. Jde o to, aby se
- 48:49vnitřní obraz dostal ven, na papír, kde
- 48:51ho můžete vidět. Třetím krokem je malý
- 48:54čin. Vymyslete jednu konkrétní drobnost,
- 48:58kterou během příštího týdne v tomto
- 49:00směru uděláte. Musí být tak malá, aby
- 49:02vás nevyděsila. Nepřihlásit se na
- 49:05konzervatoř, ale zazpívat se v autě. Ne
- 49:08napsat román, ale napsat jeden odstavec.
- 49:11Neotevřít si ateliér, ale koupit si
- 49:14skicák. Napište si ten čin na papír i
- 49:17sednem, kdy ho uděláte.
- 49:19Zdeňce je 63 let, je čerstvě v důchodu a
- 49:22žije ve Znojmě. Celý život pracovala na
- 49:25poště, vychovala dva syny a teď poprvé
- 49:28nevěděla, co se sebou. [hudba] Cvičení
- 49:30zkoušela s trochou nedůvěry jedno
- 49:32nedělní odpoledne u kuchyňského stolu.
- 49:35Jako člověka, kterého obdivuje, napsala
- 49:38svou vnučku Elišku, která studuje oděvní
- 49:40design v Brně. Jako vlastnost napsala
- 49:43odvahu nosit barvy. Jako dětskou činnost
- 49:46si vybavila, jak u babičky na venkově
- 49:48šila z odstřižků látek šatičky pro
- 49:51panenky celé hodiny, až ji museli volat
- 49:53ke stolu. A jako opakující se obraz
- 49:56napsala sen, který se jí vrací už léta.
- 49:59Prochází v něm místností plnou látek
- 50:01všech barev a nemůže se rozhodnout,
- 50:04kterou vzít. Když se na ty tři řádky
- 50:06podívala, něco se jí sevřelo v hrdle.
- 50:09Nit byla jasná. Barvy, látky, tvoření
- 50:13něčeho krásného z toho, co zbylo.
- 50:16Do druhého kroku napsala jen dvě slova.
- 50:19Šít barvy. A jako malý čin si
- 50:21naplánovala, že ve středu zajde do
- 50:23obchodu s látkami a koupí pár zbytků.
- 50:26Koupila je. Z nich ušila ubrus pro
- 50:29Eliščin pokoj na koleji. Eliška ho
- 50:31vyfotila a poslala kamarádkám. O dva
- 50:34měsíce později se Zdeňka přidala ke
- 50:36skupině žen, které se jednou týdně
- 50:38scházejí v knihovně a šijí deky z
- 50:41látkových čtverců. Říká, že se na středy
- 50:44těší jako dítě.
- 50:45Nechci vám slibovat, že u vás to
- 50:47proběhne stejně. Možná vám poprvé
- 50:50nevyjde žádná zřetelná nit. Možná se
- 50:52objeví až po několika týdnech. [hudba]
- 50:55Možná zjistíte, že to, co jste
- 50:57považovali za svůj dar, je ve
- 50:58skutečnosti něco trochu jiného. To
- 51:01všechno je v pořádku. Cvičení není test,
- 51:04který můžete pokazit. Je to rozhovor se
- 51:07sebou a rozhovory se rozvíjejí postupně.
- 51:11A tak se vás zeptám, jaký nejmenší krok
- 51:14jste ochotni udělat v příštích sedmi
- 51:16dnech? Takový, který vás nic nestojí
- 51:19kromě trochy odvahy.
- 51:21Zbývá nám poslední kapitola. Podíváme se
- 51:24v ní, kam celá ta cesta podle Junga
- 51:26vede, co se stalo s lidmi z našich
- 51:28příběhů a vrátíme se k otázce, kterou
- 51:31jsem vám položil úplně na začátku. Teď
- 51:33už na ní totiž můžete odpovědět sami. Na
- 51:36začátku jsem vám slíbil, že odpověď
- 51:38nebudu mít já. Pojďme se teď podívat,
- 51:41jestli ji máte vy.
- 51:43Všechno, o čem jsme dnes mluvili, se u
- 51:45Junga skládá do jednoho velkého pojmu,
- 51:48individuace.
- 51:50To slovo zní technicky, ale jeho smysl
- 51:52je velmi lidský. Individuace je podle
- 51:55Junga celoživotní proces, ve kterém se
- 51:57člověk stává tím, kým skutečně je. Ne
- 52:01dokonalým, ne bezchybným, ale celistvým.
- 52:04Jung zdůrazňoval, že to není totéž co
- 52:07individualismus nebo sobecké zagledění
- 52:10do sebe. Individuace neodděluje člověka
- 52:13od světa, naopak ho s ním spojuje
- 52:15hlouběji, protože člověk, který přijal
- 52:18sám sebe, už nemusí bojovat s tím, co ve
- 52:21druhých vidí.
- 52:22Na této cestě jde o to propojit vědomé
- 52:25já s nevědomým, odložit masku, když ji
- 52:28nepotřebujeme, přijmout stín i s jeho
- 52:31zlatem, dát prostor slabé funkci,
- 52:34naslouchat snům, všimnout si volání. A
- 52:37středem toho všeho je to, čemu Jung
- 52:40říkal bytostné já. Ne ego, které o sobě
- 52:43vědomě rozhoduje, ale střed i celek
- 52:46osobnosti, který je větší než naše
- 52:49vědomí.
- 52:50Jung přirovnával vztah ega k bytostnému
- 52:52já k tomu, jak se Země otáčí kolem
- 52:55Slunce. Jak na tohle přišel?
- 52:57Mezi lety 1918
- 53:00a 1919
- 53:02velel Jung táboru pro internované
- 53:04britské vojáky švýcarském Château d'Oex.
- 53:07Tehdy si každé ráno kreslil do sešitu
- 53:09malý kruhový obrázek, mandalu.
- 53:12Postupně si všiml, že se ty kresby mění
- 53:14podle jeho vnitřního stavu.
- 53:17Když byl rozrušený, mandala byla
- 53:19narušená. Když našel rovnováhu, byla
- 53:21souměrná.
- 53:23Pochopil, že v nich jeho psychika sama
- 53:25vyjadřuje své směřování k celistvosti.
- 53:28Nikdo mu to neřekl. Objevil to tím, že
- 53:31každý den udělal malou věc a pozorně se
- 53:34na ni díval.
- 53:35Jung prožil dlouhý život. Bolingenská
- 53:38věž, kterou začal stavět ve 48 letech,
- 53:41rostla s ním. Po smrti své ženy Emmy v
- 53:44roce 1955
- 53:46do ní přistavěl další patro a říkal, že
- 53:49teprve tehdy pochopil, že ta věž
- 53:51vyjadřuje i jeho samotného. Tesal do
- 53:54kamene, maloval, psal, přijímal návštěvy
- 53:57z celého světa. Zemřel 6. června roku
- 54:011961
- 54:03ve svém domě v Küsnachtu ve věku 85 let.
- 54:07Chlapec, který kdysi na půdě schovával
- 54:09vyřezávaného mužíčka a pomalovaný kámen,
- 54:12nakonec postavil celý život z kamene.
- 54:15Jeho dětská hra se stala jeho dílem.
- 54:18A co lidé z našich příběhů?
- 54:20Tereza, účetní z Brna, která schovávala
- 54:23sešit s kresbami, ho jednoho dne vytáhla
- 54:25ze šuplíku. Její kresby teď visí na
- 54:28stěně malé kavárny nedaleko jejího
- 54:30domova. Pořád pracuje jako účetní a
- 54:33pořád kreslí večer, když děti spí. Jen
- 54:36už se za to nestydí.
- 54:38Ondřej z Prahy vede kurzy finanční
- 54:40gramotnosti pro studenty. Markéta má se
- 54:43svými žáky školní zahradu. Lukáš navrhl
- 54:46už pět zahrad. Pavel se naučil být se
- 54:48svým otcem, dokud to šlo, a dnes ho
- 54:51kolegové vyhledávají, když potřebují být
- 54:54vyslechnuti. Jana zpívá ve sboru. Klára
- 54:57se učí znakovat a studuje obor, který jí
- 55:00dává smysl. Martin dokončil první celou
- 55:03skladbu. Zdeňka šije barevné deky. Žádný
- 55:06z nich se nestal slavným. Všichni ale
- 55:09udělali stejnou věc. Přestali svůj dar
- 55:12schovávat.
- 55:13Na internetu najdete spoustu věcí, které
- 55:16se Jungovi připisují. Například tu, že
- 55:19nejsem tím, co se mi stalo, ale tím, čím
- 55:22se rozhodnu být. Je to krásná myšlenka,
- 55:25ale v Jungově díle ji spolehlivě doložit
- 55:27nelze, takže ji berte jako citát, který
- 55:30mu lidé přisoudili, ne jako jeho slova.
- 55:33To, co víme jistě, je jednodušší a možná
- 55:35silnější. Jung celý život tvrdil, že
- 55:38každý člověk v sobě nese něco
- 55:40jedinečného, co se chce uskutečnit a že
- 55:43duše má svou vlastní moudrost, pokud jí
- 55:45dáme šanci promluvit. Teď se vraťme k
- 55:48otázce z úplného začátku. Co když to, co
- 55:51na sobě od malička považujete za
- 55:53podivnost, za přehnanou citlivost nebo
- 55:56za zbytečnou slabost, je ve skutečnosti
- 55:58dar?
- 55:59Prošli jsme spolu pět znamení. Lidé,
- 56:02kteří vás dráždí nebo které obdivujete.
- 56:05To, v čem jste jako děti mizeli. Vaše
- 56:08slabá stránka. Sny, které se vracejí. A
- 56:11tiché volání, které zaslechnete v
- 56:13náhodách.
- 56:14Pokud jste během poslechu alespoň jednou
- 56:16ucítili, že něco z toho mluví o vás, pak
- 56:19už odpověď znáte. Ta podivnost nebyla
- 56:22chyba. Byla to adresa, na kterou vám
- 56:24celý život chodily dopisy a jejich obsah
- 56:27teď můžete začít číst. Neznamená to, že
- 56:30musíte zítra změnit život. Jung by vám
- 56:33spíše poradil, abyste zůstali pevně stát
- 56:36ve svém každodenním světě a každý den
- 56:38udělali jeden malý krok směrem k sobě.
- 56:41Jako on se svými kameny na břehu jezera.
- 56:44Jako on se svými ranými mandalami.
- 56:47Na rozloučenou mám pro vás poslední
- 56:49prosbu. Napište do komentáře jednu
- 56:51krátkou větu o tom, jaký dar jste v sobě
- 56:54dnes poznali. Třeba jen jedno slovo.
- 56:57Možná to bude poprvé, kdy ho vyslovíte
- 56:59nahlas. A možná tím dodáte odvahu
- 57:01někomu, kdo bude váš komentář číst a
- 57:04pozná se v něm.
- 57:06Děkuji vám, že jste se mnou celou tu
- 57:08dobu byli. Ať už posloucháte v autě, v
- 57:10kuchyni nebo pod mě se sluchátky v
- 57:12uších, přeji vám, abyste svůj dar
- 57:15přestali schovávat. Nemusí být velký.
- 57:17Stačí, když bude váš. Mějte se krásně a
- 57:21na shledanou.
About this transcript
This page contains the full transcript of Máš dar, o kterém nevíš. 5 znamení | Carl Jung by Svět Carla Junga, generated from the public captions YouTube serves with the video. The transcript has 8,170 words across 1,335 segments, with the original timestamps preserved so you can click any line to jump to that moment in the embedded player.
What you can do with it
Use the transcript to take notes, quote the speaker, build a study guide, generate a summary with ChatGPT or Claude via the YouTube Summary tool, or export it as a timed subtitle file with YouTube to SRT. You can also re-open it in the transcriber to choose a caption track available on the video.
Free YouTube transcript tool
YouTube2Text is a free YouTube transcript generator — no signup, no daily limit. Paste any YouTube link and get the full transcript instantly, with timestamps, click-to-jump, caption language selection, AI prompts for ChatGPT, Claude, and Gemini, and exports to TXT, SRT, VTT, or Markdown.