YT YouTube2Text

YouTube2Text → Transcripts → Autentický víkend: Proč být autentický?

Autentický víkend: Proč být autentický? — Transcript

by Zrzka a Matfyzák · 8,388 words · 1,297 segments · language en · Watch on YouTube

Open in transcriber Summarize with AI Download SRT/VTT

Full transcript

0:00Úvodní přednáška
0:02tohodle víkendu
0:05se jmenuje Proč být autentický.
0:08A budeme si časem povídat o tom, jak to
0:11dělat. Budeme si povídat o tom, co nám v
0:13tom brání. Budeme dělat spoustu cvičení.
0:15Budem se to učit. Ale přijde mi, že je
0:17dobrý to celý začít tím, proč to vlastně
0:20děláme, k čemu nám to je dobrý, že jo.
0:22Protože jako, že se řekne autentick, tak
0:24to je fajn. A já o tom budu nějakou dobu
0:27mluvit. Nicméně
0:31já bych to dokázal vlastně, když jsem si
0:32to připravoval, tak se mi líbí, že to
0:34vlastně dokážu říct v podstatě v jedný
0:36větě, respektive jednom souvětí.
0:39A odpověď proč být autentický je
0:41všechno, co děláme má náklady
0:44obětovanejch příležitostí a náš čas na
0:47tomhletom světě je omezenej.
0:50A tohle by stačilo jenom takhle říct. A
0:53teďka ať by mohla celá přednáška
0:55skončit, protože vlastně všechno, co
0:57budu říkat dál, už bude vyplývat jenom z
0:59týhletý věty. Já jí trošičku rozeberu a
1:04kdykoliv něco děláme, tak v důsledku
1:06toho nemůžeme dělat něco jinýho. Což
1:09znamená, že kdykoliv jsme neautentický,
1:12tak v důsledku toho nemůžeme bejt
1:15autentický.
1:16A
1:18kdykoliv
1:20se rozhodnu, že budu trávit svůj čas
1:22nějak, tak nemůžu trávit svůj čas nijak
1:26nějak jinak. A času na světě mám prostě
1:30omezený množství. Nikdo nevíme, kolik ho
1:33je, ale všichni víme, že ho není
1:35nekonečno a že ho je i z nějakýho
1:39pohledu relativně málo. A vlastně
1:42všechen ten čas, který vyplejtvám, tak
1:43už se mi nikdy nevrátí.
1:47A
1:49vždycky, když něco děláme, tak to něco
1:51stojí. A já to teďka se pokusím popsat v
1:54různejch eh v různejch nějakejch
1:57perspektivách.
1:59E každá drobná neupřímnost nebo lež
2:05něco stojí.
2:07stojí příležitost říct pravdu a budovat
2:10skutečný vztah. A tím skutečnej, myslím
2:13jako opravdovej, autentickej, to, že
2:14jsme tam opravdu my, že tam není ten
2:16člověk s někým jiným, ale že je tam fakt
2:17se mnou, že jsem tam já a ten člověk, s
2:19kterým jsem ve vztahu, že jsme to
2:21doopravdu my, že to nejsou nějaký naše
2:22masky, že to nejsou nějaký naše eh
2:25persony, který jsou nějaká nějakej
2:27ideál, kterým chceme bejt, ale že jsme
2:28to opravdu my. A každá drobná léž nebo
2:31neupřímnost
2:33nám bere možnost
2:36budovat ten vztah upřímně a hezky. Když
2:39řeknu jo, jasně, že teďka chci bejt s
2:43tebou, jasně, že s tebou chci strávit
2:45večer, jasně, že s tebou chci jít do
2:47kina, eh jasně, že se mi líbíš víc než
2:51sousedka.
2:53Jasně, že [odkašlání]
2:55jasně, že seš ten nejschopnější, ten
2:57nejšikovnější.
2:59E všechny tyhlety věci, pokud nejsou
3:03míněny opravdu vážně a opravdu upřímně a
3:05není to to, co máme v sobě, tak všechny
3:08tyhlety věci nás připravujou o možnost
3:11žít v upřímným vztahu. A neříkám, že nás
3:14oi úplně připraví. Jak už jsem o tom
3:18mluvil tady na začátku, ta autenticita
3:20je nějaká škála. Není to o tom, že buď
3:22autentický jsme nebo nejsme. Je to o
3:24tom, že je to do nějaký míry. A stejně
3:26tak vztahy. To není tak, že by byl ten
3:28vztah buď autentickj nebo neautentickj.
3:31Je to nějaký rozmezí.
3:33A pokaždý, když se rozhodneme říct to,
3:37co je skutečně v nás, nemám teď náladu
3:40bejt s tebou, chtěl bych radši pracovat.
3:43Nemám teď náladu bejt s tebou, chtěl
3:45bych bejt radši s někým jiným.
3:47Nemám teď náladu bejt s tebou, chtěl
3:49bych bejt radši sám.
3:51A
3:53kdykoliv tohleto neřekneme a řekneme,
3:55jo, jasně, budem spolu, jasně, něco
3:57podnikneme a jo, udělalo mi to radost.
4:01Je to skvělej dárek a
4:04šíleně mě to potěšilo.
4:07Nebo taky ne, nevadilo mi to. Je to v
4:09pohodě.
4:11Všechny tyhlety věty, pokud je nemyslíme
4:13vážně a pokud nejsou upřímný, tak nás
4:15vzdalujou od upřímnýho vztahu s tím
4:17druhým člověkem.
4:19A ono se to vrství jedno na druhou a
4:22stávají se z toho zvyky. A čím víc si
4:24zvykneme takhle jednat, tím víc tak
4:26budeme jednat. A ono v první chvíli to
4:30může být míň bolestivý,
4:32protože nemusí být příjemný říct, hele,
4:35chápu, že si s výběrem toho dárku dal
4:37fakt hodně práce a mně se vůbec nehodí,
4:39vůbec se mi nelíbí a ani ho tady nechci
4:40mít vůbec jako doma. A takže ti za něj
4:43sice děkuju, ale prosím dej mi příště
4:45něco úplně jinýho, protože tenhleten typ
4:47věcí já vůbec jako nechci.
4:49Je jedna možnost a druhá možnost je, že
4:52si někde budu dělat nějakou výstavku
4:54věcí od člověka, který nechci. A [smích]
4:58co se stane? Stane se to, že když to
5:00tomu člověku neřeknu, tak on mi to bude
5:02v dobrý víře dávat furt znova a znova,
5:04že jo. Takže já mám možnost buď v tu
5:09jednu chvíli
5:11vyvolat nepříjemný emoce v sobě i v tom
5:14druhým,
5:15třeba na nějaký narostky nebo na Štědrej
5:17den nebo něco takovýho
5:19a
5:23dělat, že se mi to líbilo, teda dělat,
5:25že se mi to nelíbilo a vyvolám v něm
5:26teda ty negativní emoce, ale když je
5:28vyvolám a když to pak nějak
5:29vykomunikujeme, tak mám větší šanci, že
5:32příště ta situace bude už dobrá a nebo
5:35se rozhodnu, já nebudu dělat vlny a
5:38řeknu:„Jo, to se mi líbilo, to bylo
5:39super, děkuju, přesně to jsem si přál a
5:42příště to dostanu zase, že jo." A
5:46tahleta věc se netýká jako jenom dárků.
5:48Ono se to dá říct v úplně každým tom
5:50jazyku lásky, že jo. Na těch dárcích se
5:51to hezky hezky ilustrovalo, ale prostě
5:54může to bejt stejný s tím časem, že jo,
5:56jako jo, jasně, že s tebou chci teďka
5:59trávit čas. No jakože OK.
6:03Ale pokud nechci, tak ten čas nebude
6:06příliš kvalitní. A hlavně si otevírám
6:09dveře na to, aby to takhle bylo dál. A
6:11pak budu ještě míň chtít s tím člověkem
6:13strávit čas, když s ním teď nějakým
6:15nějakej strávím. Nebo třeba,
6:18no ona chtěl chtěla sex a já ne, ale tak
6:23jsme ten sex stejně měli a mně se to
6:24teda nějak trošku znechutilo.
6:26Tak zase mě to oddaluje od toho dělat
6:29to, co upřímně chci. Oproti tomu říct,
6:30hele, já nechci.
6:32může bejt nějakým způsobem posun
6:36k upřímnýmu vztahu.
6:39Takže tohle jsou ty drobnosti. Pokud k
6:42tomu něco máte, klidně se můžete ptát
6:43nebo mít nějaký připomínky. Je to jasný
6:45asi tak to, co jsem tady říkal. OK.
6:48A
6:51teď jako z těch drobností potom plyne
6:56potom plynou jako jako větší věci, kdy
6:59už jde třeba o nějaký strávený chvíle,
7:02strávenej čas někde a strávený kousky
7:05života, takže prostě rodina se vždycky
7:08sejde na Vánoce.
7:11No a tak co to znamená, když tam nechci
7:12bejt? To znamená, že Štědrej večer
7:15neprožiju tak, jak potřebuju já, ale
7:16tak, jak si myslím, že bych měl.
7:19nebo jako
7:22děti, vy za mnou nikdy nepřijedete, co
7:24je rok dlouhej, tak se stavte aspoň na
7:26víkend za svojí maminkou nebo tatínkem.
7:29A teď jako můžete se stavit a znamená
7:32to, že prožijete víkend jinak, než jste
7:34ho chtěli prožít.
7:36A je to samozřejmě na vás vždycky jako
7:39jak si vyberete a co co se rozhodnete
7:41dělat, ale začínají z toho potom být
7:44jako nějaký kousky vašeho života.
7:48který najednou jakoby nepatřily vám,
7:51který najednou prožijete podle někoho
7:53jinýho a ne podle sebe. Jo, že vlastně
7:57jako si řeknete, že by bylo blbý to
7:58neudělat a tím vlastně ztratíte čas,
8:01kterej už vám nikdy nikdo nevrátí. A na
8:04tom vztahu se to hlavně taky nepodepíše
8:05moc dobře,
8:07jo, že jako když někde budete i když tam
8:08nechcete bejt, tak se pravděpodobně vám
8:12tam ještě míň bude chtít příště, zejména
8:13pokud e pokud to bylo na prd, že jo.
8:18A
8:20to potom zase jak jsem napřed dával ty
8:23úplně droboučký věci, pak ty větší věci,
8:25že už to může bejt jako eh nějaký jako
8:28kusy času, tak pak to ale už můžou bejt
8:31celý ty vztahy.
8:33Může to bejt celý vztahy nebo celý
8:34projekty, který budu dělat, i když je
8:37vlastně dělat nechci.
8:39Nechci odejít z práce, protože co bych
8:41si potom počal, co by pak se mnou bylo,
8:44tak jsem v práci, která je na
8:46Nechci odejít ze vztahu, protože co bych
8:48potom dělal, pak bych byl sám
8:51a
8:52nechci odejít ze vztahu s rodičem,
8:54protože mám jenom jednoho rodiče nebo
8:55dva, že jo. Ale e ale vlastně jinou mámu
9:00už nemám, tak eh
9:02co budu dělat? A
9:05partnerský vztah je to stejný. No jako
9:07já bych to ukončil, ukončila, ale něco,
9:10že jo. A nebo začnete něco dělat,
9:14protože si myslíte, že vám to bude dávat
9:17smysl. Teď jste se do toho
9:18naprojektovali a teďka lidi to od vás
9:20očekávají, že to budete dělat dál a vám
9:21už se to dělat nechce. No a tak to
9:23děláte dál, protože vy jste přece ten
9:25člověk, kterej pomáhá ostatním, kterej
9:27dělá, já nevím, charitu, kterej
9:29organizuje nějakou akci už 20 let. 20
9:32let to organizujete, pořád se to děje,
9:34každý rok to je a pak ty píč ono už se
9:36zase blíží a já to teda budu muset jít
9:37jako udělat. A zase je to o tom, že
9:44každý
9:45projekt nebo vztah,
9:48kterj vnitru nechcete a přes přesto v
9:49něm jste, vás stojí energie a kapacitu,
9:52který nemůžete věnovat jinde.
9:55Takže je to od těch úplnejch mikro
9:59mikroakcí
10:01typu sluší ti to, když si to nemyslím
10:03nebo bavilo mě to, když mě to nebavilo
10:05nebo ten dárek se mi líbil, když se mi
10:07nelíbil.
10:08přes ty větší jako strávím někde víkend,
10:14půjdu
10:16sekat dřevo někam, když ho tam nechci
10:18jít sekat, protože co by se stalo
10:21tohleto je třeba věc, která která je pro
10:23mě, kterou jsem si jako musel hodně
10:27jakože, že to lidi hodně bolo, když jsem
10:29prostě někde nechtěl něco udělat, ale
10:30byl jsem třeba, chtěl jsem tomu člověku
10:31pomoct a říkal jsem, já ti klidně
10:33zaplatím někoho, kdo to udělá a on
10:35řekne:„No a to já nechci, já bych chtěl
10:37tvojí pomoc." A já řeknu:„Promiň, ale já
10:39prostě mě nebaví dělat ta věc, takže
10:41jako mám tě rád, jsem ochotnej ti pomoct
10:42a jsem ochotnej zaplatit někoho, kdo to
10:44udělá a nejsem ochoten tam být a dělat
10:45to, protože si svýho času vážím příliš
10:47mnoho na to, abych to dělal, ale můžu s
10:49tebou trávit čas jinak." Eh, často
10:52tohleto lidi urazí.
10:54Eh, přesto
10:56je to něco, co tak chci dělat, protože
10:58nechci trávit čas jiným způsobem,
11:00protože ho mám eh jako omezený množství.
11:03A to potom samozřejmě vede k těm celým
11:05vztahům nebo lidem nebo projektům, kdy
11:07najednou už máme v životě různý entity a
11:11tou entitou můžu myslet někoho živýho
11:12člověka nebo prostě nějakej projekt nebo
11:15cokoliv takovýho,
11:17který tam vlastně mít buď nechceme vůbec
11:20a nebo a to je ještě víc matoucí, je tam
11:22nechceme mít v tý podobě, v jaký tam
11:24jsou, ale nějak je tam mít chceme a tím
11:26si omlouváme to, že jsou tam v tý
11:28podobě, v jaký eh je tam máme, že jo.
11:31Takže prostě třeba příklad s těma
11:33rodičema jako chceme mít nějak v životě
11:35rodiče, ale třeba by nám stačilo je
11:37vidět jednou za čtvrt půl roku.
11:41Ale rodiči potřebujou, abychom je viděli
11:44každý týden. Tak tam jezdíme každý
11:47týden, protože jsou to přece rodiče
11:50a neotevřeme ten nepříjemnej eh rozhovor
11:53tohoto typu. Eh, já třeba, hm, jsem měl
11:58tenhleten rozhovor s mojí mamkou, která
12:00vždycky říká: „Martij, zavolej mi." A já
12:03říkám: „Mami, já tě ale nechci volat." A
12:06a ona říká: „Já tě chci slyšet." A
12:08říkám:„ když chš slyšet, tak zavolej.
12:09Mně nevadí ti vzít ten telefon, když mi
12:11chceš zavolat a bavit se s tebou, ale
12:14nemám [odkašlání] chuť si to iniciovat
12:15sám, protože mi na to to to nepřijde na
12:17mysl a protože zrovna v tu chvíli eh se
12:20mi do toho jako nechce. Na druhou
12:22stranu, když někde jsem a ty mi zavoláš
12:23a já to zvednu, tak mě to jako nevadí,
12:25ale prostě nemám nemám tam tu potřebu a
12:28bylo by za mě vlastně neupřímný volat ti
12:31proto, aby ty sesítila líp, když já to
12:33nechci udělat. Přesto jako tohleto říct
12:37je do nějaký míry těžký a spousta lidí
12:39řekne jako: "Fuj, toleto ne, tak se
12:40radši přemož." Eh, myslím si, že to
12:44přemoci se by pak znamenalo, že to budu
12:47dělat s odporem. Teďka, když mi volá,
12:50sice mi volá jenom ona mě a já jí ne,
12:52ale nevadí mi to. Není to, že bych
12:54prostě jako ježiš, tak to, ale prostě
12:58jako jo, zvednu to, pokecáme. Jsem s tím
13:01jako spokojenej, ale když bych najednou
13:03si z toho udělal povinnost, že bych měl
13:05každej měsíc zvednout telefon a zavolat,
13:08tak předpokládám, že se mi ty hovory do
13:11půl roku sprotiví.
13:15A
13:17to potom vede do čtvrtý fáze toho a to
13:22je, že najednou žijete život, kterej
13:24není váš.
13:26Když to dostatečně nakupíte,
13:29tak už to najednou nejste vy a žijete
13:33život někoho jinýho
13:35a celý to směřování toho života najednou
13:40není vaše, ale je podle někoho jinýho,
13:42abyste někoho nezklamali, abyste nějak
13:44nevypadali.
13:45A myslím si, že tydlety čtyři fáze,
13:48který jsem popsal, jako vedou jedna k
13:50druhý, že z těch úplně malinkch
13:53neupřímností,
13:54líbilo se mi to, bylo to v pohodě a tak
13:57se dostáváme do těch větších. Jasně,
14:00strávím s tebou den, přijedu k tobě na
14:02víkend, se dostáváme do těch ještě
14:04větších.
14:05Jo, chci tě mít v životě, jo, chci s
14:07tebou chodit, jo, chci tady pracovat.
14:09A z toho se pak dostáváme ještě dál a
14:12pak vlastně zjistíme, že to, co žijeme,
14:14není to, co chceme žít, protože to je
14:16něco úplně jinýho. A samozřejmě záleží
14:18do jako kam si to, kam si to dovolíme
14:20pustit a každej může být v nějaký tý
14:23fázi z něčeho, že jo, jakože prostě
14:26myslím si, že drtivá většina lidí bude
14:27minimálně v tý první fázi, že občas
14:29řekne nějaký jako jo, mám z toho radost,
14:32když to tak není. Eh, ale myslím, že
14:35spousta lidí to má potom i jako to jde
14:37dál.
14:38Pořád si myslím, že většina lidí bude
14:40mít v životě aspoň nějakýho člověka nebo
14:42nějaký projekt, který tam mít prostě
14:43nechce, ale z nějakýho důvodu ho nechce
14:44odstřihnout,
14:46i když jim to nevyhovuje
14:48a pak budou nějaký lidi, kdy ono když si
14:50těch lidí nebo projektů do toho života,
14:52který tam jako nechcete mít, pustíte už
14:53jako několik, tak už v podstatě žijete
14:56život, kterej není váš, protože jako ono
14:58jo, dobré, jde jako žít si spokojenej
14:59život a někdo tam bude mít rodiče,
15:01kterýho nechce třeba, nebo někdo tam
15:03bude mít příbuznýho, který ho tam zrovna
15:05ne nemusí a tak Ale když se vám to
15:08nastřádá a jednak chodíte do práce, do
15:09který moc nechcete chodit, jednak třeba
15:11žijete s partnerem, s kterým nechcete
15:13žít a bavíte se s rodičema, s kterejma
15:15máte na vztah, no tak co vám z
15:16toho života v podstatě jako zbejvá?
15:19A často je to o tom, že lidi nechtějí
15:23prožít tu počáteční bolest řešení toho,
15:27vyhýbají se jí a to pak přináší daleko
15:29větší bolest, protože aby ta bolest eh
15:32nějakým způsobem jako přešla,
15:36tak je potřeba jít napřed naproti. Musí
15:39to bejt napřed horší, aby to pak mohlo
15:40bejt lepší.
15:42Jo, tole tole je celkem univerzální
15:45princip jako seberozvoje, kterj jako ne,
15:48že by to nešlo bez toho, ale jako nebo
15:51takhle, ne, že by neexistovaly případy,
15:52kdy by to takhle být nemuselo. Někdy tam
15:55ta bolest potřebná není, ale myslím si,
15:57že celkově drtivá většina toho, když se
15:59v něčem posunu, má ten průběh, že to je
16:03napřed lepší, aby to pak mohlo bejt
16:05horší.
16:06A ve vztazích mi přijde, že to platí
16:07jako
16:09skoro univerzálně, jakože jasně, občas
16:11se stane, že mi bude něco ve vztahu
16:13nevyhovovat a já k tomu člověku přijdu a
16:16řeknu, že mi to nevyhovuje. On řekne
16:17třeba: "Uf, ty vole, mě taky ne, tak to
16:18můžem změnit." E, ale je to spíš jako
16:22míň častý. Daleko častější to bude, že
16:24mi v tom vztahu něco nevyhovuje, já
16:25přijdu a ten člověk do a teď a
16:27teď to bude bolet, že jo. A bude to
16:28bolet oba. A vyhýbání se tý bolesti
16:31přináší ještě větší bolest a čelení tý
16:34bolesti přináší její postupný řešení a
16:36hlavně zlepšení toho vztahu.
16:38E
16:40myslím si, že to nežití života,
16:44který je váš, ale žití života, který je
16:46něčío, někoho jinýho, e,
16:51si často lidi uvědomujou,
16:54když
16:56e čelí smrti.
16:58A mluví o tom často lidi, který právě
17:01pracujou s lidma, který čelí smrti a
17:03říkají, že jedna z nejhorších věcí,
17:04která se stává před smrtí, je, ty vole,
17:06já jsem žil něco jinýho, než co jsem
17:07chtěl vlastně žít. Jenže když si to
17:10uvědomíte, když někde umíráte, tak je
17:12pozdě. A jako celej ten život bylo dost
17:15času, ale vy jste vlastně jako nevěděli,
17:18kdy umřete. Ale někdo měl celej život
17:20dost času, pak umírá v 70 a stejně si
17:22říká:„Ty vole, lidi, já jsem vlastně
17:22nedělal to, co jsem chtěl dělat."
17:25>> [odkašlání]
17:25>> A jenže někdo může umírat ve 30 a
17:28zjistí, že nedělal to, co chtěl dělat,
17:30protože mu si myslel, že mu zbejvá ještě
17:32dalších 30 nebo 40, ale ono mu nezbejvá,
17:35protože nikdo nevíme, jestli nám zbejvá
17:38skoro nic a nebo ještě dalších 30, 40,
17:41že jo, a někomu i víc. Jsou tady i
17:44výrazně mladší lidi než já. E
17:49myslím si, že
17:53krása na smrti
17:56je to, že nám ukazuje, co je důležitý.
18:00Je to dobrá vlastnost smrti.
18:03Přiměje nás
18:05zaměřovat se na důležitý věci. A
18:10já jsem v životě už stál velice blízko
18:11tváří tvář smrti a bylo to dobrý.
18:16Protože jsem měl to docela nějakým
18:18způsobem natrénovaný,
18:20i když jsem předtím nestál reálně tváří
18:22stář smrti, ale vy si to můžete
18:24dostatečně nacvičit. Jde to, jde to
18:27meditacema, jde to změnnejma stavama
18:30vědomí a jde to i jenom tím, že o tom
18:31dostatečně přemýšlíte.
18:33E, naše civilizace, naše kultura je od
18:38smrti hodně odtržená.
18:41Existujou kultury, kde to tak není a kde
18:44s tou smrtí jako pracujou a kde je
18:46součástí.
18:47Naše kultura to takhle nemá a naše
18:49kultura tu smrt jako děláme trošku tak
18:51jako, že tady s náma není a spousta lidí
18:53to tak má i aktivně jako ježíš, o tom
18:55nechci slyšet, o tom se nemluví a tak
18:57dále.
18:59A na druhou stranu, e,
19:03ona tady samozřejmě je, protože to čeká
19:05úplně každýho a
19:08myslím si, že je dobrý jí dřív, než k
19:11nám přijde,
19:13nějakým způsobem se s ní seznámit,
19:16zkamarádit a využívat to, co nám může
19:20dát.
19:22A ono nám může dát to zamýšlení nad tím,
19:24co potřebujeme.
19:26Takže
19:28je dobrý si představit,
19:31že jste na tý smrtelný postel a co byste
19:33si tam teďka říkali.
19:35Víte, že umřete zejtra, za tejden, za
19:39měsíc a teď si řeknete, co co
19:42jsem neudělal, že jo? A mně tohleto
19:45hodně pomáhá. Já toleto dělám každejch
19:48pár měsíců, že si dám nějakj čas sám se
19:51sebou.
19:52A říkám si, tak Urzo, teďka ses
19:55dozvěděl, že umřeš zejtra.
20:01Pak si zkusím to stejný za tejden, za
20:04měsíc, za rok. A teď je otázka,
20:07čeho bys litoval a co bys šel udělat.
20:11A typicky, když mám něco, co bych šel
20:13udělat, tak to jdu udělat.
20:15A je dobrý s tím pracovat ve více
20:16horizontech.
20:18Takže prostě
20:20když zjistím, co by mě, co bych šel
20:21udělat, třeba kdybych uměřel zejtra, tak
20:24je dobrý to jít co nejrychlec udělat. A
20:27když si představíte, co by vás mrzelo
20:28nebo co byste chtěli udělat a když byste
20:31umřeli za měsíc nebo tak, tak to prostě
20:32běžte udělat. A
20:35je to takový to jako, že ten člověk, ty
20:36vole, a já jsem chtěl cestovat a já jsem
20:37chtěl tomhletom prostě, já jsem chtěl
20:39někomu něco říct, já jsem mu chtěl říct,
20:41že ho mám rád. nebo ještě ještě líp
20:42jakože prostě když jako co jste někomu
20:43neřekli,
20:45on pak může taky umřít ten člověk, že
20:46jo. To nemusíte umřít vy, v může ten
20:48člověk a kdykoliv a já tím nějakej jako
20:51čas strávím, dělám to pravidelně a mě to
20:55drží na nějaký správný cestě žít plnej
20:58život a vědět, že vlastně to, co žiju,
21:03je to, co chci žít, to, co mě baví a to,
21:05co mě naplňuje. [odkašlání] A myslím si,
21:08že strávit každý jako čas od času
21:12nějakou dobu se sebou o samotě a se
21:16smrtí je moc hezký, protože vás to na tu
21:19smrt jednak může připravit
21:23a jednak vám to taky může někdy
21:24zachránit život. Mě to do nějaký míry
21:26život zachránilo, protože když jsem tý
21:29smrti pak opravdu čelil, tak nepřišla
21:31panenka do co jsem neudělal a
21:33tak, protože jsem věděl, že jsem
21:35připravenej.
21:37a že mi nic moc jako nechybí, že že
21:39nepotřebuju teďka jako jít a celý
21:40všechno překopat a tak a že prostě když
21:42bych umřel, tak jako doteď jsem dělal to
21:44nejlepší, co jsem mohl. Jako nechci
21:45umřít, ale je dobrý bejt připravenej
21:48umřít.
21:50A myslím si, že čím víc pustíte smrt do
21:54vašeho života,
21:56tím víc vás to posune k autenticitě.
22:00Protože když už jste na tý smrtelný
22:02posteli a tak už vám to vlastně jako
22:08najednou spousta těch věcí, který se
22:09předtím zdály jako, že to přece nemůžu
22:11udělat, co by si pomysleli lidi a tak,
22:12tak najednou už je to jedno.
22:14A třeba bylo zajímavý, jak eh a to je
22:19teda příklad z politiky, ale ale i tak
22:21eh možná si pamatujete Standu Gros, eh
22:26jak si vytuneloval peníze a on než
22:28umřel, tak to právě přiznal, když už
22:30věděl, že umře. Tak a což bylo jako
22:32hezký, ale říkal to, co si já říkám je,
22:36ty vole, o co líp by se mu nejspíš žilo,
22:39kdyby to přiznal dřív, o co lepší mohl
22:42mít ten čas od tý doby, co to přiznal do
22:45tý On by třeba mohl mít horší čas z
22:46hlediska toho, co by si o něm myslelo
22:48okolí, ale o co víc by to bylo lepší v
22:51něm, že jo. Protože když měl tu potřebu
22:53to říct, tak mu to zjevně nebylo jedno,
22:54že jo.
22:56Protože obecně, když se lidi chtějí na
22:58smrtelný posteli k něčemu přiznat, tak
23:00to znamená, že to tíží. Proč je to
23:03důležitý? Protože když najednou tý smrti
23:05čelí, tak ty nedůležitý věci jdou
23:07stranou a ty důležitý věci tam zbejvají.
23:10A pokud
23:12byste na smrtelný posteli chtěli říct,
23:15ty vole, já jsem něco vytuneloval nebo
23:17já jsem něco fakt blbýho udělal, zkuste
23:19se zamyslet nad tím, jestli to náhodou
23:20nechcete říct teďkonc. Protože pokud je
23:23to tak důležitá věc pro vás, že byste to
23:25chtěli říkat na smrtelný postě a chtěli
23:27byste tím trávit ten poslední čas, kterj
23:29chcete říct, tak je velice
23:30pravděpodobný, že vás ta věc stíží a že
23:31je pro vás prostě velká.
23:33Někomu se omluvit, někomu něco říct, k
23:38něčemu se přiznat, něco si připustit.
23:41Tohleto všechno jsou věci, který podle
23:42mě e který podle mě můžou bejt eh který
23:47podle mě můžou bejt důležitý.
23:49A
23:51ta autenticita
23:54znamená
23:55žít svůj život a ne život někoho jinýho.
23:59A ten někdo jinej může bejt kdokoliv. To
24:00můžou bejt naši rodiče, to může bejt
24:02společnost, to může bejt nějaký
24:03očekávání, to může bejt, že něčím jsme
24:06hrozně dobrý a všichni nám říkají, jak
24:08jsme v tom dobrý. A my to děláme,
24:10protože chceme slyšet o těch lidí, jak
24:11jsme dobrý, ale zapomeneme, že už nás to
24:13vlastně ani nebaví a že to není něco,
24:15čemu se jako reálně chceme věnovat, ale
24:17že je to spíš něco, co děláme z toho
24:19důvodu, abychom byli dobrý, že jo.
24:23A
24:24mně se vždycky hodně líbí takový ty
24:26příklady těch lidí, který prostě mě to
24:28vlastně někdo psal, mě někdo psal
24:29takovej hezkej email, e, že mu svobodnej
24:32přístav a moje povídání pomohlo v tom,
24:35že dělal, já nevím, co, dělal,
24:36finančního poradce nebo něco takovýho a
24:39šlo mu to, byl bohatej, všichni z toho
24:41měli radost, byl nadšenej a tak a já
24:43psal: "A teď jsem v kuchyni a vařím a
24:45jsem šťastnej."
24:47A on byl fakt dobrej právě v tom, co
24:49dělal předtím. A právě proto, že v tom
24:51byl fakt dobjý a že v tom uměl vydělat
24:52fakt hodně peněz, tak se s tím blbě
24:54končí, protože to všichni oceňujou, že
24:56jo. Ocení vás doma, že přinesete hodně
24:58peněz, najednou jste ten někdo, že jo.
25:01Ocenějí vás rodiče, ocení vás vlastně
25:02všichni, když vidí, jak jste schopný.
25:04Ocení vás šéf, ocení váš kolegové v
25:06práci a kolegové z práci s váma chodí a
25:07ptají se tak co, jak to jde, jak to
25:10děláš, poraď nám s tím. A vy to děláte,
25:13protože jste v tom dobrý.
25:16A ten týpek si pak řekl, ty vole,
25:19na to. a šel vařit a není nějaký
25:21vysprostvenj šéfkuchař, prostě někde je,
25:23škrábe tam brambory a a prostě valí
25:26řízky nebo nevím, co tam dělá a prostě
25:28si to užívá. A už nemá lidi, který by k
25:31němu shlíželi, který by říkali, ty vole,
25:32ty seš úplně úžasnej v tom, ale užívá si
25:35ten proces. A
25:38to si myslím, že je vlastně to, co je
25:42nakonec to, co je nakonec důležitý.
25:47Myslím si, že šíleně osvobozující je
25:51transparentnost.
25:53A já nesnáším, když se toleto slovo
25:55používá v nějaký politice nebo státní
25:56správě, ale e když ho
26:00když ho používám takhle, tak tím myslím
26:03neskrývání
26:04a můj ideál a teď mluvím čistě o sobě a
26:08neříkám, že máte mít takovej ideál taky,
26:10protože vím, že jako i lidi, který
26:12nepovažuju za lidi, který by třeba se
26:13nezabejvali seberozvojem a tak, tak mají
26:15kolikrát opačnej nebo výrazně odlišnej
26:17ideál. Ale můj ideál je být plně
26:20transparentní, což znamená nemít žádný
26:21tajemství, což znamená, aby všichni
26:22všechno o mně věděli. Úplně všichni i
26:25úplně cizí lidi. Prostě pořád nevím, jak
26:27bych to, ale stejně mám nějaký věci, s
26:28kterýma nevím, jak to řešit. třeba jako
26:31přemýšlím právě jako o tajemstvích, co
26:32mám a pořád se jich zbavuju, zbavuju,
26:35pořád ještě ale nikam veřejně nenapíšu
26:37třeba eh heslo od svý bitcoinový
26:39peněženky, že jo. Jako můj se pořád
26:43nikam jako nezveřejnil,
26:45ale jako pořád jako to neznamená, že to
26:48nemusí být nakonec ideál. Nevím zatím
26:51jak to provést týdletý věci, ale jako
26:54nevzdávám se toho hypotetickýho ideálu a
26:56rozhodně bych nakonec chtěl bejt člověk,
26:59kterj prostě nemá tajemství a kterej o
27:01kterým ví všichni všechno.
27:04A přijde mi, že takovej pocit musí bejt
27:07neskutečně osvobozující a vidím to, jak
27:09moc je osvobozující. čím více k tomu
27:11ideálu blížím, jak moc je mi lehko.
27:15A
27:17pokaždý, když něco pustím,
27:19tak je to potom jako je to potom jako v
27:22pohodě. Já si třeba pamatuju, když jsem
27:27začal cvičit,
27:29tak
27:30lidi, tak jsem nechtěl, aby někdo věděl,
27:33že cvičím. Bylo to pro mě hrozně
27:36nekomfortní. Takže to věděla jíťa,
27:39věděla to zhrka a nesměli to nikomu
27:42říkat, že doma cvičím
27:44a a to bylo moje tajemství
27:48a a teďka to říkám tady a ono to bude na
27:51internetu, že jo.
27:52>> Se až divím.
27:54No a to už jsem já už jsem to určitě řek
27:56mockrát a
27:58snažím se pracovat s těma věcma, že
28:00vždycky jsou na začátku nějaký takovýdle
28:02a časem na sebe vykecám třeba na streamu
28:05nebo něco takovýho a tohleto se jakože
28:07fakt děje jako opakovaně, že prostě eh
28:10vždycky někde na internetu na sebe
28:12vykecám věci, který jsem ještě před
28:14nějakou dobou považoval za zcela
28:15soukromý a nikdo je nesměl říkat a
28:19jakože [odkašlání]
28:21zjišťuju, že čím víc to dělám, tím tím
28:23víc mi zkracuje ta doba, jakou to trvá.
28:27Takže prostě
28:29třeba dřív to mohlo trvat třeba rok, pak
28:32to trvalo o několik měsíců a teď bych
28:33řekl, že už jako ten jako ta doba od
28:36ježišmarja, to je strašně tajný a ví to
28:38moje nejbližší na hele, řeknu to o sobě
28:40na live streamu, eh, je už myslím malý
28:44měsíce jako a dá se to a je to fajn a je
28:49to ulehčující a ulevující, protože
28:53když nejsme transparentní a máme
28:55tajemství, tak ty tajemství nás tížej,
28:58protože je musíme střežit, protože se
29:00bojíme, že je někdo odhalí a čím horší
29:02to tajemství je, tím víc máme strach, že
29:04to někdo bude vědět.
29:06Takže eh ono nám to pomáhá i jako z
29:11hlediska nějakýho stresu, z hlediska
29:14fyzickýho z hlediska těla. třeba e tím
29:18jako já si myslím, že my jsme na to e
29:20jednou jsme nad tím bádali síťou, jak
29:23to, že mě s mým životním stylem vůbec
29:25nebolej záda a dítěa říká:„Tu budeš mít
29:29strašně zatvrdlý, jenom o tom nevíš,
29:31protože nemáš kontakt s tělem, furt
29:32sedíš a vůbec se nehejbeš, takže tě
29:34prostě bolej záda a nebo zíš." A ona
29:36říká: „Počkej, já ti chci za ná
29:37šáhnout." Šáhala, začal mi tam masírovat
29:38a ty vole, ty nemáš zatvrdlý. a pak
29:40říká: "To je tím, ty že seš
29:43furt tak uvolněnej." A a je pravda, že
29:48já se svým životním stylem, kdybych
29:50nebyl tak uvolněnej, tak mám záda už
29:51úplně v Ale vzhledem k tomu, že
29:53já prostě nemám vůbec potřebu jako se
29:55nějak jako takhle, já prostě ležím
29:57vlaju, prostě jsem rozkydlej a
30:02pro, ale myslím si, že je to proto, že
30:04nemám pořád nějakou obavu, nemám pořád
30:06potřebu bejt ve střehu. Nemám furt jako
30:08ty vole, co se stane, ty vole, co když
30:09někdo něco zjistí, co což něco? A jako
30:11čím víc si toho pouštím a čím víc se
30:14dostávám do toho bodu toho bytí
30:16absolutně transparentní, tím méně se mi
30:19stane takový pocit jako do
30:21prostě něco. Jo a
30:24v momentě, kdyby se mi povedlo dostat se
30:26do bodu nemít tajemství, tak v tu chvíli
30:30je to absolutní lehkost. Je to prostě
30:32úplně jenom jako co prostě jsem jenom.
30:36A
30:38jako přijde mi, že i když jsem v tom byl
30:40vždycky docela daleko, tak se v tom dají
30:43dělat furt další a další a další kroky.
30:45A nakonec už teď spíš narážím na to, že
30:50moje okolí nechce, abych o sobě říkal
30:52informace, ne že mně by se to samotnýmu
30:54vadilo.
30:56E
30:57a to je věc, o který se budeme bavit i
31:01ohledně my tady budeme mít nějaký
31:03workshopy radikální upřímnosti. A ten
31:05týpek jmenuje se Brad Blanton, co
31:06radikální upřímnost vymyslel. Toho vám
31:08nebudu doporučovat tolik jako
31:10Rosenberga, protože k němu mám spoustu
31:11výhrad. Jako Rosenberg má tu nenásobnou
31:13komunikaci a a Blant má tu eh
31:18tu radikální upřímnost. E tak
31:22věc, kterou s tím hodně souhlasím, on je
31:25on byl terapeut a
31:29vlastně v rámci těch terapií hodně řešil
31:31nějaký psychosomatický věci a zjišťoval,
31:34že když ty lidi začali bejt upřímní a
31:36řekli tajemství, tak se toho strašně
31:37často jako zbavili. Což znamená, že on
31:40léčil problémy jako typicky on říkal, že
31:43to bude nespavost, špatný trávení,
31:46prostě nějaký zácpy, eh, neurózy, e, já
31:51nevím, on to tam všechno takhle jako
31:53vyjmenovával, prostě nějaký jako obecně
31:55špatní funkce těla nebo nějaký sexuální
31:57problémy, neschopnost dosáhnout orgazmu,
31:59eh, nevím, vyjmenovával tam prostě
32:02šíleně moc věcí, který z jeho zkušenosti
32:06eh se řešili tím, že v podst se tě šel k
32:09tomu, hele, co je tvoje největší
32:10tajemství? Běž a řekni to tomu člověku,
32:12před kterým to nejvíc tajíš. A velice
32:15často tole jako pomohlo prostě. a že to
32:18pomohlo s něčím úplně jako jako s věcma
32:20typu nespavost, zácpa a tak dále, tak
32:23prostě řešila jako a jako říkala tam
32:25hustý věci prostě jako typu podvedla
32:27jsem manžela a pak jsem šla na potrat,
32:29jsem jako se silně katolický rodiny a
32:32neví to manžel, neví to moji rodiče,
32:33neví to nikdo, že jo. A on říká: „Běž,
32:36řekni to manželovi, rodičům, všem
32:38prostě.
32:39A
32:41>> ne vždycky to ty vztahy jako přežili,
32:44ale v podstatě vždycky, když to ty lidi
32:45byli ochotní udělat, tak se jim výrazně
32:47fyzicky ulevilo od toho, co v sobě měli,
32:50protože všechny ty věci, který v sobě
32:51držíme, se někde jako projevěj.
32:55A ten týpek věří a já s ním v tom docela
32:58souhlasím, že není možný v sobě držet
33:01velký tajemství,
33:03který je jako pro nás, my ho považujeme
33:06za nějaký temný jako tajemství.
33:09aniž by nám to nějak ubližovalo, aniž by
33:10se to někdo projevovalo, aniž by nás to
33:12nějakým způsobem zžíralo.
33:15A tohleto mi přijde vlastně dobrý,
33:16jakože se můžeme, že si můžeme sami
33:19pomoct tím, že se nějakým způsobem jako
33:23osvobodíme
33:25a že je to na nás a že můžeme vlastně na
33:28sebe říkat věci, který jsou třeba
33:32nějakým způsobem jako pro nás samotný,
33:35blbý. A já teďka právě v důsledku toho,
33:39že jak jsem se připravoval na tenhleten
33:40kurz, tak jsem si právě přečet celou
33:41radikální upřímnost a nastudoval jsem
33:43si, sledoval jsem spoustu nějakejch
33:45workshopů na to a tak a sám jsem s tím
33:46jako začal něco dělat, i když můj život
33:48byl dost upřímnej i předtím, ale jako
33:51ono mi to potom ukázalo, že spousta věcí
33:53se dá jako posunout,
33:55tak jsem to začal dělat a začal jsem
33:56všem všechno říkat a co jsem co jsem v
34:00minulosti a podobně. A jako
34:04většinou na to ty lidi reagovali daleko
34:05líp, než jsem si myslel, že na to budou
34:06reagovat,
34:08což je zajímavá zkušenost.
34:11A mně se fakt jako ulevilo. Takže prostě
34:14v momentě, kdy jako říkám těm lidem, co
34:19jsem třeba v minulosti vůči nim udělal a
34:21co vůči nim v minulosti bylo blbý a
34:25ještě jsem to prostě třeba nějakým
34:29způsobem zatajil nebo tak, tak eh tak mi
34:34to vlastně ulevilo a jak říkám, ty věci,
34:39který jsem přiznával a který mě tížily v
34:41porovnání s těma věcma, který třeba on
34:43psal v tý knížce a tak byly docela jako
34:45spíš jako menší a i tak jsem cítil úlevu
34:49a tím pádem jak obrovskou úlevu musí
34:51cítit někdo, kdo přizná prostě něco, co
34:54je fakt nějaký úplně jakože obří
34:56tajemství.
34:59A
35:01další věc, proč si myslím, že je dobrý
35:02bejt autentický a pořád je to jenom
35:04rozvíjení tý první věty. Pořád platí, že
35:05ta první věta, kterou jsem řekl na tý
35:07přednášce, je v podstatě úplná a
35:08vyčerpávající odpověď. To všechno, co
35:10tady říkám, je jenom eh jsou vlastně
35:13jenom nějaký důsledky, který to má. Eh,
35:16bez autenticity
35:18nemůžeme věřit, že nás má někdo skutečně
35:21rád.
35:24V momentě, kdy lidem prezentujete masku
35:25a ne sami sebe, tak je jasný, že
35:27nevěříte, že ty lidi vás mají rádi. A
35:29ono toleto je jako vaše podvědomí, že
35:31jo. Prostě e vy si to nemusíte takhle
35:33uvědomit na na vědomí bázi a na vědomý
35:36úrovni, ale když prezentujete lidem
35:39nějakou lepší verzi sebe, než jaká jste
35:41a ty lidi vás mají rádi, tak vy víte, že
35:43nemají rádi vás. Vy víte, že mají rádi
35:46vás mínus vaše temné tajemství. A to, co
35:49vám vaše podvědomí může říkat a
35:51pravděpodobně říká. A jinak by to nebylo
35:52temné tajemství. Je, kdyby to temný
35:54tajemství znali, tak by už vás neměli
35:56rádi. Což v podstatě znamená, že
36:00autenticita je podle mě nutná podmínka k
36:03tomu, abych věřil, že ty lidi mě mají
36:06rádi. A čím méně jsem autentickej, tím
36:09méně je možný, abych věřil, že mě ty
36:12lidi mají rádi, protože jim dávám něco
36:13jinýho než sám sebe. Takže já vlastně
36:16nevidím, že oni mají rádi mě. Já vidím,
36:18že oni mají rádi mě mínus něco. A teď
36:23ono je klidně možný, že pro ty lidi by
36:25to bylo nakonec úplně jako jedno a budou
36:27mě mít rádi furt stejně. Jenže i kdyby
36:29to tak bylo, tak já nebudu věřit, že mě
36:31mají rádi, protože pokud ta věc, kterou
36:33jim tajím, je pro mě tak důležitá, že
36:34jim jí radši tajím, tak pravděpodobně
36:36proto, že věřím, že pro ně by to
36:37důležitý bylo, i když by to ve
36:39skutečnosti tak nebylo.
36:41Takže třeba, já nevím, eh,
36:45kdybych
36:46h
36:48řekněme, že budu člověk, kterej
36:51se tváří, že třídí odpad a netřídí ho a
36:54teď si myslí, že jeho okolí by ho za to
36:56strašně jako odsoudilo, že netřídí
36:58odpad. třeba, že je v nějakým takový to,
37:00ale řekněme, že se pletu, že tomu okolí
37:02by to bylo jedno, že by měli furt stejně
37:05rádi, ale stejně já budu míň věřit, že
37:08mě mají rádi, protože jinak bych jim to
37:09netajil, že jo. Když bych věděl, že mě
37:10budou mít rádi i tak, tak a že s tím
37:12budou v pohodě, tak jim to řeknu prostě.
37:14Ale protože si myslím, že jim to
37:15potřebuju tajit, tak v tu chvíli budu
37:18méně věřit jejich lásce, i kdyby ta věc,
37:20kterou se dozvěděli, vlastně nebyla
37:22vůbec relevantní.
37:25E takže toleto je vlastně jako další
37:28důvod.
37:30A potom možná
37:32řeknu
37:34důvod, kterej je asi
37:37abstraktní,
37:38ale pro mě asi nejsilnější. Možná proč
37:40bejt autentickej. Bez ohledu na to
37:42všechno, co jsem teďka řekl.
37:45Podle mě ta autenticita vytváří obrovsky
37:48silný pocit uvnitř mě, že to, co dělám,
37:52je v pohodě, že dělám to nejlepší, co
37:53můžu a o ten pocit se dá opřít i ve
37:56chvíli, kdy jsem fakt v
37:58A
38:00lidi mi často říkají prostě, jak to, že
38:03něco zvládneš, jak to, že seš schopnej
38:05se s tím vypořádat,
38:07nebo jak to, že když seš v tak
38:08eh to nejdeš celý prostě jenom
38:12vysabotovat a nesereš se z toho, ale
38:14spíš se máš tendenci nějak zvedat.
38:17A já si myslím, že to je pro tole, že
38:19žiju to, co chci žít, to, co považuju za
38:22správný, to, co mě naplňuje, to, s čím
38:24jsem v pohodě, to, za co se můžu
38:27postavit.
38:29i navzdory tomu, že to někdy třeba není
38:30výhodný, i navzdory tomu, že to někdy
38:32bolí, i navzdory tomu, že mě se to někdo
38:35odsoudí, nebo že mně za to spousta lidí
38:38odsoudí a dokonce většina. E
38:41to, co z toho mám, je neskutečně dobrej
38:45pocit, o který se můžu opírat a můžu
38:48říct, ty vole,
38:50já jsem prostě já a můžu se na sebe
38:55podívat do zrcadla a neříci si,
38:57to je blbý. A říct si jo, tak dělal, cos
38:59mohl.
39:01A
39:03myslím si, že tenhleten pocit s tou
39:05autenticitou šíleně moc souvisí.
39:08Je to ohledně nějakýho žití podle svejch
39:11vlastních
39:13principů nebo zásad nebo hodnot.
39:16A neznamená to, že nikdy neuklouznu.
39:17Spousta rád uklouznu. Jak rád bych byl
39:21neustále respektující, jak rád bych
39:23neustále mluvil nenásilnou komunikací,
39:25jak rád bych nehodnotil
39:27to všechno bych moc rád. A stejně furt
39:30hodnotím a stejně se mi děje, že
39:33nerespektuju lidi. Stejně
39:36nenásilná komunikace je taková
39:38nedostižná modla.
39:41Já bych tak někdy chtěl udělat pobyt na
39:42nenásobnou komunikaci a tak moc si v tom
39:44nevěřím, protože jsem tak strašně
39:46špatnej.
39:47A každopádně
39:51já vím, že proto dělám, co můžu a že se
39:55nevyseru na svoje ideály nebo hodnoty
39:57jenom, proto, že si většina lidí bude
39:59myslet, že je to blbej nápad.
40:01Samozřejmě u hodně blízkejch lidí je to
40:02o to těžší a je strašně těžký si to jako
40:05prosadit, když jdu dělat, já nevím, ne
40:08poslušnosti a e porušovat zákony a
40:11riskovat tohle a riskovat tamto, tak je
40:14někdyž těžký jako si to ustát, když
40:18potom člověk má okolo sebe lidi, který
40:19dokon prostě jako to je píčovina
40:22a každej řekne nějakej jinej důvod, proč
40:24je to píčovina. A já vím, že bych to
40:26mohl neudělat a že by v tu chvíli bych
40:28měl větší klid.
40:31Ale zároveň
40:33bych měl trošku míň ten pocit, o kterým
40:35jsem mluvil,
40:36když jdu spát, když se ráno probouzím,
40:40když jsem úplně v když to v
40:41životě když vidím, že to okolo
40:43sebe nedávám, tak je pořád lepší to
40:45z toho, že vím, že jsem udělal to
40:47nejlepší, co jsem mohl, to, co jsem
40:48chtěl, to, co vycházelo ze mě a jo, tak
40:51jsem to No, ale je to pořád
40:54lepší pocit, než to neudělat a pak
40:57litovat toho, že jsem to neudělal.
41:01A
41:04na konci
41:05bych to asi uzavřel citátem,
41:10který bude i v poslední takový
41:12pokapitole mojí knížky Anarchoagorismus.
41:15A je to vše, co ztratíme díky vlastní
41:19autenticitě, je bez tak klam.
41:23Já jsem to přeložil z angličtiny. V
41:26angličtině to zní mnohem líp a já jsem
41:28strašně dlouho jsem se s tím
41:29překladem, protože mi to todle je
41:31nejlepší verze, kterou jsem z toho
41:33vykřesal. A v angličtině je to e
41:37all everything we lose by being real is
41:41fake.
41:43Takže prostě o cokoliv přijdeme tím, že
41:46jsme autentický, byl klam a nebylo to
41:49opravdový.
41:50Jakože pokud ztratíte kamaráda, protože
41:53jste autentický, tak to nebylo opravdový
41:55přátelství, protože v tom přátelství
41:58jste nebyli vy, ale byla tam nějaká vaše
42:00verze, která nejste vy. Když ztratíte
42:03partnera, protože jste autentický, tak
42:05je to ten stejnej případ.
42:07Když ztratíte práci, protože jste
42:09autentický, je to furt to stejný.
42:11Neexistuje nic, co byste ztratili tím,
42:13že jste skutečný, autentický, že jste to
42:15vy. A ono by to ve skutečnosti celý
42:17nebylo fake nebo celý prostě, že by to
42:20nestálo na nějakým základě, kterj prostě
42:22není pravdivej, kterej je klam. Takže to
42:26ten citát vás vybízí:
42:29"Buďte autentický, protože všechno to, o
42:33co kvůli tomu přijdete, stejně nebylo
42:35skutečný. Vy jste si mohli vybudovat
42:38něco, co nestojí na reálnejch základech.
42:41Teď to máte, můžete si toho užívat, ale
42:43stejně si to nikdy dokážete užít naplno,
42:45protože vy jste ti, kdo víte,
42:47že to není postavený na reálnejch
42:49základech a
42:52není ani možný, abyste to nevěděli,
42:55protože
42:57kdybyste to nevěděli, tak nemáte potřebu
43:01nic hrát, že jo. Takže
43:05o cokoliv přijdete tím, že jste upřímný,
43:08tak stejně nebylo skutečný a na základě
43:13toho
43:15bych se snažil volit prostě upřímnej
43:17bejt.
43:20To je za mě pro tuhle
43:24přednášku asi všechno.
43:27Děkuju. Chtěl bych se zeptat, jestli k
43:29tomu máte někdo nějaký připomínky nebo
43:31otázky a i pokud byste chtěli, abych
43:34vystřihl z kamery, tak je klidně
43:35vystříhnu z kamery. A a pokud ne, tak si
43:39dáme čtvrt hoďky pauzu a pak budem
43:40pokračovat. A pokud jo, tak ještě můžeme
43:43strávit pár minut otázkama nebo
43:44připomínkama a pak si dáme pauzu aspoň
43:4610 minut.
43:48Ano.
43:49>> Mě by mě zajímalo, proč jsi nechtěl, aby
43:50lidi věděli, že cvičíš.
43:53>> Eh, bylo to pro mě příliš citlivý.
43:56Myslím si, myslím si, že to je podobná
43:58věc, jakou mají,
44:01jakou má hodně lidí se sexem, že
44:04skrývají svoji sexualitu. Já svoji
44:06sexualitu moc neskrývám, protože mi
44:07přijde v pohodě a jsem s ní nějak
44:09srovnanej, ale když vidím ty důvody
44:12lidí, který skrývají, tak jsem nechápal,
44:13proč to jako co je na tom, tak prostě
44:15děláš BDSM a co? Ježíš, to nesmí nikdo
44:17vědět. A já si myslím, že to byla
44:19podobná věc, že se v tom cítí zranitelně
44:21a citlivě. A já mám tak špatný kontakt s
44:24tělem. e, že samotný fakt, že cvičím, je
44:27pro mě zranitelný. Stejně tak je pro mě
44:30zranitelný jako všechny věci, který
44:32dělám proto, abych se eh jako nějak
44:37dostal víc ke svýmu tělu, protože jsem
44:39třeba přesvědčenej, že cvičím hrozně
44:40špatně. Já vím, že by mě u toho
44:41neviděli, ale i tak mám přesvědčení, že
44:45cvičím špatně, že jím špatně, eh že
44:47všechny tyhlety věci jako dělám blbě. A
44:50ono taky často, když to ty lidi viděj,
44:52tak jako žasnou občas, když se něco
44:54stane, prostě když vidí, jak nakládám se
44:56svým tělem a jako oni to nemyslej zle,
44:57ale prostě jako tak třeba se mnou žijou
44:59a tak. A teď si řeknu jako fakt? A já si
45:01řeknu už zase, ty vole, se něco našlo.
45:03Takže myslím si, že je to o nějaký o
45:06nějaký citlivosti, o to o zranitelnosti
45:09u toho, ale myslím si, že tu
45:10zranitelnost přesně člověk, ono to
45:11mimochodem má i jako zpětnou vazbu, to
45:13že teďka říkám na internet a to, že si
45:14to všichni na to budou moct podívat a že
45:17tohle, co jsem řekl, bude viset na
45:18internetu, tak mě dělá samo o sobě
45:20odolnějším vůči tomuto.
45:25E jako odlišuješ od tý transparentnosti
45:27to jako nemít problém, když se tě na to
45:30někdo zeptá versus jako vykřikovat z
45:31toho Odlišuju. Ano.
45:33>> Přesně tak. Odlišuju to. Eh, díky, že
45:36ses zeptal. Je to podle mě důležitej
45:37rozdíl. Vykřikovat to na potkání taky
45:40podle mě není autenticita, pokud to není
45:42to, co zrovna chci dělat. Jakože tajit
45:45to,
45:46aby si o mě něco lidi nemysleli, nebo to
45:49naopak vykřikovat, abych vytvořil
45:51nějakou svou image, je podobný. To je
45:53jako ta neposlušnost, že můžu bejt
45:54neposlušnej tím, že dělám přesně to, co
45:56mi někdo řekne, nebo že dělám opak. Ale
45:58tou autenticitou a tou transparentností
46:01nemyslím, že to mám nutně ukazovat a že
46:03to musím vykřikovat, ale je to to, že to
46:05netajím a že se tomu nevyhýbám. Čili, že
46:09nepotřebuju, aby to o mně nutně každej
46:11věděl, ale když se mě na to někdo zeptá,
46:14tak mu na to odpovím.
46:15>> Mhm.
46:16>> Pokud to mám nějakej jako jinej důvod to
46:17neudělat, třeba, že to je soukrom jinýho
46:18člověka nebo že třeba se s tím člověkem
46:20nechci bavit. Zase to není jako, že
46:21musím každýmu odpovídat na každou
46:22otázku. Prostě pokud někam půjdu a
46:25spěchám nebo je to člověk, kterj mi je
46:27nepříjemnej a nechci s tím trávit čas a
46:28on se mě na něco zeptáno, tak nejsem
46:29povinen mu něco vysvětlovat. Je to jako
46:31důležitý si u tý transparentnosti
46:32uvědomit, že to není o tom, že mám
46:33povinnost komukoliv skládat účty,
46:36ale netajit. To
46:41>> mě napadlo třeba, kdyby se jako někdo
46:42tak jako na něco zeptal, tak jako je asi
46:44v pohodě, tak prostě lezeš mi
46:46nepříjemné, když to řek hlavně budeš
46:47určitě protivnej, nebo mám to z toho ten
46:49dojem a tuž neřekl třeba
46:52>> třeba může být. Já jsem to myslel spíš
46:55jako jinak, že prostě s nějakejma lidma
46:56prostě nechci vůbec strávit ten čas,
46:58takže bych jim nechtěl říct ani ahoj
47:00nebo ahoj třeba jo, protože to ne žádnej
47:02čas, ale nechtěl bych třeba těm těm
47:04lidem ani si s nima prostě popovídat o
47:05počasí, tak si s nima ani nechci
47:07popovídat o tom, jak mi je u toho, když
47:08cvičím,
47:09>> ale že bych to chtěl nerozlišovat,
47:10jakože pro mě povídat si s tím člověkem
47:12o počasí by bylo jako podobnej bik nebo
47:15small deal podle toho, jako si s ním
47:17povídat třeba o cvičení.
47:20Ty jsi říkal, [odkašlání] že cítíš ne
47:25neautenticitu,
47:26když někdo mluví a ty chceš něco říct,
47:29>> ne? To bylo předtím a to jsem myslel
47:31trošičku jako jinak. Eh, jakože ne
47:35vždycky, ale někdy mám potřebu do toho
47:38tomu jsou případy, kdy do toho tomu
47:40člověku chci skočit, kdy já mám pocit,
47:43že vím, co on chce doříct a ono to často
47:46je pravda a já už ho chci přerušit a
47:48zareagovat mu na to.
47:50Eh, a učím se teda mlčet a nechávat ty
47:54lidi domluvit, protože oni se potom cítí
47:55jako líp, ale vnímám tam určitou
47:57neautenticitu, když třeba on něco říká,
48:00já už vím, co chce říct, už bych na to
48:02chtěl reagovat a nechám ho to dořít a on
48:04řekne přesně to, co jsem věděl, že chce
48:05říct. Eh a v tu chvíli jako
48:09je to něco, co já bych se sám projevil,
48:12ale nechci se třeba projevovat kvůli
48:13tomu, aby on se v tom cítil lépe. To je
48:16něco, co jako trénuju a vidím, že byly
48:20časy, kdy pro mě bylo zcela autentický
48:21se tam vždycky vesrat a vždycky to říct.
48:24A čím víc si na tom pracuju a jako pořád
48:26jsem v tom hrozně špatnej, ale čím víc
48:27si na tom pracuju, tím víc je častěji je
48:29už pro mě i autentický si počkat, až to
48:31dořekne, že vlastně sám sebe měním
48:33nějakým směrem.
48:36No a ty když se teda takhle omezíš, tak
48:40se cítíš jako nepohodlně v tom. Cítíš se
48:42nepříjemně, když musíš toho člověka
48:44nechat domluvit a rád bys to řekl?
48:46>> Eh, cítím se nepříjemně, pokud řekne to,
48:48co jsem si myslel, že chtěl říct. Pokud
48:51řekne něco jinýho, tak se naopak cítím
48:52příjemně a je to jako wow. Aha, to jsem
48:54se pletl. A v čem jsem se pletl? Super.
48:56Ale když je to, že něco říká, já už vím,
48:58co chce říct. A on to ještě jde doříct.
49:00A já si říkám, „Ty vole, tak já už vím,
49:01co chce. Já vím, já vím. a on to ještě
49:02furt rozví a rozví a rozvíjí a a teď tam
49:04neřekne nic novýho, tak v tu chvíli se
49:06cejtím blbě. E, ale to samozřejmě nikdy
49:08nevím dopředu, takže občas se jakože
49:10>> spíš častěji se stane, že ten člověk to
49:12do rozvíjí a já už vím, co tam chtěl
49:14říct, ale taky to ne neř nepredikuju
49:17vždycky a občas mám pocit, že vím, co
49:18chce říct a on pak řekne něco jinýho a
49:20to je ty vole, to je dobrý. Takže
49:24a taky tím, že se učím v těch situacích
49:27mlčet, byť se mi to zdaleka ne vždycky
49:28vede, tak se potom i mi děje ta věc, že
49:32najednou jako si víc připouštím ty jako
49:35víc vidím ty možnosti, kdy ten člověk
49:36chtěl říct ve skutečnosti něco jinýho a
49:39potom vlastně kolikrát už se mi chce
49:40mlčet i jenom díky tý šanci, že třeba
49:42chce říct něco jinýho.
49:43>> Takže vlastně potom už i moje autentick
49:45můj autentickej projev je teďka častěji
49:48v těch situacích mlčet, než byl před
49:50rokem. A dostal jsem se k tomu tak, že
49:53jsem nějakým způsobem ten autentický
49:55projev jakoby potlačoval, protože jsem
49:58zatím měl nějaký další jako cíl prostě.
50:01Ale je důležitý ty věci dělat vědomě a
50:02zvědomovat si, co chci udělat, proč to
50:04chci udělat, proč to nedělám a tak dále
50:06a rozebírat si ty důvody. Jako neříkám
50:09vždycky dělat cokoliv prostě, ale jako
50:12přemýšlet o tom a zvědomovat si, proč ty
50:14věci dělám a proč je nedělám.
50:16>> Hm.
50:17>> Tak
50:17>> no. mě tam si můžu ještě
50:19>> Jo, jenom jsem chtěl právě dopřát lidem
50:21přestávku a my jsme tady byli domluvit,
50:22že budeme mít přestávky, tak ještě možná
50:24poslední jako dodatek a pak půjdem na
50:26přestávku.
50:27>> Mně tam přijde,
50:29>> mně tam přijde zásadní jako rozlišit,
50:32kdy ta neauticita doprovází jako nějakej
50:35nepříjemnej pocit.
50:36>> Mhm.
50:37>> A někdy to člověk dělá jako vědomě,
50:39uvědomuje si, čeho se tím snaží jako
50:42dosáhnout.
50:44Ano, ale to člověk často dopředu neví,
50:46že jo. Typicky, když někoho, někomu mám
50:48tendenci skočit do řeči a
50:51udělám to, tak už se prakticky nedozvím,
50:54jestli by to bylo spojený s příjemným
50:56pocitem, že mi řekl něco jinýho, než
50:58jsem čekal, a nebo s nepříjemným
51:00pocitem, když mi řekl přesně to, co jsem
51:01čekal.
51:04Tak protože budeme mít za 5 minut, 6
51:07minut další program, e, tak ukončíme i
51:10dotazy. A já vám moc děkuju za
51:13pozornost. Doufám, že se vám ta
51:15přednáška líbila a za 6 minut tady
51:17budeme mít e budeme tady mít
51:21Jo, já jsem úplně jinde.
51:23>> Očekávání.
51:24>> Děkuju, že jste to přečetli za mě.
51:25Budeme tady mít pokles o očekávání a
51:27diskuze. Ano, takže za 6 minut. Děkuju
51:30vám. Ah.

About this transcript

This page contains the full transcript of Autentický víkend: Proč být autentický? by Zrzka a Matfyzák, generated from the public captions YouTube serves with the video. The transcript has 8,388 words across 1,297 segments, with the original timestamps preserved so you can click any line to jump to that moment in the embedded player.

What you can do with it

Use the transcript to take notes, quote the speaker, build a study guide, generate a summary with ChatGPT or Claude via the YouTube Summary tool, or export it as a timed subtitle file with YouTube to SRT. You can also re-open it in the transcriber to translate the transcript into 100+ languages.

Free YouTube transcript tool

YouTube2Text is a free YouTube transcript generator — no signup, no daily limit. Paste any YouTube link and get the full transcript instantly, with timestamps, click-to-jump, translation to 100+ languages, AI prompts for ChatGPT, Claude, and Gemini, and exports to TXT, SRT, VTT, or Markdown.